Recenze RoboCop: Rogue City, překvapivě propracované akce, která vás uvrhne do nostalgie
Od vydání poslední velké videohry, která byla zasazena do univerza RoboCopa, uběhlo již více jak dvacet let. Kultovní filmová série z přelomu osmdesátých a devadesátých let se dodnes mezi fanoušky těší velké oblibě. Tvůrci ze studia Teyon se rozhodli, že je načase přinést opancéřovaného policistu zpátky k životu, což je pro Alexe Murphyho alias RoboCopa, vlastně už docela ohraná píseň.
Když v roce 1987 vyšel první filmový RoboCop, nebyl jsem ještě na světě. Jakožto ročník 1991 jsem ale spoustu dobových výtvorů zastihl právě včas. Po Sametové revoluci k nám začaly proudit produkty západní popkultury, z nichž některé se značným zpožděním. Na první dobrou si vybavím například Hvězdné války, pro které jsem si jako šestiletý opakovaně chodil do místní videopůjčovny. Byla to doba radosti, nadějí a skvělého dětství, na které dodnes s láskou vzpomínám. Mnoho filmových trháků bylo nicméně pro dítě velice nevhodných. Mezi takové se zcela jistě počítá i Verhoevenův RoboCop. Míra brutality, kterou film předvádí, je opravdu vysoká. Stydět by se za ni nemusel ani většině známý režisér Quentin Tarantino, jehož filmy patří mezi popkulturní klasiku.
Jak se ale vyrovnat s tím, že starší kluci v okolí mluví o super robotickém poldovi, kterého viděli v televizi, zatímco vás nechají rodiče koukat leda na Arabelu a Kačeří příběhy? V tu chvíli přichází na scénu babička. K ní jsem jezdil velice často. Mnohokrát mě hlídala, když rodiče nemohli a byla velice benevolentní. Přeslazený čaj, vajíčkové chleby a koukej se na co chceš. Tak nějak to přesně bylo. Díky tomu jsem se mohl dívat na snímky, které by u nás doma neměly šanci. Z RoboCopa jsem měl sice noční můry, ale stálo to za to. Mohl jsem si povídat se staršími kluky na dědině a před vrstevníky dělat machra, zatímco mne v noci strašily krvavé výjevy z Verhoevenova snímku. To jsem ale kamarádům samozřejmě neříkal.
Kdy, kde, co a jak
Pardon, zase jsem se nechal unést. Přesně takové vzpomínky ale novinka od studia Teyon vyvolává. Abychom se mohli v RoboCop: Rogue City řádně zorientovat, musíme si připomenout děj prvních dvou filmů. Varování před spoilery je po tolika letech pravděpodobně zbytečné, ale pokud jste snímky neviděli, doporučujeme to před hraním napravit. Alex Murphy, policista z amerického Detroitu, je během služby brutálně zavražděn nelítostným gangem. Obří korporace Omni Consumer Products (OCP), která usiluje o privatizaci policie a nadvládu nad městem, jej následně přivede zpátky k životu. Z lidské schránky téměř nic nezbylo. Z Alexe se stává kyborg se jménem RoboCop, kterého zná celý Detroit. I když je RoboCop naprogramovaný na stoprocentní dodržování tří směrnic (sloužit veřejnosti, ochraňovat nevinné a vymáhat zákon), sužují ho vzpomínky na minulost. Na konci prvního filmu se mu podaří dopadnout své vrahy, téměř vymýtí korupci v OCP a získá zpět část své vnitřní lidskosti.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1 230 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Nastavitelná (čtyři stupně obtížnosti)
- Základní herní doba: 20+ hodin (hlavní příběh a vedlejší aktivity)
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi staré akční filmy a RoboCopa
- Nebude vás bavit: Pokud si potrpíte na rychlý pohyb
Druhý díl pojednává o nové hrozbě, která se objevila v Detroitu. Řeč je o velice nebezpečné a návykové droze Nuke, kterou distribuuje prapodivná sekta. RoboCop se pouští do boje s dealery a pašeráky, zatímco se OCP soustředí na vývoj nového projektu RoboCop 2. Pokračování prvního snímku bohužel nedosahuje stejných kvalit jako originál. Další díly jsou už pouze derivátem, který rozhodně nedoporučujeme. I právě z tohoto důvodu se tvůrci pravděpodobně rozhodli zasadit děj RoboCop: Rogue City do doby po druhém filmu. Do Detroitu přichází tajemný zločinec, policisté se začínají ztrácet a místní gangy rozpoutaly chaos. Jako RoboCop budete mít opravdu co dělat, čekají vás totiž krušné časy.
Tohle není žádná jednohubka
Přiznám se, že jsem od RoboCop: Rogue City příliš nečekal. Myslel jsem si, že dostanu béčkovou akční střílečku, kterou dokončím během jednoho odpoledne. Nemohl jsem se více mýlit. Vývojáři ze studia Teyon za sebou mají vcelku povedený titul Terminator: Resistance z roku 2019, který sice mezi recenzenty nezaznamenal velký úspěch, ale hráči jej ocenili. Škraloupem na jejich reputaci je nicméně hra Rambo: The Video Game, která v roce 2014 nadzvedla nejedno obočí. S klidem v duši ale mohu říct, že v případě RoboCop: Rogue City se o žádnou podobnou tragédii rozhodně nejedná. Právě naopak. Pokud se zaměříte pouze na hlavní příběhovou linku, počítejte zhruba s třinácti hodinami herního času, a to v případě, že budete hrát na vyšší obtížnost. S vedlejším obsahem se bez problémů dostanete přes hranici dvaceti hodin.
Myslel jsem si, že dostanu béčkovou akční střílečku.
RoboCop: Rogue City nabízí mnoho vedlejších úkolů, jejichž kvalita je na poměrně vysoké úrovni. Pomáhat budete především svým kolegům, ale setkáte se např. i se záchranou zatoulaného kocoura, budete rozdávat pokuty za špatné parkování, došlápnete si na sprejery, nebo se stanete mentorem policejního nováčka, který zatím věří v naivní ideály. Byl jsem velice překvapen z množství obsahu, který hra nabízí. Často se setkávám s balastem, který se snaží o umělé prodloužení herní doby, ale v případě nového RoboCopa jsem vedlejší náplň vyloženě vyhledával. Ano, až tak mě bavila. RoboCop: Rogue City je prostě a jednoduše daleko větší a propracovanější, než se na první pohled může zdát. A já jsem za to moc rád.
Pacifistům vstup zakázán
V úvodu recenze jsem se zmínil o brutalitě prvních dvou filmů. RoboCop: Rogue City jim zdatně sekunduje. Pokud jste zarytým odpůrcem násilí, budete šokováni. Alex Murphy za pomoci různorodého arzenálu rozsévá naprostou zkázu. Mimo kultovní ruční zbraně Auto-9 (Berreta 93R) se do likvidace nepřátel pustíte např. za pomoci brokovnic, samopalů, útočných pušek, granátometů či odstřelovaček. Ve hře by mělo být okolo dvaceti typů zbraní. Škoda, kterou jimi napácháte, je opravdu velká. Končetiny létají vzduchem, jako by se nechumelilo. Ruka sem, noha tam. Rozsah brutality si navíc můžete díky RPG prvkům ještě zvýšit. O tom ale později.
Střelba samotná je jiná, než na jakou jsou hráči stříleček zvyklí. Jde ruku v ruce s nemotorným pohybem RoboCopa, a tak nečekejte žádné zběsilosti. Přesnost některých zbraní se zpočátku může zdát špatná, ale po vylepšení vašich atributů se znatelně zvýší. Mimo brutální střelbu vítám i velkou míru zničitelnosti prostředí. K eliminace padouchů můžete využívat všemožné předměty. Házet monitory, nábytkem a dokonce i motorkami není žádný problém. Často díky tomu vznikají až komické scény, které jako by vypadly z béčkových akčních filmu. Proč asi? Tvůrci zde udeřili hřebík na hlavičku.
Končetiny létají vzduchem, jako by se nechumelilo.
Variabilita nepřátel je solidní. Mimo řadové členy gangů budete likvidovat např. i motorkáře, kteří kolem vás dotěrně krouží na svých mašinách, snipery, granátometčíky či porouchané roboty z dílny korporace OCP. Umělá inteligence nepřátel je průměrná. Nejedná se o žádné armádní taktiky, ale pokud potkáte vícero odstřelovačů, docela vám zatopí. Obzvláště pak na vyšší úroveň obtížnosti, jejíž volbu mimochodem doporučuji. Ve hře nenajdeme žádný systém krytí. Schovat se v případě nutnosti lze pouze za zdi. Ocenil jsem i formu léčení, během kterého spotřebováváte energetické články. Po zvýšení jednoho z atributů si zdraví můžete doplnit i pomocí rozvodových skříní.
Plechovka plná suchého humoru
Pokud si pamatujete suché hlášky Alexe Murphyho a máte je v oblibě, budete při hraní RoboCop: Rogue City v sedmém nebi. Tvůrci na vás chrlí jednu hlášku za druhou a mnohokrát jsem se upřímně rozesmál. Když si k tomu přičteme fakt, že je RoboCop namluvený samotným Peterem Wellerem, hercem filmového kyborga, dostaneme naprostý fan service, který je radost poslouchat. Herec souhlasil i s použitím své tváře, kterou sice díky vizoru neuvidíte příliš často, ale když se tak stane, teleportujete se na planetu Nostalgie.
Cože? RPG?
Dlouho jsem přemýšlel, do jakého žanru RoboCop: Rogue City zařadit. Jasně, jedná se o střílečku z pohledu první osoby, ale pokud bych hru takto zaškatulkoval, křivdil bych ji. RoboCop: Rogue City totiž obsahuje spoustu RPG prvků, což mne velice mile překvapilo. Při plnění misí získáváte klasické zkušenosti a dovednostní body, které poté můžete investovat do zlepšení Murphyho atributů. Těch je celkem osm: boj, brnění, vitalita, inženýrství, soustředění, skenování, dedukce a psychologie. Každý z atributů čítá deset úrovní, napříč kterými se nacházejí záchytné body s různými schopnostmi. Příkladem může být např. druhá úroveň v bojové sekci, po jejíž aktivaci získáte schopnost elektrického šoku, který omráčí nepřátele v bezprostřední blízkosti. Desátá úroveň vitality pak mimo jiné způsobuje, že se vám bude automaticky doplňovat zdraví, a to až na 75% kapacity. Množství schopností je pro potřeby hry naprosto dostačující. Můžete uskakovat, na krátkou dobu si zvýšit odolnost, zpomalovat čas atd.
Mimo atributy také vylepšujete kultovní kvér Auto-9, který máte neustále k dispozici. Slouží k tomu základní desky, které nacházíte během hraní. Průzkum prostředí je díky tomu náležitě odměněn. Do základních desek lze vložit čipy, které jsou většinou uschovány v ukrytých bednách. Takto získané čipy vkládáte do schématu základní desky a snažíte se, aby jejich koncovky správně navazovaly. Pokud zvolíte špatný kus, tak se může stát, že k daným bonusům získáte i záporné statistiky. To samozřejmě nechcete. Schéma nabízí zvýšení kapacity zásobníku, zlepšení přesnosti, rychlost přebíjení, zvětšení poškození a lepší průraznost brnění. Každá základní deska je jiná, díky tomu si můžete vytvořit vlastní build postavy. Prosté, jednoduché, ale setsakra zábavné.
Třešničkou na dortu jsou dialogy a dopady vašich rozhodnutí. Nečekejte hloubku jako u letošního Baldur´s Gate 3, ale i tak se jedná o vítané zpestření herního zážitku. Vaše volby mají dopad, a to jednak na dané postavy, jednak na herní svět jako takový. Můžete se např. přiklonit na stranu investigativní reportérky, nebo ji poslat k šípku a poslechnout korporátního a pro mne nesnesitelného Maxe Beckera. Dle dostupných informací nabídne RoboCop: Rogue City vícero možných konců. To vyloženě svádí k opětovnému hraní. RoboCop: Rogue City bych díky všemu výše zmíněnému nakonec zařadil do žánru RPG akcí, na které si dali vývojáři opravdu záležet.
Milostný dopis od fanoušků pro fanoušky
Na první pohled je zcela jasné, že je studio Teyon přímo napěchované fanoušky starých akčních filmů. To se v RoboCop: Rogue City zrcadlí prakticky na každém kroku. Tvůrci při tvorbě hry úzce spolupracovali s vlastníkem autorských práv ke značce RoboCop - společností Metro-Goldwyn-Meyer (MGM). Velmi přispěl také již zmíněný Peter Weller, původní herec RoboCopa. Během hraní narazíte na spoustu malých detailů, díky čemuž budou spokojení i ti nejzarytější fanoušci. Potkáte spoustu starých známých, např. parťačku Anne Lewis, seržanta Warrena Reeda či obřího robota ED-209. Spousta postav navíc věrně reflektuje vzezření původních herců. Díky tomu se budete cítit jako v originálním filmu. Podíváte i na známá místa, která jsou zpracována opravdu věrně. Čas budete trávit např. na policejní stanici, v kancelářích OCP a převážně pak v ulicích kriminalitou prolezlého Detroitu. V tomto ohledu musím tvůrcům složit poklonu. Takové zapálení se často nevidí.
Spěchej pomalu
Věrným předloze zůstává i pohyb hlavního aktéra. RoboCop je stejně pomalý a nemotorný jako ve filmech, což vám zpočátku může připadat poněkud otravné. Osobně jsem si na hlemýždí tempo zhruba po hodině hraní zvykl, ale pokud hledáte frenetickou akci se skluzy a skoky, v RoboCop: Rogue City ji nenajdete. K tomu se pojí i jisté nepříjemné situace, během kterých musíte obejít kus vyvýšeného prostoru až ke schodům. Vylézt na překážku není možné.
Frenetický pohyb v RoboCop: Rogue City nenajdete.
Klidnější a pomalejší tempo udává i styl vyšetřování, které budete provádět opravdu na každém kroku. Pomoci skeneru odhalujete různá vodítka a odkrýváte zapeklité případy. Nic co bychom jinde neviděli, ale detektivní složka zde působí prostě a jednoduše přirozeně. Jak by také ne, když jste přeci členem policejního sboru. K orientaci prostorem vám dopomůže mapa, kterou si můžete kdykoliv zobrazit. V síti spletitých uliček jsem ji používal poměrně často.
V ložiskách to místy drhne
Letošní rok je pro PC hráče náročný. Tedy alespoň z technického pohledu. Z optimalizace se během poslední doby stalo sprosté slovo. Technický stav RoboCop: Rogue City je všelijaký. Nejedná se o žádnou katastrofu obřích rozměrů, ale k ideálnímu stavu má hra daleko. Nutno podotknout, že jsem v době psaní recenze neměl k dispozici ovladače pro grafickou kartu, které by byly určeny přímo pro hru samotnou. RoboCop: Rogue City běží na Unreal Engine 5, který prozatím není tolik rozšířený. Vizuálem jsem byl příjemně překvapen, a to hlavně díky tomu, že některé scény vypadaly téměř realisticky. Občas se bohužel naskytl pohled na nepěknou budovu či model v dálce, což působilo jako pěst na oko, ale je nutné si uvědomit, že studio Teyon nepracovalo s takovým rozpočtem, se kterým operují velcí hráči herního průmyslu.
Solidní je i ozvučení a dabing postav. Během hraní uslyšíte dobře známé melodie z původních filmů, což krásně dokresluje nostalgickou atmosféru. RoboCop: Rogue City jsem hrál na sestavě Ryzen 5600x, RTX 3070Ti a 32 GB Ram. V rozlišení 1440p jsem se na mix vysokých a ultra detailů pohyboval okolo šedesáti snímků za vteřinu. Využíval jsem upscalingovou technologii Nvidia DLSS, a to v režimu kvality. Zábavu kazily občasné propady snímků k opravdu nízkým hodnotám (i pod 30 fps). Docházelo k nim během velkých přestřelek a také v případě, že jsem se pustil do boje s cílem zničit každou píď prostoru. Pokud vlastníte nejnovější řadu karet od Nvidie, můžete si aktivovat technologii Frame Generation. Majitelé vyšších modelů ji pravděpodobně potřebovat nebudou. Nejspíše je na čase složit silnější stroj, tedy alespoň v mém případě.
Zábavu kazily občasné propady snímků.
Krom propadů snímků mi vadilo poměrně časté nahrávání. Při vstupu do budov jsem si okamžitě vybavil Starfield, který trpí stejným problémem. Vyloženě na nervy mi lezlo neustálé zatmívání obrazovky, ke kterému docházelo na startu každého dialogu. Jedná se sice o jednu či dvě vteřiny, ale působí to neuvěřitelně rušivým dojmem. RoboCop: Rogue City vypadá hezky, dobře se poslouchá a ještě lépe hraje. Optimalizační ložiska by nicméně potřebovala o něco více promazat.
Velké překvapení
Po celou dobu, kterou jsem s novým RoboCopem v dystopickém Detroitu strávil, jsem se velice dobře bavil. Překvapilo mě, o jak propracovanou hru se jedná. Na první pohled je patrné, že byla vytvořena milovníky filmového originálu, kteří se snaží potěšit jeho fanoušky. Za hlavní příběhovou linku se scénáristé rozhodně nemusejí stydět. Ke konci je děj sice relativně předvídatelný, ale stále kvalitní a filmové předloze nedělá žádnou ostudu. Když k tomu přidáme vícero různých zakončení, nemohu si stěžovat. RoboCop: Rogue City je pro mne jedním z největších překvapení letošního roku a já doufám, že jsme Alexe Murphyho neviděli naposledy. A teď mě omluvte, musím jít. Někde se totiž odehrává zločin.
Verdikt
RoboCop: Rogue City nabízí překvapivě propracované dobrodružství v dystopickém Detroitu, které chytne za srdce všechny fanoušky originální filmové předlohy. V kůži Alexe Murphyho se vydáte do boje se zločinem a všemi jeho nástrahami. A budete si to náležitě užívat. Tvůrci ze studia Teyon dokázali na obrazovky přenést velice věrnou adaptaci kultovního robotického policisty a dali do toho všechno. Díky tomu se jedná o velké překvapení, které málokdo čekal.
