Eczentric výtvarníka Tomáše Pitlíka: Šokující umění

Stavitelé motocyklů se dají rozdělit na dvě skupiny: všichni a Tomáš Pitlík. Tenhle 56letý všestranný umělec z Bechyně s vizáží dumasovského mušketýra, který maluje, vytváří sochy z kamene i kovu a k tomu všemu ještě staví motocykly, je prostě samostatná jednotka a mě u něj hrozně baví, jak jde tvrdě proti všem konvencím. V každém svém motocyklu se vysmívá stereotypům a nabízí alternativní řešení, které otřese vašimi hodnotami. Jeho stroje nejsou rychlejší, pohodlnější nebo bezpečnější než sériovky, na to Tomáš zvysoka kašle, jemu jde o zážitek jízdní i umělecký, který je vždy intenzivní. A navíc o objevování nových cest. „Když se podíváš na všechny zde vystavené stroje, jsou na jedno brdo,“ vysvětloval mi Tomáš svůj postoj na březnové soutěžní výstavě Bohemian Custom Motorcycles, odkud si odvezl vítězství v kategorii Tuzemák. „Jsou to vesměs krásné práce a jejich tvůrci prokázali obdivuhodnou zručnost, ale pořád jsou to všechno stroje, které mají přední kolo v nějaké vidlici, potom motor v rámu a následně zadní kolo opět ve vidlici. Kde je nějaká invence? Nikdy nepochopím, jak někdo může investovat 300 hodin práce, aby ve finále dostal vlastně stejnou motorku, s jakou začal, která má akorát o tři centimetry širší zadní gumu. Nicméně beru, že tihle lidé zase nechápou mě,“ zakončuje s úsměvem. Tak tohle je Tomáš Pitlík, kterého jste na výstavě Bohemia Custom Motorcycle našli nejčastěji ve společnosti Pavla Malaníka a Máry Foltise, tvůrců neméně unikátních motocyklů (J.A.P. V8 a Bistella 500) stojících v těsném sousedství – jak je to přísloví o vráně k vráně sedající?

Jaguardie 200 (vlevo) je na Tomášovy poměry nečekaně konvenční, ovšem Kettenrad (uprostřed) s rámem z tlustého řetězu, pohonem předního kola a řízením kola zadního ukazuje autorovo smýšlení. Pro dosud poslední TnorF byla velkou inspirací Megola.

A tohle je jeho poslední dílo nazvané Eczentric, které je excentrické nejenom svým vzezřením, ale nemálo excentrů neboli vyosení najdeme i v jeho konstrukci, která sama o sobě má hodně zajímavý vývoj. Celá motorka totiž měla vypadat úplně jinak. „Kdysi jsem od svého kamaráda Aleše Vodvářky koupil rozestavěného choppera s motorem H-D WL 750. Dal si s ním hodně práce a vypadal pěkně, jenomže já jsem se potom pustil do stavby TnorFa a použil jsem na něj předek jeho rámu s tím, že ze zbylé větší části vytvořím další stavbu. Tak jsem také při stavbě Eczentricu začal, jenomže to nějak nebylo ono, tak jsem kus uřízl, ono to pořád nebylo ono, takže jsem další kus uřízl, a pak už jsem jenom řezal a ve finále z toho rámu zbylo jenom uchycení zadního kola, které teď drží kolo přední,“ směje se Tomáš. Ona celá tahle stavba byla hodně impulzivní, třeba dvojice rámových trubek měla původně vypadat úplně jinak, byla to vlastně celkem běžná kolébka, ale pak zase Tomáš praštil do stolu a řekl, proč by vlastně rám nemohly být dvě ve vodorovné ose prohnuté trubky těsně nad sebou, a udělal to takhle.

Tenhle tvar ovšem rámu do značné míry nařídilo přední kolo, resp. osa řízení. Cože, tahle motorka fakt dokáže zatáčet i jinak než jenom náklonem? No jasně, ovšem úhel hlavy řízení je tady hodně položený, snad až za hranici 60°, přičemž samotný krk řízení měří přes půl metru a je to ta šikmá trubka, která začíná za předním kolem a končí v půlce motorky přesně tam, kde začínají řídítka. Vlastně to vypadá, že se celá motorka láme vejpůl a poloměr otáčení je zhruba stejný jako u krutopřísných chopperů s dlouhatánskou vidlicí, ale Tomáš to takhle udělal, protože při větším postavení krku řízení by se s motorkou musel hrozně prát. Aby přední kolo při zastavení nepadalo do stran, k tomu tady slouží vinuté pružiny po stranách.

Zatímco obě „hlavní“ kola jsou vyplétaná, to přidané třetí je plné a jde o rezervu z auta. „Disk byl úplně nový a netknutý, tak mi přišlo škoda, nějak ho ničit, a nechal jsem ho s původním červeným lakem, k němuž jsem doladil koženou rukojeť na levém řídítku a zapalovací kabel ke svíčce. Na poslední chvíli jsem přidal ještě červená světla zdobená platinou, která pocházejí ze sklářského atelieru Waga, původně na motorce byla bílá,“ říká Tomáš. Třetí kolo má vlastně stabilizační funkci, abyste s motorkou nepadali, protože jízdní pozice je opět silně excentrická – sedíte na vyoseném sedle, které si Tomáš vypůjčil z Kettenrada, jedné ze svých nejslavnějších staveb, zkroucení s pravou nohou pokrčenou a levou nataženou, jak kdybyste chtěli jezdit plochou dráhu. Téhle jízdní pozici odpovídá i tvar řídítek, která mají jednu velkou zvláštnost: to, co vypadá jako zvonek, je totiž víčko, a když kousek po napojení pravého řídítky objevíte palivový kohout, dojde vám nevyhnutelné – řídítka slouží jako nádrž! Jezdec tak má k dispozici zhruba čtyři deci benzínu, než se hladina dostane pod úroveň kohoutu, což prý vystačí asi na 12 kilometrů jízdy. Zbytek v trubce je v tuto chvíli „věčná náplň“, nicméně Tomáš tohle bude ještě řešit dodatečnou instalací výpustného šroubu.

Rám je naprosto nezvyklý, jsou tady tři kola, jízdní pozice je „bokem“, nádrž hledejte v řídítkách, je aspoň pohonná jednotka normální? Jak se to vezme. Stopětasedma ČZ z roku 1938, to jsi rozebral TnorFa, abys ten samý motor mohl použít znovu? „Kdepak,“ směje se Tomáš Pitlík, „já těch motorů mám doma 17! Mám je rád, líbí se mi.“ A nebyl by to Tomáš Pitlík, aby tenhle motor byl použit konvenčně. Vlastně ani nepřekvapí, že je vpředu na přední vidlici a pohání přední kolo přes velice jednoduchý vložený převod. Pohony předních kol, to je taková Tomášova libůstka.

Že je Tomáš Pitlík výtvarník, to poznáte bezpečně podle povrchové úpravy. A to vlastně u všech jeho výtvorů, vždyť třeba TnorF měl tepané vnější plochy, kožené komponenty vzorované nataveným plátkovým zlatem a stříbrem od výtvarníka Ladislava Hodného ml. a plastika od akademického sochaře Antonína Bartoše vpředu na krku řízení přitahovala pozornost vsazeným českým granátem. Eczentric má povrchovku úplně jinou, ale také je to výjimečná práce, přičemž nechybí ani podobná plastika, která je už však pouze vzpomínkou na pana Bartoše, jenž byl Tomášovým dobrým přítelem a letos by se dožil 90 let, ale bohužel nás opustil již před dvěma roky. Jelikož na krku řízení by zanikla, umístil Tomáš plastiku před sedlo do ohybu rámové trubky, která má, stejně jako ta spodní, navařené rozšíření a přidané na optické odlehčení tři díry.

Finální vzhled je vlastně taková z nouze ctnost, která nakonec vypadala tak dobře, že ji Tomáš nechal. „Když jsem měl hrubou stavbu hotovou, původně lakované trubky jsem obrousil velkou fortunou a následně celý rám opálil letlampou. To udělalo tak krásné barvy, že jsem potom už jenom vzal malou fortunku a namaloval po všech trubkách vzory. Lakování jsem tak měl vyřešené velice rychle, časem přidám jenom bezbarvý lak, který vzhled zakonzervuje.“ Ten už Tomáš před BCM nestačil, neboť jak je snad u všech customizérů běžné, motorku dodělával ještě večer před odvozem do Prahy, jenomže na rozdíl od většiny zde zúčastněných se s ní zdaleka nedřel tak dlouho. „Já ti ani nemůžu říct, jak dlouho jsem ji dělal,“ kroutil se trochu Tomáš, „z toho by většinu kluků, co zde vystavují, asi trefil šlak.“ Nakonec jsem z něj dostal, že díky tomu, že měl všechny hlavní díly předem připravené, stihl motorku dokončit za necelé tři týdny. Inu, když máte vizi a nenecháváte se svazovat konvencemi, jde dílo od ruky a výsledek dokáže vyrazit dech. Jak už to s kontroverzními uměleckými díly bývá, každému jiným způsobem. Tak Tome, co to bude příště? Říkal jsi, že máš těch motorů ještě 17!

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE