Neměl jsem na loď, tak jsem si ji postavil, líčí start podnikání jachtař Koláček

Závodní jachting u nás nepatří k preferovaným sportům. Přestože historie jachetních klubů tu je relativně dlouhá, samotný sport na vrcholné úrovni provozuje hrstka lidí a celé odvětví funguje především díky jejich nadšení. V případě nejlepších z nich toto nadšení přináší i úspěchy na mezinárodním poli.

To se ale bavíme o okruhovém jachtingu, kam patří celá řada víceméně malých plachetnic, na kterých je možné závodit i u nás.

Milan Koláček na to šel jinak. Začínal sice také na okruhových plachetnicích a v závodech si připsal řadu – i mezinárodních – úspěchů, ale od začátku ho to táhlo na moře.

Milan Koláček na moři i v dílně

Photo Nesvadba

Photo Nesvadba

Další obrázky v galerii (16)

Koncem 90. let a v první dekádě nového tisíciletí se naštěstí pro Koláčka našlo i v Česku dost nadšenců a majitelů námořních jachet, kteří chtěli navzájem poměřit své síly a na Jadranu začali pořádat námořní závody. I tehdy se projevil Koláčkův přirozený cit pro vítr a nebylo tak překvapením, že v závodech často vítězily posádky, jichž byl součástí.

Už tehdy začala dlouhá cesta, která přes prvotní vášeň postupně přešla až k výrobě vlastních komponentů a později i rozjetí úspěšného byznysu s obratem v milionech.

V průběhu šesti měsíců u Cookson Boats dostal Koláček největší školu v lodním stavitelství.

Chci u vás pracovat

Offshore závody na otevřeném moři Koláčka zcela pohltily. A aby se k této branži dostal co nejblíž, nezdráhal se udělat něco, co může působit dost pošetile.

Sea Concept

Sea Concept

Malá rodinná firma z Brna, která zaměstnává tři lidi a dosahuje ročních tržeb ve výši čtyř až pěti milionů korun. Část zakázek tvoří profesionální závodníci, především z Francie. Výše jejích zakázek se pohybuje v řádu tisíců až desetitisíců eur.

Coby student Fakulty strojního inženýrství na brněnském VUT se zaměřením na kompozitní materiály v roce 2002 odešel do Irska, kde pracoval na dvacetimetrové sportovní jachtě a učil se jazyk. Setkal se tam s Novozélanďany, kteří ho ponoukli k činu. „Řekli mi, jestli se chceš naučit stavět závodní lodě, přileť na Nový Zéland. Největší borci pracují v loděnici Cookson Boats. Od nich se můžeš učit,“ vzpomíná Koláček na to, co předcházelo zásadnímu rozhodnutí.

„Psal jsem tam, i opakovaně, ale nikdo mi neodpověděl. Tak jsem se sbalil a odletěl. Přišel jsem k loděnici a během pracovní pauzy jsem se ptal po majiteli Miku Cooksonovi. Řekl jsem mu, že jsem posílal maily a že mi nikdy neodpověděl. Že jsem přiletěl z Evropy a chci pro něj pracovat. Všichni se začali smát, ale on říká OK, tak přijď v pondělí. Tak jsem přišel, on mě zaměstnal na tři dny, aby mě vyzkoušel, a pak jsem tam zůstal půl roku,“ líčí Koláček historku, která jako by vypadla z manuálu k americkému snu.

V průběhu šesti měsíců dostal Koláček „největší školu v lodním stavitelství“. V týmu Cookson Boats pracovalo tehdy asi padesát lidí. Dnes už uzavřená loděnice měla tehdy k dispozici několik hal a podle Koláčkových slov společně stavěli pětici velkých lodí, přičemž pracovali s těmi nejpokročilejšími materiály, které byly k dispozici.

V jachtařském víru

Milan Koláček / Sea Concept

Roky 2012-2018 Koláček strávil intenzivním závoděním. Hned v roce 2012 vyhrál francouzský šampionát v sólovém jachtingu. Pak se mu ale nepodařilo sehnat sponzory na další ročník Minitransatu, a proto svou loď Classe Mini v roce 2014 prodal. Ze zřetele ji ale nepustil a dělá mu radost, že jím vyrobená jachta stále pluje a už má za sebou šest účastí v Minitransatu.

Ještě v roce 2014 Koláček koupil větší loď třídy Figaro. V této třídě závodil čtyři roky a v roce 2016 doplul ve „velkém“ Transatu, jehož se účastní lodě s nejlepšími dvoučlennými profesionálními posádkami, s Pierrem Brasseurem na osmém místě. „Etapu Figaro“ zakončil spolu s třemi dalšími Čechy v posádce vítězstvím v prestižním závodě Rolex Middle Sea Race v roce 2018.

Během těchto dní nabitých intenzivním sběrem zkušeností v Koláčkovi dozrávalo rozhodnutí, co dál s jachtařskou kariérou. Věděl, že navigovat umí, ale jak se dostat k dobré lodi za stovky tisíc eur, aby byl konkurenceschopný? „Po návratu jsem si řekl, že si ji postavím, když teď už vím, jak na to,“ vypráví Koláček, jako by šlo o nákup rohlíků.

Jenže když si chcete na Sahaře jít koupit rohlíky, musíte si nejdřív postavit obchod. A to byl i Koláčkův případ – nejdřív si musel „postavit loděnici“. K tomu využil brněnský bývalý důlní areál s velkou halou, v níž postavil formu a pec o velikosti pět krát osm metrů na tvrzení kompozitních materiálů.

Aby si stavbu lodi z extrémně drahých materiálů mohl dovolit, koupil část půdy v brněnském činžáku, zrenovoval ji a prodal. „Loď se sice nestavěla v profesionální loděnici, ale stavěla se profesionálním způsobem. Postupovali jsem přesně jako v Cookson Boats a pracovali jsme s hi-tech materiály, které se používají v letectví nebo formuli 1. Tak jsme postavili formy, vyřezané CNC, a v námi postavené peci jsme nechávali materiály vytvrdnout při 80 stupních,“ přibližuje Koláček to, co se později ukázalo být zrodem jeho dnešní firmy Sea Concept.

Přijel jsem do La Rochelle, hodil loď do vody a ona se udržela na hladině! Tak si říkám, že to půjde.

Pluje to, půjde to

Oceánských regat existuje velké množství, stejně jako lodních tříd, které se jich účastní. Koláček, povahou spíš solitér, se chtěl prosadit ve třídě Classe Mini v regatě Minitransat, což je sólový závod přes Atlantský oceán na jachtě dlouhé 6,5 metru. Loď proto stavěl tak, aby vyhověla kritériím této regaty.

Martin Štecher

Katamarány z Bílovic plují až za Atlantik. Sbalíte je do tašky, říká šéf Minicatu

Martinu Horákovi se podařil skutečný majstrštyk, když přesvědčil svět o tom, že nejlepší skládací lodě se dělají na Moravě. Od Kanady až po Havaj jich prodal přes tři tisíce, což už je docela slušná flotila. Plachetnice se stanem nebo létající katamarán? Tohle není fikce. To je Minicat.

Se stavbou mu pomohl jeho první sponzor, sušická firma Compotech, jejíž zakladatelé měli blízko k lodím. Compotech platil za špičku ve výrobě kompozitních materiálů už zkraje nového milénia, kdy si připsal zajímavé reference v oblasti závodního námořního jachtingu, ale i formule 1.

„Compotech mi navinul stěžeň, ráhno a další trubky, které jsem potřeboval. Dostal jsem tedy od nich profil stěžně z top materiálu, ze speciálních vysokomodulových vláken, který jsem potom musel okovat, osadit kladkami a tak dále, aby se opravdu stal stěžněm. Přes Compotech jsem se seznámil s lidmi z olomoucké firmy GRM Systems. Ta mi sponzorovala lepidla, pryskyřice, karbon a voštinu,“ vypráví Koláček.  

Stavba lodi zabrala půl roku. S hotovou lodí Koláček odjel do Francie s plánem vyjezdit si v kvalifikačních závodech účast v Minitransatu.

„Přijel jsem do La Rochelle, hodil loď do vody a ona se udržela na hladině! Tak si říkám, že to půjde. V následujících dvou letech jsem jel devět kvalifikačních závodů. Hned ten první, který byl double-handed (dvoučlenná posádka - pozn. aut.) a účastnilo se ho 80 lodí, jsem vyhrál, což byl super úspěch, protože jsem tam byl za naprostého exota,“ líčí se smíchem přípravu na závod Minitransat 2010. Účast si tedy Koláček zajistil a nakonec uspěl i v samotném závodě, kde skončil na 12. místě.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Se sháněním pracovní síly to v takto specializovaném provozu není snadné. Koláček si musí zaměstnance vychovávat sám.

O level výš

Dlouholetá zkušenost s obtížemi při shánění sponzorů pak Koláčka přivedla k tomu, že nejlíp se mu bude závodit, pokud bude na sponzorech míň závislý. Proto se vrátil do Česka a založil firmu Sea Concept, v níž uplatnil dřív získané zkušenosti.

„Čtyři roky jsem makal od rána do večera, ale dnes máme klienty, máme technologie, ve kterých jsme si velmi jistí, a věřím, že dodáváme spolehlivé produkty. Dbáme především na kvalitu,“ říká jachtař a dnes už také technolog a šéf firmy Sea Concept. Přesně tak to ve světovém profesionálním jachtingu často chodí. Závodní jachtaři vedle závodní kariéry rozvíjejí i svoje soukromé podnikání, které je obvykle s jachtingem spojené.

Sea Concept zaměstnává tři lidi, další výpomoc představuje student, který by jednou mohl tým zaměstnanců rozšířit. Se sháněním pracovní síly to totiž v takto specializovaném provozu není snadné, takže Koláček si musí zaměstnance tak trochu vychovávat sám. „Najít v Česku kvalifikovanou pracovní sílu je vůbec naším největším problémem. I proto se snažím přecházet k sériovým zakázkám, kde se postup opakuje a neklade na pracovní sílu takové nároky,“ vysvětluje. 

Firma Sea Concept dosahuje podle Koláčkova odhadu ročních tržeb ve výši čtyř až pěti milionů korun. Část zakázek tvoří francouzští klienti z řad profesionálních závodníků, kteří si objednávají prototypovou výrobu. Zakázky se pohybují v řádu tisíců až desetitisíců eur, tedy desítek až stovek tisíc Kč. Další část výroby putuje do výše zmíněného Compotechu, což jsou převážně strukturální karbonové díly nejen do jachtařského odvětví, ale i do strojírenského průmyslu.

„Poslední část výroby je hard top biminy, které prodáváme koncovým zákazníkům francouzské loděnice Fountain Pajot jako after sale option na její katamarány o velikosti 42-51 stop. Je to náš produkt od A do Z, to znamená návrh designu, výroba toolingu (forem), technologie, samotná výroba i prodej. Hard top stojí 12 tisíc eur (290 tisíc Kč), vyrábíme deset až patnáct kusů ročně,“ vypočítává Koláček.

Milan Koláček na moři i v dílně

Photo Nesvadba

Photo Nesvadba

Další obrázky v galerii (16)

Specifické zaměření, velká porce nabytého know-how a stabilní klientela představují pilíře, díky nimž je firma Sea Concept celkem imunní vůči nedávným turbulencím na trhu. Ani covidová pandemie s narušením dodavatelských řetězců, jevy velmi bolestné pro řadu tuzemských výrobců, se Sea Conceptu příliš nedotkly.

„Covid naše zakázky prakticky neovlivnil. Měli jsme a máme jich dostatek. Letos jsme museli dokonce některé klienty z důvodu omezené výrobní kapacity odmítnout,“ říká jachtařský podnikatel. Vzhledem k tomu, že hlavní motivací jeho podnikání nebylo budování velkého byznysu a „pouhé“ bohatnutí, ale nabytí nezávislosti na sponzorech, příliš se ani netrápí stavem podnikatelského prostředí či mírou byrokracie v Česku

A jaké plány má se svým byznysem do budoucna? Jednoznačně růstové, byť skromně. Rozšířit hodlá paletu produktů i svůj tým. „Příští rok chceme rozšířit výrobu o další vlastní produkt, kterým bude hard top na jiný typ lodi. Zároveň bych chtěl nabrat jednoho až dva zaměstnance,“ uzavírá Koláček.

Máte tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme! A třeba vám ho brzy naservírujeme podobně jako tento.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Furch Guitars vyrážejí do světa. Po Česku plánují rozbrnkat i USA
• Vedl firmu, svařil ponorku. Špona v oku? Horší jsou kuličky, říká osobitý svářeč
• Obsazuje seriály i filmy. Casting je víc než jen výběr herců, říká podnikatelka
• Klapkové impérium pohádkově roste. ABO valve vyhlíží svou první miliardu
• Česká whisky z Hané. Palírna Tōsh oživuje dílo komunistických potentátů

Nový Finmag právě na stáncích. Podnikatelské příběhy i speciál k NIS2

V čase, kdy se se zdá, že nic už není tím, co bývalo, neztrácejí optimismus. Chuť vymýšlet a podnikat by mohli rozdávat. Příběhy, které určitě stojí za to znát.

Zdroj: Finmag

BYZNYS JE UMĚNÍ

Jan Nepomuk Langhans byl mladý a nezkušený venkovan, brzy ale vybudoval největší fotografický ateliér v Praze. • Ondřej Kuchař vedl největší jazykovou školu, dnes spoluvlastní pekárnu Zrno zrnko a 10 kaváren a bister v Praze. • Podnikatelské příběhy dělí 140 let, mají ale mnohé společné.

BYZNYS JE TAKY VĚDA

Žijeme v nové éře (kyber) bezpečnosti. • Jak se ubránit útokům hackerů? • Proč jsou malé firmy nejzranitelnější? • A jak se směrnice NIS2 zapíše do české legislativy i do podnikání tisíců firem?

Koupit Finmag