Je čas na odpočinek, pravil kdysi v historii moudrý Ti-Len z dynastie Nebčum, uložil se na lehátko a moudře se zahleděl na nebe. Tak začínaly v Číně prázdniny. Kdysi v historii, když jsem ještě bydlel jako kluk na sídlišti pod haldou Marií, jsme takhle také začínali prázdniny. Tenkrát jsem hodně četl, hlavně čínskou filosofii, proto jsem klukům vysvětlil, že činnost moudrého Číňana Ti-Len se od té doby nazývá lenění. Scházeli jsme se na plošince, která se nacházela v polovině porostlé haldy, lehli si na záda a lenili jsme. Také jsme moudře hleděli na nebe jako dynastie Nebčum, a hádali se, co který mráček představuje. Ale jo, přiznám se, je okurková sezona, Číňany jsem si vymyslel, ale to ostatní je pravda. Co taky v té době dělat na sídlišti, když jste tam o prázdninách zůstali. Prostě vymýšlíte blbosti. Jako tenkrát ty šípy hovňáky, co jsme stříleli z haldy dolů. Ale o tom jsem už kdysi psal. O prázdninách zažíváme různá dobrodružství a příhody, a protože je ta okurková sezona, vzpomenu na jednu okurkovou. Když jsme před časem začínali se skleníkem, zasadila manželka víc druhů okurek, nakládačky, svačinky i salátovky. Snaživě jsem je chodil sbírat, jednou mi žena povídá: „Ty salátovky nějak nerostou.“ Já na to: „Aha, my máme taky salátovky, tak to nemůžou dorůst, já je trhám na nakládání.“ I letos jsme okurky zasadili, Eva si půjčila od holek elektrický zavařovací hrnec a po zavaření hrnec odevzdala. Večer nemohla najít telefon. Chtěl jsem ji prozvonit, ale ten svůj jsem také nenašel. Když jsme šli spát, povídá: „Myslíš, že jsem dala telefony do toho hrnce?“ Jen jsem pokrčil rameny. Ráno se potají proplížila přes zahrady ke kamarádce do garáže, kam hrnec vrátila. Byly tam. Ještě že je nezavařila do okurek, nebo nenašla až za rok. Letos jsme odehráli na Skalce hru Obecně prospěšná strašidla, povedla se a lidé byli spokojeni. Samozřejmě, jako vždy, čekali na naše „zapomínky“ a „přeřeky“, a že byly občas povedené. Jeden nás dostal na scéně všechny. To, když Lenka, coby historička Blechová, přednášela historii hradu Hernajsburku: „…a nakonec hrad zdevastovali husiti… co to povídám… komunisti!“ Vyhrkla to tak nádherně, že jsme se kromě smějících diváků, řehtali i my na scéně a chvíli nemohli mluvit. Bylo to legrační, ale vlastně většinou historická pravda. Přátelé, jsou prázdniny, užívejte si je, hlídejte si telefony a držte se moudrostí čínského myslitele Ti-Lena, nebo mých z mládí. bs