Nadšeně jsem se probírala těmi pohlednicemi z celého světa. Tam všude můj dědeček byl! A najednou se zjevila ta dívka v modrém světle…
Milovala jsem ten pocit, přivřít oči a nechat se unášet v myšlenkách po dalekých exotických zemích. Někdy jsem cestovala i v noci před spaním.
Proto jsem byla nadšením bez sebe, když otec přinesl z půdy starý cestovní kufr po dědovi, který procestoval snad celý svět. Kufr byl polepen nejrůznějšími nálepkami států a historických území.
Škoda, že jsem dědovo vyprávění nezažila déle, abych měla na něj více vzpomínek. Umřel, když mi bylo deset. Vracela jsem se ve víru myšlenek častokrát ke člověku, který viděl na vlastní oči indický Tádž Mahal, peruánské Machu Picchu nebo sochu Krista v Riu.
Seděla na kufru
Když se tátovi po nějaké době podařilo kufr otevřít, objevili jsme v něm hromadu pohlednic, dopisů, reklam i nejrůznějších předmětů, které si děda přivezl jako suvenýry ze svého putování. Pro mě to byl hotový poklad! Ten den jsem nemohla dlouho usnout.
Převracela jsem se v posteli, rozsvítila jsem stolní lampičku a zjistila, že není jediným zářícím objektem v mém pokoji. Na dědově cestovním kufru seděla v jemné namodralé záři dívka. Leknutím jsem oněměla. „To je dost, že seš vzhůru!
Čekám tu na tebe celou věčnost!“ řekla úplně samozřejmě a přehodila si při tom nohu přes nohu. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. „Kdo jsi a co tu děláš?“ zamumlala jsem.
Dědečkův anděl?
„Zanecháme zbytečných podrobností, moc času na cestování nemáme. Jsem strážný anděl tvého dědy. Provázela jsem ho na všech jeho cestách.
Teď se nesmírně nudím, zavřena tolik roků v kufru mezi pohlednicemi a dopisy!“ řekla a já s němým úžasem přikývla, jako bych si povídala se svojí nejlepší kamarádkou. „Ty jsi skutečný strážný anděl?“ ptala jsem se dál.
„Každý má svého strážného anděla, to se přece ví… A já se díky tvému dědovi pořádně nalétala. Šplhala jsem po Cheopsově pyramidě, spouštěla se do hlubokých mexických mayských studní a pozorovala na Amazonce tanec růžových delfínů při západu slunce!
Tak si řekni, kam chceš dneska?“ koukala na mě tázavě. „Čína! Chtěla bych vidět Velkou čínskou zeď!“ zašeptala jsem. Sotva jsem to dořekla, zatočil se se mnou celý svět a já se ocitla na kamenné cestě, která se táhla jako had po všech okolních kopcích.
Rozhlížela jsem se kolem v úžasu a udělala po Velké čínské zdi své první kroky. Pak vše zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku.
Přibyla nová nálepka
Dívka s namodralou aurou kolem sebe se se mnou rychle rozloučila a poté zmizela. Usnula jsem okamžitě, vyčerpána nočním dobrodružstvím. Ráno jsem se probudila a vzpomněla si na svoje podivuhodné snění. Nebo to snad nebyl sen?
Přesunula jsem se ztěžka z postele na svůj invalidní vozík, narovnala nohy a vyrazila na snídani. Cestou jsem si ale všimla, že na dědečkově kufru přibyla nová nálepka a na ní starodávná čínská zeď. Že bych ji předtím přehlédla?
Nebo přibyla až po mém nočním dobrodružství? Nikomu jsem o něm neřekla. Stejně by mi nevěřili.
Daniela (60), Táborsko
