Předáváme si lidi z jedné superspecializace do druhé, ale souvislosti nám unikají, upozorňuje na „bolest celého zdravotnictví, nejenom psychiatrie,“ bývalý ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý. Z jejího vedení odešel po 14 „krásných“ letech s přesvědčením, že změna prospěje jemu i největšímu psychiatrickému zařízení v Česku. Zároveň nepopírá, že se mu ulevilo, protože už se ho netýká každá díra ve střeše. Teď chce v novém Centru duševní rehabilitace, které se 20. června otevírá v Berouně, začít psát další kapitolu svého života i české psychiatrie. Zaměří se přitom na multioborovou spolupráci, kontinuální přístup k pacientovi nebo využití příznivých účinků nefarmakologických vlivů, třeba světla.
„Lidi, kteří trpí vážnou duševní poruchou, eventuálně jsou v sociálním diskurzu viditelní, protože se chovají nestandardně, tak na ně se vždy zdroje nějakým způsobem najdou. Ti s méně závažnou symptomatikou stojí trochu vedle a je mnohem víc na nich, aby si něco našli,“ říká psychiatr a sexuolog Martin Hollý s tím, že právě mírným a středně těžkým duševním poruchám často není věnována taková pozornost, jakou si zaslouží. Přitom jejich negativní dopady jsou v případě neadekvátní péče nejen na jednotlivce, ale i jejich okolí, potažmo celou společnost významné.
„Propast mezi tím, kolik lidí je odhadem v systému a kolik vyhledá pomoc, je u jednotlivých diagnóz různá, ale třeba u depresí je to kolem 50 %, protože ta pomoc je nedostupná, anebo je tam stigma. Ale pokud vidíme narůstající křivku těch identifikovaných pacientů, kteří čerpají péči, tak jejich počet se skládá z nárůstu poruch, z destigmatizace a v těch nepodrobných číslech za to taky jistě může prodlužující se věk života, protože do toho počítáme taky demenci, které se dožijeme. To, co vidíme v posledních asi dvou letech, je, že ta křivka nárůstu, která posledních 20 let šla plus minus stejně nahoru – je to asi dvojnásobek lidí, které máme léčené – tak najednou začala být nahoře placatá. A velmi pravděpodobně jde o to, že narazila na kapacitu systému,“ poukazuje na zneklidňující fakt.
Sám na mysli neklesá a věří, že otevření berounského Centra duševní rehabilitace bude dobrou zprávou pro širokou i odbornou veřejnost. Jeho velikost totiž umožňuje řešit jak absenci služeb v regionu, tak nadregionálně přijmout klienty se specifickými potřebami, a svým moderním vybavením by mohlo vzbudit u mediků zájem specializovat se na psychiatrii. Inovativní bude nový projekt, za kterým stojí skupina AKESO, také v přístupu k léčbě, a to nejen z hlediska využití terapie virtuální realitou, fototerapie, muzikoterapie, dramaterapie nebo nutriční terapie, ale i v komunikaci s pacienty. „Často není nikdo, kdo by nás trochu vedl tím systémem za ruku. Já si plně uvědomuju, že druhá strana té samé mince je nějaká řízená péče, kde není možnost volby, ale právě v péči o duševní zdraví hodně vytváří služby na úrovni case managerů, to znamená, vždy je někdo, kdo je zodpovědný za delší příběh toho člověka než za jeho jednotlivou návštěvu, tuhle terapii nebo tuto část hospitalizace,“ myslí si Hollý.
Jakým způsobem bude s kolegy na novém pracovišti využívat v léčbě světlo? Budou součástí terapeutických programů také psychedelika? Čím trpí psychiatrie a jaké změny jsou pro její budoucí úspěšné fungovaní nezbytné? Nebo před jakými výzvami aktuálně stojí? Na tyto a další otázky odpovídal Martin Hollý, psychiatr a sexuolog a nový náměstek Centra duševní rehabilitace v Berouně.
