Městské divadlo Zlín v české premiéře uvedlo hru Špína. Současný dramatik Béla Pintér příběh zasadil do maďarských reálií, zlínští divadelníci se ale děj rozhodli přenést blíže svým divákům. Adoptovaná teenagerka Růža a její romská kamarádka se tak snaží sžít s obyvateli moravské vesnice.
Je adoptovaná a špína. Zlínské divadlo konfrontuje moravskou vesnici s jinakostí
3 minuty
Městské divadlo Zlín uvedlo hru Špína
Manželský pár – sociální pracovnice a majitel bio pekařství – žije uprostřed vesnice v hezkém malém domku. Ke štěstí jim chybí dítě. Rozhodnou se pro adopci – jen místo nemluvněte z dětského domova přivezou dospívající Růžu, a navíc její nerozlučnou romskou kamarádku Anitu.
Dívka s drsnou přezdívkou a způsoby se představám svých sousedů vymyká. „Je strašně upřímná. A moc jí nejde zapadnout do kolektivu,“ představuje herečka Milana Gorská Růžu, o které místní mluví jako o Špíně.
Obě dívky se ocitají v cizím prostředí, což přináší řadu komických situací, ale také otázek týkajících se lásky, předsudků nebo zažitých stereotypů. „Líbí se mi, že text řeší vážné, hodně těžké věci, ale s černým humorem a nadhledem. Myslím, že tak to funguje i v životě,“ říká představitelka Růžiny adoptivní matky Marie Vojtěchovská.
Milana Gorská ve hře Špína
Režisér Patrik Lančarič hru Špína od maďarského dramatika Bély Pintera s nadsázkou přirovnává k Roku na vsi. Na rozdíl do románové kroniky bratří Mrštíků je ale děj zasazený do současnosti. „Po konzultaci s autorem jsme ji přenesli na Moravu,“ podotýká režisér.
Střídání ročních období symbolizují lidové zvyky, které k nim patří. Silnou vizuální stránku inscenace ještě podtrhuje hudba takzvané dvorní kapely valašského království, tedy Fleretu.
