V odpolední směně bylo v podzemí v době výbuchu ve směně sto pět pracovníků. Okamžitě byli povoláni záchranáři a byl proveden pokus o odvolání horníků z dolu. Spojení však bylo přerušeno. Již půl hodiny po výbuchu do postiženého dolu sfárala první četa záchranářů na pomoc postiženým a kvůli zjištění stavu důlních děl a zařízení dolu. Krátce nato se ohlásilo prvních šestnáct horníků, kteří se zachránili vlastními silami.
Horníci se udusili
Tlaková vlna výbuchu zřejmě nebyla na některých pracovištích příliš velká. Zabíjely následné požáry. Následné vyšetřování zjistilo, že oběti neutrpěly zranění v souvislosti s tlakovými projevy výbuchu. Odborníci dokázali, že horníci nezemřeli přímo v důsledku výbuchu, ale později, a to při vstupu do nedýchatelné atmosféry s vysokým obsahem oxidu uhelnatého, vysokou teplotou a malým obsahem kyslíku. Požáry vznikly na několika místech, některé byly brzy uhašeny, jen na jednom místě došlo k vyhoření dřevěné výztuže. Šlo zřejmě o nejsilnější požár.
Záchranáři postupně nalézali oběti
Záchranáři byli vybaveni dýchacími přístroji. Po cestě dolem likvidovali menší požáry ručními hasícími přístroji. Necelé dvě hodiny od výbuchů byla v dole nalezena záchranáři první oběť. Krátce na to bylo nalezeno třináct bezvládných těl. V šest hodin večer byl nalezen raněný horník, který byl z dolu evakuován. Záchranné práce ztěžoval neprostupný kouř, který se nedařilo odvětrat. Činnost byla také ztěžována destrukcemi výztuže, strojního vybavení a místními závaly. Situaci komplikoval i výpadek umělého odvětrávání. Druhý den ráno byla nalezena těla tří báňských záchranářů. Celkem bylo do konce ranní směny nalezeno 26 obětí. Po vyhodnocení průzkumů bylo rozhodnuto o uzavření části dolu hrázemi. Nebyl předpoklad pro přežití těch, kteří se v této části nalézali. Bylo jich 38. Vyproštěni byli až při likvidačních pracích. Poslední z nich byl vyproštěn až 11. prosince.
Příčinou byl výbuch uhelného prachu
O důvodech neštěstí a vyšetřování poskytl svědectví člen vyšetřujícího týmu Sboru národní bezpečnosti, který na místo neštěstí dorazil krátce po události. Jeho výpověď zaznamenal Ústav pro studium totalitních režimů: „Bylo zjištěno, že došlo k výbuchu uhelného prachu zahořením. Následkem výbuchu došlo k detonaci prachu a požáru. Podle zjištěných důkazů nebyl včas provoz na dole přerušen. Nebyla provedena bezpečnostní opatření, aby k výbuchu nedošlo. Vyšetřováním bylo bezpečně prokázáno, že došlo k porušení bezpečnostních předpisů. Také se prokázalo, že do činnosti a rozhodování na dole zasahovali neodborně tehdejší vedoucí, političtí pracovníci KSČ. Tím došlo k porušování předpisů ve smyslu zvyšování těžby a nedodržování těžebních limitů. To bylo typické pro tehdejší centralizovanou ekonomiku.“
12 obžalovaných, žádný odsouzený
V souvislosti s tímto neštěstím bylo obžalováno 12 osob (některé zdroje uvádějí 11). V průběhu vyšetřování a následně podané žaloby několik obviněných zemřelo. Proti ostatním bylo v roce 1988 trestní stíhání zastaveno. Po posouzení všech dosažitelných důkazů nebyla údajně u žádného z obviněných jednoznačně prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem. Nebylo tedy prokázáno zavinění. V Litvínově byl zřízen památník obětem tragické události, kde se každoročně koná pietní setkání.
Zdroj: zdarbuh.cz, ustrcz.cz
KAM DÁL: Železniční nehoda ve Stéblové. Komunisté se do zveřejnění nehrnuli.
