Bez trenéra až na grandslam? Chci zjistit, kam až se mohu dostat, hlásí po dalším titulu samouk Knutsonová

V Monzonu jste si před dvěma týdny došla suverénním způsobem pro trofej. Nejvíce jste v utkání ztratila šest gemů. Jak jste se ve Španělsku cítila?
Přijela jsem trochu nervózní a vykulená po dvouměsíční pauze. Vůbec jsem nevěděla, co se bude na kurtu dít. Před prvním zápasem jsem se bavila s kamarádkou, která je sportovní psycholožkou. Poté si najednou vše sedlo a já se cítila výborně. Vyhovovaly mi kurty, fajn atmosféra, dobré jídlo. Byla z toho krásná rutina, pět dnů po sobě. Každý den jsem dělala při zápase to samé. Cítila jsem se opravdu krásně, což se stává málokdy (smích).

Který ze zápasů byl pro vás nejtěžší?
Možná čtvrtfinále s mladou Italkou Ruggeriovou. Byla dobrá, porazila osmou nasazenou. Byla jsem z ní trochu nervózní. Juniorky občas umí zahrát neskutečně. Mají ranking neodpovídající jejich hře. Tento zápas byl mentálně nejtěžší. Potřebovala jsem se přes něj dostat, abych poté mohla hrát proti Hartonové a Inglisové více bez bázně.

Cítila jste se ve finále proti Inglisové, účastnici grandslamových kvalifikací, jako lepší hráčka?
V ten den určitě. Inglisová je výborná hráčka, viděla jsem ji hrát už i lépe. Ve finále jsem ale byla lepší, což poté sama potvrdila během vyhlášení. Uvidíme, až proti sobě budeme hrát příště.

Proč jste na turnaji nestartovala ve čtyřhře?
Chci se teď spíše soustředit na singl. Je mi už 26 a dlouho jsem hrála univerzitní tenis. Chci dát všechno dvouhře a soustředit se na ni. Myslím, že na to mám.

Hned další den jste odcestovala do tuniského Monastiru, který Češky nemají příliš v oblibě...
Mně to tam naopak přišlo perfektní. Nevím, co více bychom měly chtít. Hotel, každodenní bufet, perfektní kurty, na kterých se hraje turnaj WTA 250. Občas vítr, ale osobně se mi v Monastiru líbilo a cítila jsem se tam dobře.

V prvním kole jste ztratila šest her s Egypťankou Alhusseinovou...
Trochu v tom byla nesoustředěnost. Měla jsem tam kamarády, kteří se přišli podívat. Najednou jsem byla mezi více tenisty a ne v Monzonu někde na kurtu číslo 23 (smích). Stává se to. Poté jsem byla o třídu lepší a dotáhla to.

I v dalších kolech jste hrála s poměrně neznámými hráčkami z Egypta a Indie. Až do finále jste opět neztratila ani set.
Byly o něco pomalejší kurty, body se nezískávaly tak snadno. V semifinále jsem hrála s Číňankou Jiaqi Wang, která má sice nízký ranking, ale dokáže porážet dobré holky. Je tam tři měsíce v kuse a přesně ví, jak na pomalých kurtech hrát. Bylo to hodně nepříjemné, hrála vabank. Byla jsem moc ráda, že jsem to zvládla.

Ve finále jste vedla nad Australankou Prestonovou 6:3 a 5:4. Co chybělo k titulu?
Je mladá, takže její umístění opět neodpovídá úrovni její hry. Půjde nahoru. Bojovala jsem s puchýřem, jinak jsem se cítila dobře. Měla jsem pocit, že tenisově jsem na tom lépe. Chybělo pár krůčků, kdy puchýř zabolel. Roli trochu sehrála i únava, byl to můj desátý zápas ve dvou týdnech.

Měla jste ve druhém setu nějakou šanci, jejíž neproměnění jste si poté vyčítala?
Ani ne. Ona vždy zahrála dobře. Nebylo to tak, že bych promarnila vedení 40:15 nebo něco podobného. Vázl mi pohyb, nohy. Měla jsem být stoprocentně fit. Je to škoda.

V polovině března jste vyhrála turnaj v kanadském Frederictonu. Poté jste měsíc nehrála a v Egyptě vypadla hned v úvodním kole s poměrně neznámou Běloruskou Faleiovou. Co bylo špatně?
Dala jsem si měsíční pauzu, abych nabrala síly a zregenerovala. Dorazila jsem do Egypta a začalo mě strašně bolet levé zápěstí. Hned jsem volala domů, že se dlouho nezdržím. Hrozně mě to bolelo při bekhendu. Zápas jsem nějak odehrála, ale věděla jsem, že i kdybych vyhrála, další kolo nedám. Hrála jsem pod prášky. Nějak jsem to odpinkala a prohrála. Poté jsem si vzala další měsíční pauzu. Byla jsem doma v Nottinghamu. Hrály se tam tři pětadvacítky za sebou. Chodila jsem trénovat forhendy s čopy a koukala se na zápasy. Já hrát nemohla, bylo to těžké. Cvičila jsem jako šílená a měsíc makala. Pořád to není stoprocentní, ale malinko se to zlepšilo, a tak jsem konečně mohla vyrazit do Španělska.

Jaký je tedy váš aktuální zdravotní stav?
Zápěstí občas bolí, ale ne tak, abych nemohla hrát. Nezhoršuje se to ani během zápasů. Musím ho minimálně dvacet minut před každým tréninkem rozcvičovat, ale to nevadí. Bohužel jsem si minulý týden přivodila v posledním utkání obrovský puchýř na chodidle, to byla taky škoda. Ale už je to dobré. V rámci možností jsem teď stoprocentní.

Na žebříčku jste na 276. místě a brzy si polepšíte k 250. pozici…
Hrozně ráda bych se dostala do kvalifikace US Open. Chce to uhrát ještě tak dva povedené turnaje a mohlo by to klapnout.

Jaký je váš další plán?
Tuto a příští neděli hraji polskou ligu. Poté pojedu na pětadvacítku do Portugalska. Chtěla jsem na šedesátku do Madridu, hlavní soutěž tam ale začíná dříve a já bych se tam dostala nejdříve v pondělí odpoledne, což by nebylo ideální. V Portugalsku začíná hlavní soutěž až ve středu, takže je čas se přesunout i zatrénovat si. Chci se držet betonu. Poté hraji pětadvacítku ve Španělsku, čtyřicítku zase v Portugalsku a ligu v Německu. Pak jsou tam opět ve Španělsku pětadvacítka a dvě stovky.

To jsou akce, které byste chtěla využít k tomu, abyste se dostala do kvalifikace US Open?
Je to tak. Nyní obhajuji jen jedno kolo v Olomouci. Loni v létě jsem se věnovala diplomce a hrála spíše ligy. Svůj profesionální start počítám až od září.

Co turnaje v Česku?
Byla tam Česká Lípa, ale na antuce. Já mám teď ligu na tvrdém povrchu a ráda bych v té šňůře na betonu pokračovala. Je zbytečné hrát jeden turnaj na antuce a poté jet do Portugalska zpět na tvrdý povrch. Mám velké cíle, hrát na US Open. Proč riskovat jednu akci na jiném povrchu?

Máte přehled o tom, kolik bodů vám ke startu v kvalifikaci US Open schází?
Je to zhruba jedna vyhraná pětadvacítka nebo čtyřicítka. Je to krásný cíl, nechci se ale stresovat. V nejhorším vše budu směřovat až k Australian Open. Chci zjistit, kam až se se svou úrovní mohu dostat. Bez trenéra je to těžké, trochu s tím bojuji. Nemíním ale na sebe klást tlak a stres. Buď to přijde, nebo ne.

Jste v kontaktu s nějakým potenciálním trenérem? Poslední dobrou hrajete výborně.
Nejsem. Stojí to peníze, které teď nemám. Až je budu mít, popřemýšlím o tom. Pořád si nevydělávám tak, abych měla na trenéra. A zase nejsem tak dobrá, aby mi sponzoři klepali na dveře.

Je možnost, že vás uvidíme na letošním turnaji WTA v Praze?
Ráda bych se kvalifikovala, nebo požádala Český tenisový svaz o kartu. To by od nich bylo milé. Zatím jsem žádnou kartu nikdy nedostala, vše jsem si vybojovala sama.

Přesunula jste se do Evropy. Po létě se znovu vrátíte do Nottinghamu?
Ještě nemám jasno, pendluji. Vidím to tak, že budu mezi Českem, Nottinghamem a Floridou, kde je přes zimu krásně. Dá se trénovat venku, což je lepší než v hale. Na jaře je tam dost turnajů a hodně hráčů, se kterými můžete trénovat. Tím, že nemám svého trenéra, mohu pendlovat po světě. V Česku momentálně trénuji ve Dvoře Králové s devatenáctiletým bratrem Dominikem. Hraje druhou ligu a přemýšlí o stipendiu v Americe. Rozhodně mě poráží. Dřeme a hrajeme i ostré zápasy, je to hrozně fajn.