Když jste nastoupil do StarDance, myslel jste si, že postoupíte tak daleko?

Jsem sportovec, a když se něčeho účastním, přestože nemám přehnané ambice, moje podvědomí se chce dostat co nejdál. Ale skromně jsem si především přál, abych nevypadl jako první a abych si to aspoň trochu užil. StarDance je veliký zážitek. Pořád nevěřím tomu, že jsem s Káťou v osmém kole. Jsme už skoro na konci a ať se stane cokoliv, bude to pro mě krásná jízda.

Zdroj: VLM

Katko, myslíte si na finále?

Radši si nemyslím nic, jsem strašně pověrčivá. Když se to stane, budu ráda, když ne, tak ten osmý díl je naprosto úžasný. Jsem ráda, že jsme tady.

Co říkáte na slova poroty, která nejsou někdy tak úplně hezká?

Vávra: Záleží jak a kdy. Někdy si myslím, že je to namístě, někdy je to jinak, než bychom si představovali. Ale ne ve smyslu, že bychom se cítili ukřivdění. Jak nemůžeme vést s porotou dialog o našem tanci, popovídat si o naší vizi toho tance, tak je to občas frustrující. Ale mě známky ani slova nijak neuráží, ať už jsou jakákoliv. Vím, že je to především televizní pořad, kde musí fungovat i emoce, které nevzbuzujeme jenom my, ale právě také porota. Rozhodně si to neberu nijak osobně a nemám z toho špatné myšlenky.

Rozebíráte svůj výkon potom, co skončí vysílání?

Katka: Lehce, ale ne moc do hloubky. Prostě jedeme dál. Je třeba se soustředit na budoucnost. S tím, co se stalo v předchozím díle, stejně už nic neuděláme. Ani bych neřekla, že to extra rozebíráme. Nebo jo?

Vávra: Řekneme si co a jak. Jeden z mých cílů nebo takových tužeb, než jsme měli první kolo, byl, že bych hrozně chtěl zažít pocit, kdy se nám podaří ten tanec, který jedem xkrát na trénincích, na zkouškách, na generálce, jako nejlepší pokus právě na přímém přenose. Ale ještě se nám to nestalo, doufám, že to ještě stihneme.

Nelezete si občas na nervy?

Katka: Teď už je trošku ponorka. Nebudeme to skrývat.

Vávra: Fakt jo? Vidíš to.

Katka: Ale zase si myslím, že jsme si tak sedli, že když nás něco štve, tak si to řekneme. Proběhne dialog a pak se to srovná.

Vávra: Jo, to je dobré, to funguje. Řekneme si, že takhle ne, tohle mě prostě nebaví, nebo že to takto nemá být. Dost často si uvědomíme, že pro toho druhého to není ideální. Nikdy jsem neměl myšlenku, že je ponorka, ale spíš jsem měl myšlenku, že jsme prostě unavení. Ponorka asi ne. Pocitově se známe pět let, reálně se známe čtyři nebo pět měsíců, takže takto ten čas je intenzivní.

Katka: Máme za sebou asi čtyři sta tanečních lekcí, což normální člověk dá tak za dva a půl roku.

Zdroj: Vlasta.cz

Související články