SPECIALISTKA NA ZDRAVOTNÍ PREVENCI A VÝŽIVU
24.9.2023
Není pochyb o tom, že nadměrná konzumace cukru škodí. Omezovat jakékoliv doslazování je jedním z mála doporučení, na kterém se už shodují zdravotníci celého světa. Přesto se u nás v mnoha školkách běžně odměňuje sladkostmi, ve školách děti dostávají slazené čaje nebo mléka a v nemocnicích najdete na chodbách automaty s limonádami. Vrcholem šílenství jsou pak lékaři a zubaři, kteří po ošetření nabízejí bonbón. Samozřejmě, jeden bonbón zdraví neohrozí. Jenže my žijeme v prostředí, kdy se sladkostmi odměňuje i několikrát denně – v některých školkách děti dostávají bonbón i za to, že se najedly nebo že se vyspaly. Běžná strava mnoha z nás je sama o sobě přeslazená.
Rodiče, kteří vychovávají děti na neslazených nápojích a jogurtech, zoufale sledují, jak ve školkách a školách podněcují jejich děti ke konzumaci cukru a jak u nich rozvíjejí závislost na nezdravostech, se kterou pak mnohé z nich budou roky bojovat. Jako podporu pro rodiče, kteří požadují omezení nezdravostí ve školkách, školách a ordinacích, kolegové z think tanku zdravotní prevence Globopol připravili vyjádření, které může každý při komunikaci se školkami, školami, vychovateli a učiteli použít.
Cukr není ani dobrá odměna, ani jídlo. Motivovat a odměňovat děti cukrem, potažmo sladkou chutí je nezdravé. Tento zlozvyk zvyšuje rizika pozdějšího vzniku nemocí souvisejících s nezdravou výživou, podporuje návyk a vyžadování uspokojení nepřirozeně sladké chuti, podkopává přirozenou motivaci dětí učit se a zasahuje do rodinné i školní výchovy ke zdravé výživě. Nechejme si sladkosti např. ke slavení tradičních svátků, Vánoc, Velikonoc, ale nedělejme dětem svátek každý den. Jako lékaři denně v ordinacích vidíme důsledky nezdravé výživy, proto nám vadí, že k tomuto trendu již od dětství přispívají i vzdělávací zařízení. Od rodičů víme, že jsou děti v mnoha školkách a školách stále běžně a pravidelně odměňovány sladkostmi. Nedoporučujeme cukr takto podávat z následujících důvodů:
Sladkosti jsou zpravidla vysoce průmyslově upravené produkty složené z jednoduchých cukrů
s přidanými nejrůznějšími aditivy. Jejich nadměrná konzumace je ve studiích spojována s obezitou, rozvojem inzulinové rezistence, nealkoholovým ztučněním jater, kardiovaskulárními nemocemi, poškozením zubů, rozvojem diabetu 2. typu a s ním spojených dalších komplikací. Z těchto důvodů AHA nyní doporučuje 0 gramů přidaných cukrů pro děti do dvou let, u dětí starších dvou let pak max. 25 g přidaného cukru za den. To je mimochodem dávka obsažená například v polovině pytlíku Haribo medvídků (100g balení obsahuje 46 g přidaných cukrů), v 250 ml 100% pomerančového džusu (25 g cukru), v malé krabičce Lentilek (20 g přidaných cukrů). Po zdravotní stránce sladkosti přinášejí pouze rizika.
Odměňováním (tedy nejen sladkostmi) snižujeme atraktivitu dané činnosti. Motivace pak nevychází
z dítěte, to pouze dělá vše pro to, aby odměnu získalo. Vnější motivace tak snižuje výkon v činnostech vyžadujících kreativitu a složitější myšlení. Navíc vede k soutěživosti a neklidnému prostředí pro práci a učení. Dítě si fixuje návyk, že všechny činnosti dělá jen pro odměnu samotnou, tím se tlumí zvídavost, radost z činnosti či potřeba dosáhnout určitého cíle. U odměňování sladkostmi lze předpokládat, že dítě bude mít v budoucnu tendence odměňovat se zase sladkostmi.
Řada rodičů není striktně proti sladkostem, jen si správně uvědomují rizika jejich nadměrné konzumace a chtějí mít přehled o tom, co jejich děti jedí, a mít možnost jejich jídelníček ovlivnit. Tyto rozpory v postojích k podávání sladkostí mohou pro dítě relativizovat význam požadavků, které na ně dospělí kladou. Vedle autority rodičů takto snižujeme i autoritu nás všech dospělých. Ve školách děti učíme, jak cukr škodí, a pak jim jej dáváme za odměnu? To je přece kontraproduktivní.
Potraviny a ultra-zpracované potravinářské produkty s vysokým glykemickým indexem, kam sladké odměny patří, způsobujíprudké zvýšení glykemie následované rychlým snížením, v některých případech do pásma hypoglykémie. Tělo reaguje vyplavením stresových hormonů, což může vést k nervozitě, nesoustředěnosti a zvýšené dráždivosti. V této oblasti, zvláště u dětí, je však ještě třeba další výzkum.
Zdroje
Pozn. AHA – American Heart Association
2000 - 2024 © PharmDr. Margit Slimáková, Březinova 2, 186 00 Praha 8, IČ: 46219242, DIČ: CZ6962244256, zapsaná v živnostenském rejstříku.
Zásady cookies / Ochrana osobních údajů / Všeobecné obchodní podmínky
Tyto stránky slouží pouze pro informativní účely a nenahrazují lékařskou péči. / Web je archivován Národní knihovnou ČR.
Stock Photos provided by Depositphotos
Ano, každý vidí jen to, že „potěší dítě jedním bonbónem“ a „jeden bonbón nikoho nezabije“, což je také pravda v podání každého člověka. Jaká vytoužená ojediněle nevšední laskomina. A opravdová realita je někdy taková, že malé 3leté dítě dostane na Mikuláše pytlíky bonbónů ze školky, od jedné babičky, od druhé babičky, z firemní besídky od rodičů nebo příbuzných, a konečně od rodičů samotných. Každý den pak má zásobu na zcela pravidelnou konzumaci při/po každém jídle.
Bohužel jsem se v dětství naučila, že cukrovinka je odměna, a teď se to se mnou vleče, jsem obézní a horko těžko (a draho) to řeším s obezitologem a psychoterapeutem. Proto jsem moc ráda, že jsme našli školku, kde sladkosti dětem nedávají, nebo jen výjimečně, a dokonce vaří z biopotravin. Snažím se nedělat ze sladkého odměnu ani zakázané ovoce, spíš chci jít příkladem, radši si dáme třeba ovoce.
Děkuji vám za osvětu!
Zkusila jsem ve škole sdělit, že mi vadí krmení dětí bonbony. Ale neúspěšně. A pokud některé dítě přinese do třídy větší množství bonbonů a pak tím krmí i ostatní, nelze mu to sebrat a zabránit nadměrné konzumaci. Ráda bych alespoň věděla, kolik bonbonů a dalších dobrůtek děti za dopoledne ve škole snědí, ale ani to se nedozvím.
Blíží se svátek sv. Mikuláše – už jsme si vymohli, že od některých příbuzných sladkosti nebudou, ale děti pak dostanou balíček ve škole a postupně nasbírají několik balíčků plných dobrot a nastane téměř nekontrolovatelné pojídání čokolády a dalších lahůdek. Proč v těch balíčcích není třeba mrkev? Jablka? Jiné ovoce?
To je smutné a napadá mě ještě doporučit jednat se zřizovatelem školy, Margit
Jsem babička a prožívám podobné situace ve školce. Vnučka ale nemůže jít jinam, a tak zbýva jen jediné: hlídat mlsání doma, ale ne úplně zakazovat, ale dávat sladkost predevším po normálním jídle, tím se zabraňuje výkyvům hladiny inzulínu, to je důležité. To vědeli už naši prarodiče..“až po jidle,..“ Hodně síly k tomu přeju!
A dotaz na pí Margit: Nešlo by nějak oficielně ( spojit síly s lékaři,i treba s ďáblem ) oslovit veřejně instituce , či sepsat petici na netu a pak předat třeba i ministrovi zdrav. a pod. Vím, že máte velké slovo a angažujete se s výživou, rodiče by se určitě přidaly. Děkuji za úvahu! Lydie
Dobrý den Lydie, děkuji za tip k akci, sama nyní v rámci think tanku Globopol zkouším řešit situaci systémově, jako třeba cestou metodického doporučení, které jsme právě dopsali a zkoušíme dostat do věstníku Ministerstva zdravotnictví, jak vysvětlujeme na webu: https://www.cukrpodkontrolou.cz. A v rámci škol plně podporuji program Státního zdravotního ústavu, který se snaží zlepšovat výživu ve školkách a školách, posouváme se, jen to chce hodně práce a trpělivosti, Margit