Bez přípravy nikam nelez. Jak narazit i po 20 letech praxe

Jestli na lidech něco obdivuju, jsou to hodnoty jako čestnost, slušnost, upřímnost a skromnost. Umění přijímat úspěchy s pokorou a nad nikým se nepovyšovat, ať za sebou máte, co máte. Sám se jimi snažím řídit a jsem nesmírně rád, že postupem času zjišťuju, že nejsem zdaleka sám.

Tohle milé prozření pro mě paradoxně přišlo v souvislosti s rozhovory s podnikateli, kterým se už pár let aktivně věnuju. „Paradoxně“ proto, že mnozí lidé se ve spojení se slovem „podnikatel“ ještě stále nezbavili pachuti divokých devadesátek: Kožený, Krejčíř, Pitr…

Dneska už jsme ale dávno jinde. Úspěšní Češi (a čím dál víc i Češky!) na poli byznysu nejsou jen ti padouši, co umně využili čerstvě se rodící demokracie a legislativních děr. Jejich domovem nejsou právní kličky a „ochcávání“ všeho a všude, ale píle, vytrvalost a mnohdy až nezdravá urputnost.

Prý že montovna… Pfff!

Dodnes například vzpomínám na jeden z prvních dvojrozhovorů (ne-li vůbec první) v rámci naší spolupráce s mentoringovým programem DoToho! Sešel jsem se tehdy se zakladatelem agentury Czech Promotion a majitelem e-shopu Bikero.cz Janem Coufalem, mužem stojícím v čele firmy s půlmiliardovým obratem, který předával zkušenosti mladému podnikateli Dominiku Peršlovi.

Kdo se na Honzův životopis podívá, skoro by řekl, že na co sáhne, to se daří. Jaký ale omyl: „Bikero byl na začátku megaprůšvih. (ne, neřekl „průšvih“, pozn. aut.) Ale otočilo se to. Ne proto, že bychom byli nějací ultra chytřejší, ale prostě jsme vydrželi. (…) Už moje babička vždycky říkala, že vyhrál ten, kdo vytrval. A právě ta vytrvalost je strašně důležitá…“

Sejít se zrovna s touhle dvojicí nemohla být s odstupem času lepší volba. Honzova zdravá pokora mě totiž nakopla do další práce. A dovedla k myšlence na speciální projekt Podnikavé Česko, který nemá menší cíl než ukázat onu pestrost „zlatých českých ručiček“. Tu, na kterou pod – z mého pohledu až nejapnými – nálepkami typu „montovna“ tak často zapomínáme. Přitom to už neplatí!

Že je to krok správným směrem, mě jen pár měsíců poté přesvědčilo setkání se spolumajiteli Ski&Bike centra Radotín. Manželé Lukáš a Kateřina Princovi, jejichž podnikání z lásky ke kolu tak nějak po očku už dobrých pár let sleduju, mě svým příběhem, až hmatatelnou lidskostí a vstřícností, dokonale dostali. Navíc věřím, že to nebylo dáno jen předvánočním rozjímáním.

Když se pak člověk pravidelně s úspěšnými podnikateli baví, jímá ho až jakási národní hrdost. Protože ať už to s tou naší zemí vypadá jakkoli, právě tihle lidé naši ekonomiku budují. A nemálo kdy se starají i o dobré jméno Česka v zahraničí. Však posuďte sami:

Kytary Furch, houslaři z Lubů, pilové pásy Dudr, stínící technika Isotra, český chytrý zámek, Valašský chleba, lezečky Ocún, výrobce klapek ABO Valve, Palírna Tōsh, Katamarány z Bílovic, zdravá sušenka od Zemanky,výrobci odvážných oken, Malfini, průhledné střechy Nebesys…

Tohle jsme MY! Tohle je Česko. Bez ohledu na to, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii nebo na Hradě. A to se tu stále bavíme (s jedinou výjimkou) jen o malých a středních firmách, jejichž síla a vliv na vývoj naší země jsou ale zcela nepopiratelné. Pamatujte na to, až si zas někdy budete chtít nad slovem „podnikatel“ jen tak nepatřičně odfrknout…

Pokora first!

Ale zpátky k úvodu, i když bych i tímhle apelem mohl dnešní povídání nakrásně ukončit. Tím bych vás ale ochudil o pointu. A tou je, že na tu pokoru bychom neměli zapomínat nikdy.

Přesvědčil jsem se o tom nedávno sám, když jsem nabyl dojmu, že s mou letitou zkušeností a desítkami rozhovorů podle stejného mustru se přece na ten další nemusím nějak sáhodlouze připravovat. A že ho sfouknu při pravidelné návštěvě jednoho z mnoha jihomoravských sklípků; vždyť majitele už dobrých pár let znám, to půjde samo...

Jaký to omyl! Nebýt toho, že tu vůbec nešlo o nějak přehnaně profesionální vztah mezi mnou-novinářem a respondentem-podnikatelem, odjížděl bych z tohohle „rozhovoru“ s potupně skloněnou hlavou. Témata a otázky ne a ne tanout na mysl, lovil jsem je z paměti jak Zeman vlídné slovo a na řadu věcí se musel ještě doptávat až posléze mailem či telefonem.

Pokora k mé profesi, která si pravidelně žádá hodiny a hodiny příprav na jeden rozhovor, mě tuhle neděli zkrátka opustila. Že bez přípravy příště ani ťuk, jsem si omílal v duchu po celou zpáteční cestu do Prahy. I když si tedy člověk myslí, bůhvíjaký není profík, bez pokory vždycky narazí.

Přesto věřím, že na výsledném textu to nebude znát. Pokora si sice vzala volno, ale urputnost a nadšení se mě stále drží. A chybami...chybami se člověk učí! Tak se těšte, jedeme dál…

A než vyjdou další podnikatelské příběhy, můžete si přečíst třeba rozhovor s Vojtou Dobešem v podcastu Českého Rozhlasu Vinohradská 12 na téma dobývání Evropy Čínou, nebo pěkné povídání o současném neutěšeném stavu naší země s průmyslníkem Martinem Wichterlem na iRozhlas.cz.

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Zeptali jsme se na vás AI. Co nám řekla?
• Když umění je byznys a byznys je umění
• Svatební rituály a (ne)revoluční vynálezy
• Vždycky je to složitější. A ani Finmag newsletter vám to neusnadní
• Když se řekne alkohol… Dejte si do nosu Finmag newsletter