Král je mrtev, ať žijí Cities: Skylines! Jak šel čas s (ne)korunovaným králem budovatelských strategií
Seznam kapitol
Fakt, že v rámci určitých časových obdobích dominuje nějaká hra, není ani překvapivý a ani ničím zajímavý. Poslední léta stále dlouhodobě patří dominantnímu Fortnite. Než Epic Games narazili na zlatou žílu, nějakou dobu se na výsluní hřál Overwatch. Dobu před ním bych přisoudil pravděpodobně Minecraftu. Nejen, že všechno to jsou působivé a v jistém slova smyslu dlouhotrvající hry, které se v popředí zájmu drží dlouhodobě. O všech navíc byly popsány stohy papíru a netřeba tak jejich úspěch sáhodlouze rozebírat. Zbytek tak jako by různě přicházel a zase odcházel. Prakticky v každém žánru se tu a tam objeví nějaký hit, který tu s námi nějakou chvíli je, pokud chcete hrát ten-a-ten typ hry, tak sáhnete právě po tomhle titulu, až za pár měsíců nebo maximálně pár let dorazí něco novějšího, co tuhle očividnou volbu nahradí. Existuje ale pár výjimek, které tu s námi drží třeba celou dekádu. Tak jako Cities: Skylines.
Ideálním příkladem dlouhověkosti v rámci jednoho žánru jsou i další hry, například The Sims; Cities nejsou úplnou výjimkou. Na rozdíl od The Sims ale Cities zastupují o hodně větší žánr, než je jakýsi niche simulátor lidského života. A i kdyby ne, zatímco The Sims je absolutní fenomén, Cities: Skylines pořád jako by stálo v ústraní a nedostávalo se mu patřičného uznání.
Až budete doporučovat nějakou budovatelskou strategii, ani po osmi letech na trhu byste neměli zvolit nic jiného než tohohle nástupce SimCity.
Považte, jakou městskou akci byste doporučili člověku, který právě teď začal s hraním videoher? Grand Theft Auto V vyšlo poprvé v roce 2013, a přesto je očividnou odpovědí prakticky všech, i o deset let později. I po letech mám v pamětí Pavlovu recenzi druhých Watch Dogs, která na samotném konci obsahovala jednoznačný štempl: „Nejlepší městská akce od vydání GTA V.” GTA je prostě takový fenomén, že tohle přímé srovnání bylo tím nejsrozumitelnějším přirovnáním, kterému v ten moment porozuměl úplně každý, a platilo to stejně na konci roku 2016 jako na začátku roku 2023.
Tak jako se stohy papíru napsaly o Fortnite nebo Minecraftu, to samé v bledě modrém se dá říct i o The Sims nebo sérii Grand Theft Auto. Nepochybně jde o větší hry, možná i větší stálice, ale rád bych teď napsal něco o fenomenálním úspěchu Cities: Skylines.
Až totiž budete doporučovat nějakou budovatelskou strategii, ani po osmi letech na trhu byste neměli zvolit nic jiného než tohohle nástupce SimCity od finských vývojářů z Colossal Order.
Dá se říct, že král pomalu umírá. Daleko na severu, v Tampere, konečně vzniká nový díl, který by měl nahradit dosluhující titul. Za celou dobu se mu nikdo nedokázal vyrovnat, a vyloženě přímou konkurenci snažící se uspět na totožném bojišti Cities nikdy vlastně nemělo, ani v rámci indie scény. Potenciálních zákazníků přitom není málo – Cities: Skylines aktuálně vlastní přes 12 milionů hráčů. Většina bude nepochybně patřit počítačům, své místo si ale tahle strategie našla i na konzolích, třeba i díky tomu, že se objevila zdarma v rámci předplatného PlayStation Plus, přičemž opomenout nelze ani to, že ji spoustu hráčů vyzkoušelo i v rámci Xbox Game Pass.
Aby někdo neřekl, že úspěch hry tkví v absenci konkurence, tak můžeme dodat několik čísel. Na Steamu má hra úctyhodných 167 tisíc recenzí, 93 procent z nich jsou pozitivní. Jakkoliv nemám agregování recenzí rád, nějakou vypovídající hodnotu tenhle mix má, a tak vás můžu odkázat třeba na Metacritic. Metaskóre 85 a uživatelský průměr 8.7 z tohoto pohledu nijak nevybočuje. Spíš než recenze o přijetí komunity vypovídá počet rozšíření, které se k Cities váží. Těžko říct, jak je vlastně správně spočítat, ale budeme-li se řídit Wikipedií, její seznam čítá patnáct (!) samostatných DLC vyrobených přímo vývojáři. Zamíříte-li však přímo do některého z obchodů, položek najdete mnohem, mnohem víc v závislosti na platformách.
Pro Colossal Order totiž Cities začalo několik let před Skylines s vydáním Cities in Motion.
Nedílnou součástí úspěchu hry je totiž i komunita. Právě z jejího středu vychází Content Creator packy, balíčky assetů, které vytvořili moddeři, nikoliv vývojáři. Moddeři pak z jejich prodejů dostávají nějaký ten peníz do vlastní kapsy. V tomhle smyslu hraje prim především komunita na Steamu skrze Steam Workshop, kde se nachází snad tuna nejrůznějšího obsahu. Přesné množství položek ve Workshopu si netroufám ani odhadovat, ale kdybych musel od boku vystřelit nějaké číslo, bude se blížit někam ke tří set tisícům.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
