Ženeva/Jerevan/Baku - Počet Arménů, kteří uprchli z Náhorního Karabachu do Arménie, překročil 100.000. Oznámil to Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Podle arménské vlády, kterou cituje agentura RIA Novosti, počet uprchlíků dosáhl 100.417. V Národním Karabachu až do minulého týdne, kdy oblast po bleskové vojenské operaci ovládl Ázerbájdžán, žilo odhadem 120.000 lidí. Arménie požádala Evropskou unii o pomoc se zvládáním přílivu uprchlíků z Náhorního Karabachu, uvedl podle agentury Reuters úřad italské premiérky.
"Mnozí z nich jsou hladoví, vyčerpaní a potřebují okamžitou pomoc," upozornil na platformě X vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi. "UNHCR a další humanitární partneři stupňují podporu arménským úřadům, ale je zde velmi naléhavá potřeba mezinárodní pomoci," dodal Grandi. Překročení hranice 100.000 uprchlíků podle agentury AFP potvrdila také mluvčí arménského premiéra Nikola Pašinjana Nazeli Bagdasarjanová.
Úřad italské premiérky Giorgii Meloniové uvedl, že Jerevan požádal EU o poskytnutí dočasných přístřešků a zdravotnického materiálu. Řím podle premiérčiny kanceláře pracuje na stabilizaci regionu.
EU tento týden oznámila, že zvýší humanitární fond pro obyvatele Náhorního Karabachu na pět milionů eur (122 milionů Kč). Pomoc má být distribuována prostřednictvím Červeného kříže. Z Francie v pátek večer přiletěl do Jerevanu letoun s pěti tunami humanitární pomoci, uvedla agentura Armenpress. Pomoc se zvládáním uprchlické vlny slíbila už dříve řada dalších zemí.
Arméni začali z Náhorního Karabachu prchat, když Ázerbájdžán minulý týden podnikl v tomto hornatém regionu vojenskou operaci s cílem převzít nad ním kontrolu. Nedlouho poté ázerbájdžánské jednotky prolomily obranné pozice arménských separatistů a karabašské úřady kapitulovaly. Arménští obyvatelé Karabachu utíkají kvůli strachu z pronásledování a etnických čistek navzdory prohlášením z Baku, které slibuje respektovat jejich práva.
Arménský prezident Nikol Pašinjan ve čtvrtek řekl, že v příštích dnech už v Náhorním Karabachu nezbydou žádní Arméni, a obvinil Ázerbájdžán z etnických čistek. Baku se proti tomu ohradilo.
Náhorní Karabach je mezinárodně uznanou součástí Ázerbájdžánu, ale až dosud v něm žili převážně etničtí Arméni. Enklávu za podpory Jerevanu i s přilehlým územím ovládli tamní arménští separatisté v krvavé válce, která skončila v roce 1994. Během šestitýdenních bojů s Arménií v roce 2020 dobyl Ázerbájdžán zpět okresy sousedící s regionem i část Karabachu.
Exodus oživuje přízrak války mezi Armény a Ázerbájdžánci z let 1988-1994, která je součástí historie etnického krveprolití a vysídlování, jež se táhne po generace, napsal Reuters. Podle knihy Černá zahrada od odborníka na region Thomase de Waala bylo v bojích zabito na 30.000 lidí a ve stejné době bylo v Náhorním Karabachu a okolí z domovů vyhnáno asi 500.000 Ázerbájdžánců, zatímco kolem 350.000 Arménů opustilo Ázerbájdžán a 186.000 Ázerbájdžánců odešlo z Arménie.
Exodus z Náhorního Karabachu se rovná válečnému zločinu, míní někteří experti
Poté, co Ázerbájdžán minulý týden po bleskové vojenské ofenzivě ovládl Náhorní Karabach, prchají z oblasti desetitisíce etnických Arménů. Bez ohledu na nedostatek nezávislých zpráv o dění na izolovaném území odpovídá tento exodus podle několika mezinárodních odborníků právní definici válečného zločinu deportace nebo násilného přesunu, či dokonce splňuje podmínky zločinu proti lidskosti, napsala agentura Reuters.
V zakládacích dokumentech Mezinárodního trestního soudu (ICC) se uvádí, že pokud jde o násilný přesun nebo deportaci, pojem "násilný" se neomezuje na fyzickou sílu, ale může zahrnovat i hrozbu násilí nebo nátlaku, například kvůli strachu z násilí, výhrůžek, zadržování, psychického útlaku nebo zneužití moci, popřípadě využívání takzvaně nátlakového prostředí, napsala agentura Reuters.
Takové "nátlakové prostředí" bylo v případě Náhorního Karabachu vytvořeno před nedávnou ofenzivou tím, že Ázerbájdžán bránil v dodávkách základních surovin, míní Priya Pillaiová, zabývající se mezinárodním právem, a Melanie O'Brienová, prezidentka Mezinárodní asociace vědců zabývajících se genocidou. Odkazují se na to, že Ázerbájdžán se díky územním ziskům po válce v roce 2020 dostal do pozice, kdy mohl blokovat přísun potravin, pohonných hmot a léků do horské enklávy přes Lačinský koridor, jedinou pozemní spojnici mezi Arménii a Karabachem.
"Takže strach/obavy obyvatelstva - v důsledku nátlakového prostředí vytvořeného několikaměsíční blokádou a nedávným ozbrojeným útokem - by splňovaly práh tohoto trestného činu," uvedla Pillaiová. Dodala, že pokud by to bylo považováno za součást rozsáhlého útoku, jednalo by se o zločin proti lidskosti.
Podle O'Brienové blokáda - která byla podle Baku nutná, aby se zabránilo pašování zbraní - byla ve skutečnosti začátkem genocidy, protože byla prováděna s cílem "záměrně vyvolat životní podmínky, jejichž cílem je fyzická likvidace cílové skupiny".
S O'Brienovou souhlasí bývalý hlavní prokurátor ICC Luis Moreno Ocampo, který řekl, že genocida nevyžaduje hromadné zabíjení. "Pro mě je to samozřejmě genocida," uvedl. Neexistuje však rychlá cesta k trestnímu stíhání, protože ani Arménie, ani Ázerbájdžán se k ICC nepřipojily.
Lemkinův institut pro prevenci genocidy 5. září - několik dní před ázerbájdžánskou ofenzivou - varoval před možnými hrozivými důsledky ázerbájdžánského vojenského útoku. "Téměř jistě by to vedlo k nucenému vysídlení Arménů z Arcachu (arménský název pro Náhorní Karabach) a rozsáhlému páchání genocidních zvěrstev, odrážejících ty spáchané během druhé války o Náhorní Karabach v roce 2020," uvedl think-tank. "Pokud by Arméni z Arcachu byli vysídleni... vedlo by to ke genocidnímu zničení lidu, protože by arcašští Arméni ztratili svou odlišnou identitu," dodal.
Baku provinění vůči arménským obyvatelům Karabachu popírá. "Někdy v mezinárodním tisku ... nacházíme určité metafory, že dochází k etnickým čistkám nebo že Ázerbájdžán páchá genocidu ... Na místě nebyla ověřena žádná skutečnost o jakémkoliv druhu násilí na místních civilistech," řekl v úterý novinářům poradce ázerbájdžánského prezidenta Hikmet Hadžijev.
