Rybář Jarmil Koloušek a MRK.cz - ukázka z knihy Netipy + soutěž

13.6.2023 - Dominik Landsman

Jarmil Koloušek není prototypem uživatele sociálních sítí. Na Instagram je moc hnusnej a nepřitažlivej. Nemá vymakané tělo, a pokud by dal na Instagram třeba fotografii svého zadku v tangách, do několika hodin by v ulicích hořela auta. O tom jsem přesvědčen.

Na Facebook je zase málo radikální a nerad se hádá. Navíc jeho názory jsou příliš komplikované a běžný uživatel Facebooku by je nepochopil. O Tik Toku se není třeba bavit vůbec. Den, kdy se Jarmil Koloušek přihlásí na Tik Tok a začne tam dávat videa, bude posledním dnem Tik Toku a možná i celé civilizace.

Jedinou sociální síť, kde je aktivní, které rozumí a která mu dává smysl, je Mrk.

Tam to má rád a tam bývá často.

Jakkoliv je v reálném světě asociál, který lidi nevyhledává a lidé nevyhledávají jeho, tak na Mrku se cítí jako ryba ve vodě. Internetová anonymita ho uklidňuje a dodává mu sebevědomí. Na Mrku se s gustem zapojuje do diskusí, kdy dobrosrdečně radí, kudy chodí, ale taky hojně využívá rubriku bazar.

„Levně koupit, draze prodat,“ vykládal mi jednou, když na bazaru kupoval v jeden moment nové navijáky a zároveň si tam dal rovnou inzerát, že prodává navijáky. Byly to samozřejmě ty samé, které zrovna koupil a jež prodával o deset procent dráž.

Ekonomický vizionář, který se proslavil spekulacemi s rybářským vybavením v bazaru na Mrku, byl v tomto finančním odvětví jednu chvíli velmi aktivní. Provozovatelům Mrku s ním nicméně došla trpělivost a prostě ho na bazaru zabanovali.

„Taková lumpárna! Tohle je už za hranou. Oni mi normálně ničí živnost,“ rozčiloval se Jarmil, když mu byl znemožněn přístup do bazaru, čímž ekonomický vizionář ostrouhal.

Pokusil se samozřejmě založit několik dalších falešných profilů, ale pokaždé byl odhalen a zablokován. Martin Maťák, nezpochybnitelný vládce Mrku, mu posléze pohrozil, že pokud si nedá pokoj, vyhodí ho z celého serveru.

Následkem toho se nám Jarmil Koloušek akorát zradikalizoval. Prolézal všechny možné diskuse a dštil síru na vedení Mrku. Vyhrožoval soudy a odvolával se na svobodu slova. Jakoukoliv diskusi na jakékoliv rybářské téma byl schopen během pár okamžiků nabourat a změnit na zahořklou stoku vyhrožování, nadávek a nepodložených a mnohdy i lživých tvrzení. I když se neustále odvolával na svobodu slova a že to je protiústavní, vedení Mrku ho začalo postupně umlčovat. Logicky. Mrk není stát, ale soukromá společnost, kde si může majitel umlčovat, koho chce. Tady žádné právo na svobodu slova neplatí.

Jarmil Koloušek byl tak posléze odstraněn z téměř všech diskusí. Bylo to pro něho kruté, ale bylo to potřeba. Jedině tak se po čase uklidnil a dal do kupy.

Po sérii proseb a prohlášení, že už bude hodný, mu byly zpřístupněny veškeré diskuse a po čase i bazar. Jarmil se na Mrku krotil, a hlavně si začal získávat srdce mnohých uživatelů. Dalo by se říci, že si Jarmil nacházel virtuální přátele.

Mrk jako takový je svým způsobem uzavřený ekosystém, který nabízí celou škálu nejen zajímavých osobností, ale i možností. Když se v tom člověk naučí chodit a pořádně se tam rozkouká a seznámí se s důležitými lidmi, získá řadu nejen rybářských výhod.

Existuje tam tedy například něco, čemu se říká „Pedro půjčovna candátů“. O Pedrovi koluje řada historek a městských legend, povětšinou ne úplně lichotivých. Někdo říká, že chytá pstruhy na žížalu, což je na Mrku jedna z největších urážek, ale dosud to nikdo nebyl schopen doložit. Jisté je, že Pedro půjčovna candátů za úplatu dokáže zprostředkovat velikého candáta pro účely focení.

Na Mrku stejně jako v jakékoliv jiné komunitě existuje nějaká hierarchie a člověk si zde musí vydobýt respekt, aby se na žebříčku posunul o kousek výš. Rybáři si respekt budují tím, že zveřejňují fotky ryb, které chytli. Čím větší ryba, tím víc respektu. Říká se, že v Pedro půjčovně candátů si můžete půjčit candáta na fotku. S tou fotkou si posléze můžete honit triko na internetu, a hlavně si tím zvýšíte respekt na Mrku.

Já osobně jsem tuhle službu nikdy nevyužil, a abych se přiznal, neexistují konkrétní důkazy toho, že taková služba existuje, ale z doslechu vím, že pár lidí Pedro půjčovnu candátů použilo. Ani vlastně nevím, jestli za tou službou stojí sám Pedro, anebo to je jen reklamní tvář a v pozadí za nitky tahá někdo mnohem mocnější a zákeřnější. Ani Jarmil Koloušek této služby nevyužil. Tím jsem si naprosto jistý, protože v tomhle ohledu je poctivý.

Poté, co se Jarmil na Mrku uklidnil, začal tuto síť využívat hlavně k seznamování s rybáři. Povětšinou se jim nějakým způsobem vetře do přízně, tahá z nich rozumy, a pokud dozná, že je daný rybář takzvaně v pohodě, pozve se s ním na rybolov. Dalo by se říci, že Mrk je pro Jarmila taková internetová seznamka. Akorát že on nehledá ženu, nýbrž rybáře.

V lovu na sítích byl Jarmil dokonce i o něco úspěšnější než v lovu u vody. Ulovil hned několik zajímavých úlovků.

Jarmilovi se podařilo na Mrku spřátelit se a následně se i nominovat na ryby s jednou z legend. Někteří mu přezdívají Předseda. Jiní se bojí jeho jméno vyslovit, kdežto další vůbec neví, o koho jde, protože to zase taková legenda není.

Předseda má každopádně pověst jednoho z nejlepších rybářů, který kdy kráčel po zemi. Je to chodící rybářský úspěch. Já jsem si ho vždycky představoval jako urostlého muže ve středních letech s chlupatou hrudí, kterou se nebojí ukázat. Trsy chlupů, jež se mu derou z výstřihu upnutého tílka, dlouhé, husté blonďaté lokny až po ramena a ostré rysy v obličeji z něho v mých očích dělaly rybářského superhrdinu.

Když ho potom jednou Jarmil dotáhl na ryby, bylo to mírné zklamání. Předseda byl ve skutečnosti drobný obrýlený mužík. Vypadal jako účetní. Představte si typického účetního a přesně tak vypadá Předseda.

Nicméně na rybách nezáleží na výšce nebo jestli vypadáte jako superhrdina. Tam jde o to, co chytnete, a musím přiznat, že Předseda toho nachytal mraky. I když jsem se domníval, že jsem nadmíru kvalitní rybář, Předseda mě přesvědčil o opaku. Na každou jednu moji rybu jich on chytil pět.

Jarmil si ho ale hlavně pochvaloval, že nosí štěstí. Kdykoliv vezmete Předsedu na ryby, chytí sice víc ryb než vy, ale i vám se podaří částečně využít jeho aury a pořádně si zachytáte. Jarmil ho tak často brával na ryby s sebou jako maskota pro štěstí. Jelikož je Předseda drobného vzrůstu, je na roli maskota pro štěstí ideální. Dá se lehce přepravit, nezabírá místo, tolik toho nesní, takže jeho provoz není drahý, a z nějakého důvodu voní jako čerstvé jehličí, takže ho lze použít i jako vůni do auta.

Předseda je zajímavým a svěžím protikladem k Jarmilovi. Protože jestliže je Předseda maskot pro štěstí, tak potom je Jarmil bůžek zmaru a pohromy.

Uvedu příklad… vlastně celá tahle kniha je jeden veliký příklad, nicméně teď uvedu příklad, který souvisí s Mrkem.

Na něm se Jarmil samozřejmě přisál na rybáře, kteří mají už nějaké renomé a stojí za nimi hmatatelné rybářské úspěchy. Přece si nebude na internetu vypisovat s nějakýma nýmandama. Jedním z takových rybářů, kteří dlouhodobě vykazovali rybářské úspěchy a rybářská komunita je proto uznávala, byl člověk, jemuž se přezdívá Dalas. Ten je vyhlášený sumcař, tedy lovec sumců.

Ačkoliv měl Jarmil o sumcařině poměrně silné povědomí, nakoukal spoustu sumcařských videí a absolvoval několik sumcařských nějaké vysoké úrovni. Jedním z jeho rybářských snů ale bylo chytit sumce přes dva metry dlouhého.

K ulovení takového sumce však neměl zkušenosti ani know-how a ve výsledku ani tělesnou konstituci, protože takový dvoumetrový sumec by byl nejen větší, ale pravděpodobně i těžší než Jarmil, a ten by si tedy s takovou rybou dozajista nevěděl rady.

I proto se na Mrku hodně začal bavit právě s Dalasem. Nejdříve se mu takzvaně „dvořil“. To znamená, že kdykoliv Dalas na Mrk něco napsal, Jarmil mu pod komentář udělil palec nahoru neboli lajk a případně napsal něco ve smyslu: „To je pravda. Jsi moudrý a bystrý,“ což doplnil vtíravým patolízalským smajlíkem.

Když si po čase získal Dalasovu pozornost, a nejspíš i určitou náklonnost, začal si s ním psát a po nějakém čase, kdy doznal, že je takzvaně ruka v rukávu, se k němu bez skrupulí pozval na lov sumců. Jednou jedinkrát vzal Dalas Jarmila do lodi, aby si vyzkoušel lov sumců. Byl to lov „na vábničku“, což znamená, že na lodi rybář pomocí echolotu vyhledává pod vodou sumce. Když je najde, spustí do vody nástrahu a do hladiny rytmicky mlátí dřevěnou vábničkou, která vyluzuje pukavé zvuky, což má vzbudit u těchto ryb pozornost a vyloženě je vybídnout k tomu, aby projevili zájem o nástrahu.

Jarmil, bůžek zmaru a pohromy, si vzal za Dalasem do lodi svůj oblíbený prut. Čtyřicetigramový „utahovák“, jak ho Jarmil nazval, který nemá problém s přehledem zvládnout jakéhokoliv sumce do metru.

Dalas se podle předpokladů zhrozil, jakým párátkem chce Jarmil chytat dvoumetrové sumce, takže mu půjčil své pruty. Půjčil mu i všechno ostatní včetně kalhot a trika, protože Jarmil pojal výlet až moc formálně a přijel v obleku. Když bylo všechno připraveno a Jarmil převlečen, vyrazili na gumovém člunu na Dalasova osvědčená místa.

Jarmil byl jako u vytržení. Zvídavě si všechno prohlížel, pokládal Dalasovi různé otázky a se zatajeným dechem sledoval mistra v akci. Po prvním sumci lehce přes metr si chtěl Jarmil vyzkoušet vábničku. Jelikož Dalas do té doby Jarmila osobně neznal, nevěděl, co se může přihodit. Netušil, že pokud Jarmilovi půjčí vábničku, je téměř jisté, že ji Jarmil ztratí nebo utopí.

Navzdory všem předpokladům Jarmil tentokrát překvapil i sám sebe, když dřevěnou vábničku, kterou bouchal o hladinu, zlomil. Laťku, kterou tím nastavil poměrně vysoko, záhy ještě zvedl tím, že ostrým pahýlem zlomené vábničky propíchl Dalasův gumový člun, který se začal pomalu potápět.

„Škoda že to tentokrát nevyšlo. Ale až přijedu příště, určitě to bude lepší,“ loučil se Jarmil s Dalasem, který na břehu sháněl telefonem potápěče, aby mu pomohli ze dna řeky vyzvednout jeho utopené vybavení, které šlo pod vodu spolu s propíchnutým člunem.

Jarmil se převlékl zpět do obleku a slavnostně odjel domů. Netřeba se zmiňovat, že Dalas si ho posléze na Mrku zablokoval a už mu nebral telefon.