Skončilo to selfíčkem. Jeho Excelence Matthew Field, důstojník Řádu britského impéria a britský velvyslanec v Praze, vytáhnul mobilní telefon a vyfotil se s irskou velvyslankyní Clionou Manahanovou po boku a vděčným studentským publikem za zády. Něco takového bychom od diplomatů zrovna nečekali – ale pro všechny přítomné to bylo přirozené finále nezapomenutelných devadesáti minut na pražské Anglo-American University.
Oba velvyslanci přišli se dvěma cíli: přinést osobní svědectví o velkém posunu v britsko-irských vztazích za posledních třicet let a také studentům předvést, že diplomat může být upřímný, zajímavý a k mezinárodnímu mladému obecenstvu přátelský.
Jako první vystoupila Cliona Manahanová a strhujícím způsobem dopodrobna vylíčila realitu severoirského mírového procesu v 90. letech minulého století. K suché akademické analýze to mělo daleko. Jak paní velvyslankyně vysvětlila, ve vyjednávání mezi různými politickými stranami v Severním Irsku, britskou a irskou vládou a vnějšími účastníky, jako byl tehdejší americký prezident Bill Clinton, se osobně angažovala. Stálým a zásadním tématem byla ochota vlád Velké Británie a Irska pokračovat v rozhovorech, přestože postup byl neuvěřitelně pomalý a ubíjející.
I velvyslanec Field se ve svých poznámkách vracel k významu trpělivého a otevřeného dialogu v konfliktních situacích, kdy se snažíme dosáhnout míru. Mluvil o irských záležitostech, ale zmínil se i o svých zážitcích z bývalé Jugoslávie, kde svou zemi zastupoval v několika nástupnických státech. Field svůj příspěvek zakončil pragmatickou, ale upřímnou obranou demokratických hodnot v mezinárodní politice a řekl, že vzhledem k ruské agresi musíme stát pevně za Ukrajinou.
Díky otázkám z publika se velvyslanci mohli těmto tématům věnovat obšírněji a dozvědět se víc o problémech, které nastupující generaci lídrů a diplomatů znepokojují. Paní velvyslankyně Manahanová mluvila o roli genderu v řešení konfliktů a diplomacii. Zdůraznila, že ženy sehrály v Severním Irsku při prosazování a propagaci mírového procesu zásadní úlohu.
Manahanová se domnívá, že pokud ženám ponecháme jen okrajové postavení, vyhlídky na mír nejsou kdovíjaké. Pan velvyslanec Field nezamlčel ani obtížné, ale nepostradatelné součásti mírové diplomacie, jako je zapojení těch, kteří se přímo účastní zabíjení a násilí. Oba velvyslanci povyprávěli i o vlastní minulosti a cestě ke kariéře. Jak se ukázalo, žádná předem nalinkovaná cesta k diplomacii neexistuje: Matthew Field sám řekl, že nejprve studoval religionistiku a později japonštinu.
Velvyslanci Manahanová a Field chtěli především ukázat, že diplomati se zajímají o spolupráci s veřejností a můžou přispět k prosazování zájmu studentů – lidí s kreativitou a vizí, kteří budou jednou tvořit příští generaci velvyslanců a mírotvůrců. Matthew Field během několika závěrečných minut tweetnul své selfie a pochválil diskusi i přijetí na škole, která patří v Česku podílem zahraničních studentů i pedagogů mezi nejvíce mezinárodní.
Autor je vedoucím Katedry historie a filozofie na Anglo-American University v Praze
