Polovina dětí by měla chodit na střední školu všeobecně vzdělávacího směru, říká nový náměstek ministra školství Jiří Nantl s tím, že teď je to 25 %. Argumentem, proč stávající počet zdvojnásobit, je velmi malé procento absolventů odborných maturitních oborů, kteří se věnují tomu, co vystudovali. S ohledem na množství neznámých, které s sebou technologický rozvoj přináší, přitom bude schopnost adaptace na měnící se pracovní trh klíčová. A nejen ta. Neméně podstatná bude připravenost hledat si příležitosti pro vlastní uplatnění. I v té ale čeští žáci a studenti ve srovnání s evropskými vrstevníky zaostávají. Místo aby je systém táhl nahoru a dodával jim sebevědomí, dusí je vnějším tlakem jednotných přijímacích zkoušek.
Svým nástupem na ministerstvo školství vzbudil Jiří Nantl velká očekávání. Netají se totiž tím, že modernizaci vzdělávacího systému vnímá jako svoje životní poslání. V rezortu v minulosti už působil, a tak si uvědomuje, jak nelehký úkol si vytyčil. Potřeba bude otevřít diskuze, které se roky nevedly, a prosazované kroky odpracovat. Za jeden z těch neodkladných a relativně rychlých považuje transformaci odborných maturitních oborů na lycea. „Předčasná specializace, to, že říkáme, že 3/4 dětí si mají vybírat nějaké povolání na konci 9. třídy, už vůbec neodpovídá společenské, ale ani ekonomické situaci. Oni vůbec nevědí, co reálně budou dělat za povolání v době, kdy skončí vzdělávací dráhu. Moje doporučení je posilovat všeobecný segment i negymnaziální, to znamená lycea jako typ školy, který je někde mezi gymnázii a odbornými maturitními školami a snímá z těch mladých lidí tíhu, že si musí volit, jestli jdou na průmyslovku, obchodní akademii nebo něco takového,“ upozorňuje na nedostatky současné strategie.
Přehodnocení dosavadního přístupu ke středoškolskému vzdělání by přitom mohlo řešit i nedostatek míst na některých školách bez toho, aniž by byla nutná výstavba nových školních budov. „Dneska je to tak, že máme gymnázia, to je tak nějak srozumitelné veřejnosti, že to je všeobecné vzdělání. Máme lycea, ale těch je málo, jenom v některých regionech a roste to až poslední roky. A pak máme 280 oborů vzdělávání, kterým veřejnost moc nerozumí a často si z toho nechce vybírat, takže gymnázia těží z toho, že jednak mají prestiž, a jednak pro ty, kdo chtějí sledovat tu všeobecně vzdělávací cestu, není jiná nabídka, proto je tam taky tak velký převis. Jsem přesvědčen, že pokud posílíme lycea, tak se poptávka rozloží a najednou budou děti volit: Jsem opravdu vyhraněný studijní typ, jdu na gymnázium. Pokud se chci všeobecně vzdělávat, ale neležím v knihách od rána do večera, dobrá volba pro mě může být lyceum, kde můžou být i nějaké praktičtěji orientované předměty,“ popisuje přínos změny, která je jen otázkou rejstříkové řízení, a tak by její efekt mohl být patrný už ve školním roce 2024/2025.
Nové pořádky by podle Nantla měly zavládnout i na základních školách. „Vedle znalostí a dovedností jako takových musíme podpořit odpovědnost škol za vytváření podmínek pro osobnostní rozvoj a za nějaké systematické zjišťování, že každé dítě se někam posouvá. To úplně nemáme. Počínaje druhým stupněm je vzdělávání rozsekané do předmětů a vytrácí se to, co na prvním stupni ještě je, to znamená, že někdo ví o každém dítěti, jestli se mu daří lépe, hůře, jde někam, nebo nejde. A zahraniční systémy mají tenhle prvek, že vedle výuky mají něco, anglicky se tomu říká třeba pastoral care, kdy část managementu sleduje osobnostní rozvoj dětí napříč předměty. Na tyhle věci my nejsme zvyklí,“ upozorňuje na další neduh systému, který je žádoucí odstranit, aby bylo možné mimo jiné překonat znevýhodnění, která v některých regionech plynou například z rodinného zázemí.
Co pro něj znamená tweet exministra Roberta Plagy, který ho označil za LeBrona Jamese české vzdělávací soustavy? Je na místě mluvit v souvislosti s kapacitou škol o krizi? Jakou podobu by mělo mít přijímací řízení na střední? Nebo jak by se jím navrhovaná doporučení dotkla pedagogů a ředitelů škol? Na tyto a další otázky odpovídal nový náměstek ministra školství Jiří Nantl z ODS.
