Tisková zpráva Nadace knížete z Lichtenštejna
Vaduz – Praha – Opava
Československo po druhé světové válce označilo všechny Lichtenštejnce za Němce a okupovalo lichtenštejnský majetek na svém území. Především knížecí rodina se nespravedlivému a účelovému zařazení pod tzv. Benešovy dekrety dodnes brání. Rod, který se podílel na zvelebování krajiny i života lidí v Čechách, na Moravě i ve Slezsku přes 700 let, přesto stále cítí odpovědnost za dílo svých předků. Ukazuje to dnes a denně:
Slezské zemské muzeum v Opavě dnes slavnostně otevírá výstavu "Knížata z Lichtenštejna. Páni země opavské a krnovské", která kromě jiného představí přes čtyřicet unikátů z knížecích sbírek. Ty byly do Opavy zapůjčeny z rozhodnutí Hanse Adama II. zdarma a do opavského muzea byly přepraveny na lichtenštejnské náklady.
Není náhoda, že do Opavy a posléze Krnova míří také lichtenštejnská delegace čítající například princeznu Noru z Lichtenštejna, sestru vládnoucího knížete, princeznu Marii-Piu Kothbauer z Lichtenštejna, velvyslankyni knížectví v Rakousku a České republice, či prince Alfréda z Lichtenštejna, předsedu Rady rodu Lichtenštejnů. Opavská veřejnost reprezentovaná zástupci města či muzea je již řadu let ochotna vynakládat energii na udržování historického dědictví Lichtenštejnů ve zdejším kraji a také na pěstování přátelských a osobních vztahů se zástupci rodu. V průběhu několika let tak přijíždějí Lichtenštejnové do Opavy již potřetí.
"Příklad Opavy ukazuje, jak by také mohla vypadat spolupráce Nadace knížete z Lichtenštejna a jednotlivých regionů České republiky, pokud by se namísto soudů Česká republika s rodem domluvila na vyřešení dlouholetého sporu diplomaticky," říká Konstantin z Lichtenštejna, nejmladší syn Hanse Adama II., CEO Liechtenstein Group, která spravuje všechny knížecí firmy kromě finančních a bankovních. "Dovedeme si představit kreativní řešení, výhodné pro obě strany," dodává.
Zatímco lichtenštejnská strana po roce 1989 předpokládala, že se obě země domluví, k čemuž ji opravňoval i písemný příslib ministra zahraničí Dienstbiera, česká politická reprezentace doufala, že problém "vysedí" a lichtenštejnské majetky českému státu zůstanou. V roce 2014 dokonce český stát Nadaci zažaloval, neboť jí Obvodní soud pro Prahu 10 v dědickém řízení potvrdil vlastnická práva na les u Říčan. Tento úvodní soudní spor je od roku 2020 na základě mezistátní stížnosti Lichtenštejnska proti České republice řešen Evropským soudem ve Štrasburku.
Vzhledem k vývoji "říčanské kauzy", k přijetí nového Občanského zákoníku, podle nějž musí každý majitel své okupované majetky aktivně bránit (a také kvůli neochotě českého státu jednat mimosoudně), byla Nadace knížete z Lichtenštejna donucena podat v roce 2018 žaloby požadující navrácení zabraného majetku. V těchto žalobách Nadace požaduje pouze ten svůj majetek, který se v průběhu let nedostal do soukromých či obecních rukou, do majetku škol, univerzit či neziskovek, ale stále ho drží stát. Většina okresních soudů se zatím odmítala důkazy Lichtenštejnů zabývat a bez větších okolků alibisticky potvrzuje majetek českému státu na základě nekonzistentních, generalizujících a většinou nedoložených argumentů. Přesto byl postup těchto soudů potvrzen Nejvyšším i Ústavním soudem. Jistý zlom nastal až v polovině května letošního roku u českého Ústavního soudu:
Ústavní soud vyhlásil 10. 5. 2023 rozhodnutí ve věci ústavní stížnosti Lichtenštejnů v kauze týkající se pozemků v okrese Kolín. Zatímco dva soudci hlasovali ve prospěch ČR, ústavní soudce David Uhlíř vyjádřil v rozsudku svůj zásadní nesouhlas s dosavadním rozhodováním českých soudů, když mimo jiné uvedl: "František Josef II., kníže z Lichtenštejna, právní předchůdce stěžovatelů, kterému měl být sporný majetek konfiskován dekretem prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., byl občanem státu, který si po celou dobu druhé světové války udržel neutralitu. Není žádný důvod na něj hledět jinak než jako na jakéhokoliv jiného německy mluvícího občana jiného neutrálního státu, kupř. Švýcarska. Myšlenka, že by František Josef II., kníže z Lichtenštejna, byl spoluodpovědný za zločiny Třetí říše, a že se na něj proto vztahuje dekret prezidenta republiky, je absurdní. Rozhodování obecných soudů i Ústavního soudu je dle mého soudu bohužel ovlivněno nejen úvahami právními, ale i politickými a ekonomickými."
Ačkoli je již celou dekádu ve veřejném prostoru k dispozici řada ověřených informací, dokumentů a údajů o sporu České republiky s Lichtenštejny, čas od času se objevují nepřijatelná zjednodušení. Shrnujeme základní fakta:
· Ve snaze najít argumenty pro zabavení historického majetku lichtenštejnského knížete a členů jeho rodu, který zveleboval zdejší země více než 700 let, byli občané Lichtenštejnska po roce 1945 označeni jistými orgány státu za Němce.
· Dokonce ani komunistický režim v Československu se neodvážil označit Lichtenštejny za kolaboranty, takže tento argument nebyl ve snaze o legalizaci okupace lichtenštejnského majetku nikdy použit u soudů.
· Kníže František Josef II. z Lichtenštejna se nikdy sám za Němce nepovažoval ani se za něj neprohlásil. Podpisový arch sčítání lidu ze třicátých let 20. století, kterým argumentovalo komunistické ministerstvo vnitra, podepsal protiprávně hajný Karl Loos z Velkých Losin.
· Profesor František Weyr, věhlasný prvorepublikový právník, děkan právnické fakulty a později i rektor Masarykovy univerzity v Brně a autor první československé ústavy, vypracoval hned po válce pregnantní právní analýzu, v níž dospěl k závěru, že aplikace Benešových dekretů na Lichtenštejny je v rozporu jak s československým, tak i mezinárodním právem. Varoval Československo před právními dopady svévolného postupu jeho orgánů proti Lichtenštejnům.
· Zatímco Benešovy dekrety mířily na Němce jako "poraženého nepřítele", Lichtenštejnsko si po celou druhou světovou válku udrželo neutralitu a v roce 1939, dva týdny po obsazení Prahy, potlačilo pokus o nacistický puč ve Vaduzu.
Představitelé knížecího rodu jsou v České republice pravidelně dotazováni, proč to raději nevzdají – a proč v jednotlivých zdejších regionech dokonce nadále pomáhají. "Bojujeme za spravedlnost," říká Konstantin z Lichtenštejna. "Za historické rodinné hodnoty a za díla našich předků. Pokud je v sázce toto, nikdy se nechcete vzdát. Kdyby nám šlo především o peníze, asi by bylo lepší investovat a podnikat jinde. Jenže nám nejde o peníze."
Po Opavě a Krnově by představitelé Lichtenštejnů měli v létě navštívit obec Hrušky. Přispěli zde pěti miliony korun na obnovu zahrady mateřské školy, zdevastované tornádem.