Česká pošta dnes zveřejnila seznam tří stovek poboček, které budou ke konci letošního června zrušeny. Nejvíce jich bude v Moravskoslezském kraji a v Praze. Důvodem k tomuto kroku je zhoršující se ekonomická situace podniku. Ten za loňský rok vykázal ztrátu 1,75 miliardy korun a letos podle odhadu ekonomů hrozí poště až čtyřmiliardová sekera. V souvislosti s rušením poboček dojde k propuštění 1600 zaměstnanců a zrušení téměř sedmi stovek dosud neosazených míst. Ve vzduchu přesto stále visí otázka, zda bude tento „ozdravný“ řez stačit. Odpověď je lakonická – nebude.
V těle podniku je zakukleno mnoho bacilů, z nichž každý sám o sobě zhoubný. Tím, že se zruší 300 poboček a skončí 1600 vesměs řadových zaměstnanců, se problém nevyřeší. Opticky se sice sníží ztráta podniku, ale to je všechno. Zbylé pobočky totiž budou fungovat jako dosud. Samozřejmě, bude tam patrná nějaká dílčí snaha změnit rozsah či nabídku služeb, nebo upravit filozofii podniku, ale na starých základech se těžko bude něco nového stavět.
Zásadním problémem pošty je, že v minulých dvaceti letech zcela usnula v šípkovém trní a vůbec nevnímala, že doba se překotně mění a že pokud někdo chce obstát, musí s touto dobou držet krok. Předchozím vedením pošty nelze upřít jednu věc – snahu o hledání dalších zdrojů příjmů. Ale nad způsobem jejího naplňovaní zůstával rozum stát. Z pošty se spíš stával stánek, kde bylo možné koupit kde co. Z pracovníků za přepážkou se stávali spíš prodavači, kteří dokonce měli v popisu práce aktivní nabízení dotyčného zboží. Stávalo se tak, že dříve, než se lidé dostali k tomu, kvůli čemu na poštu přišli, museli slyšet několikaminutovou nabídku co si mohou také koupit.
Vedení pošty, které se v minulosti neostýchalo nechat se honorovat závratnými platy, mělo místo sjednávání prodeje losů, plyšáků a podobných cetek, se mělo spíš zaměřit na to, jak se inovovat a posunout vpřed na trhu doručovatelských a listovních služeb. Tento trh je totiž sám o sobě zajímavý a točí se v něm nemalé peníze. I proto vzniklo mnoho soukromých subjektů, které pomalu začaly poště přebírat lukrativní části jejího dřívějšího byznysu. Ale nejen to, tyto subjekty ho úspěšně provozují, rozvíjejí a vytvářejí zisk.
A tak by se měla chovat i Česká pošta. Ale v současných mantinelech a trajektorii to nebude možné. A ni v té osekané od druhé poloviny roku. Má-li poštu něco zachránit, musí to být radikální změna od samotného základu. Počet poboček bude nutné ještě více zredukovat a bude potřeba vymyslet, zda a čím budou nahrazeny. Zbytné budovy a inventář v nich by se měl prodat. Musí se změnit portfolio služeb, které bude více odpovídat potřebám dnešní doby a především klientům pošty. Podnik se bude muset vyrovnat s digitalizací a nástupem datových schránek, který mu značně zredukuje množství doručených písemností. Jednou z možností by mohla být i profese „osobní pošťák“, když už může existovat osobní bankéř nebo osobní trenér. Nebo mobilní pošta, veřejný poštovní box a tak dále. Zkrátka bude se muset hodně přemýšlet a nosit nové nápady.
Nejsem si jist, zda si na to stát nebo jím dosazené vedení pošty troufne. Vyhlášený seznam zrušených poboček mezi regionálními politiky spíš vyvolal vlnu reakcí volající po racionální a citlivé reorganizaci. To ale povede spíš k zakonzervování problému. Řešení totiž naopak musí být razantní a citelné, měla by to být šoková terapie, která skoronebožtíka v určitém časovém výhledu postaví na nohy. Pokud si na to stát netroufne, měl by podnik co nejdříve prodat. Soukromé subjekty se v branži umí pohybovat a poradily by si i s ní.
