Rajská zahrada v srdci Atlantiku. Azorské Pico a „Modrý ostrov“ jsou světy hortenzií a sopek

Portugalskou autonomní oblast Azory tvoří devět hlavních sopečných ostrovů, které leží uprostřed Atlantiku, asi 1 400 kilometrů západně od Lisabonu a necelé dva tisíce kilometrů jihovýchodně od kanadského Newfoundlandu. Souostroví, které obývá čtvrt milionu lidí, tak patří mezi nejodlehlejší unijní regiony. Konkrétně ostrov Flores je vůbec nejzápadnějším obydleným místem Evropy.

Portugalci obsadili ostrovy v 15. století, místní obyvatelé žijí hlavně z turismu a rybaření. Právě tyto oblasti včetně řady dalších, jako je ochrana životního prostředí, doprava či zemědělství, spadají pod regionální vládu a parlament. Místní politici získali možnost samosprávy díky nové ústavě po takzvané karafiátové revoluci v Portugalsku v roce 1974, která ukončila dlouholetý autoritářský režim Antónia Salazara.

Zábrana pro srážky v Evropě

Azory lákají návštěvníky na specifické mírné klima, které formuje působení teplého Golfského proudu a značná vzdálenost od kontinentů. Díky vlivu moře na ostrovech v zimě nemrzne a v létě zase teploty nepřesahují třicet stupňů Celsia. Obvykle se během roku pohybují v rozmezí příjemných čtrnácti až dvaceti pěti stupňů.

Chladnější dny lze strávit v sopečných horkých pramenech na místech jako Furnas či Lagoa do Fogo, které fungují na největším ostrově São Miguel celoročně. Letní teploty zase nabádají ke koupání v přírodních bazénech. 

Oblast Azorských ostrovů občas potrápí i hurikány. Jedním z významných přírodních živlů, který oblast zasáhl, byl v roce 2019 Lorenzo, jenž na Azory přinesl obří vlny a lámal stromy. Lorenzo se stal vůbec prvním hurikánem nejvyšší, páté kategorie, který dorazil takto daleko na severovýchod Atlantiku. Odborníci přitom varují, že nejen Azory se musí do budoucna připravit na to, že kvůli změnám klimatu bude silných bouří přibývat.

Oblast tlakové výše u Azorských ostrovů v severním Atlantiku se podle jednoho z klimatických modelů sledujících posledních 1200 let, který byl využit v rámci studie pro vědecký časopis Nature Geoscience, rozšiřuje, což podle autorů významným způsobem ovlivňuje počasí v západní Evropě. Zmíněná tlaková výše totiž funguje jako takzvaný gatekeeper neboli regulátor srážek v Evropě.

Zimy s „extrémně silnou“ tlakovou výší na Azorech jsou podle autorů studie spojeny se suššími zimami ve Středomoří, a naopak vlhčím počasím ve Spojeném království. Z tohoto pohledu jsou extrémní zimy od průmyslové revoluce stále častější, přičemž ve 21. století nastávají zhruba jednou za čtyři roky, uvádí studie spolu s varováním, že Španělsko a Portugalsko kvůli tomu budou čelit čím dál větším problémům se suchem.

Čtyři roční období v jediném dnu

Přímo Azory se suchem rozhodně válčit nemusí. Místní obyvatelé s oblibou říkají, že na ostrovech se vystřídají čtyři roční období během jediného dne; velmi často prší, přijde mrak, nebo mlha, v mžiku ale opět svítí slunce, a tak se vyplatí mít vždy po ruce kvalitní nepromokavé oblečení i opalovací krém. Díky nebývalému vlhku se Azory neustále jasně zelenají.

Místní flóra a fauna jsou unikátní; na ostrovech se nachází 420 endemických suchozemských rostlin a zvířat. Hned tři celé ostrovy – Corvo, Flores, Graciosa – a část dalšího nazvaná Fajãs de São Jorge byly organizací UNESCO vyhlášeny biosférickými rezervacemi, jejich bohatý ekosystém je tak oficiálně chráněn. 

Na ostrově São Jorge se nachází více než sedmdesát fajãs, tedy „předpobřeží“, která vznikla díky ztuhlé lávě a sesuvům půdy. Flores ohromuje hlavně svými vodopády a potoky, Graciosa spolu s řadou malých ostrovů zase disponuje významnými koloniemi mořských ptáků. Ostrov Corvo je vyhledáván především pro velkou rozmanitost stěhovavých ptáků a endemické rostliny. Roste zde například jedna z nejvzácnějších květin světa – modrá azorská pomněnka.

Na Azorských ostrovech se vyskytují také tři druhy endemických orchidejí včetně Hochstetterovy motýlí orchideje. Dále tam roste voskovník makaronéský, portugalský vavřín, azorský cedr či azorské borůvky. Region obývá rovněž původní azorský pavouk, ale také ptáci jako azorský burňák či azorský hýl. Unikátní vegetaci se azorské úřady snaží chránit, protože endemické druhy v průběhu času ničí výstavba, hnojiva, invazní druhy rostlin i stáda dobytka.

Hortenzie, kam oko dohlédne

Symbolem Azorů se staly hlavně hortenzie, které kvetou od jara do podzimu, ale naplno hlavně v červenci a srpnu, kdy proměňují ostrovy v překrásnou rajskou zahradu. Až třímetrové hortenzie různých barev a odstínů lemují silnice, cesty i zahrady, takže jízda autem s výhledy do krajiny každému učaruje. Květiny se ale na žádném veřejném prostranství nesmějí trhat.

Hortenzie nejsou původní azorský rostlinný druh, jejich kořeny sahají do oblastí Japonska a Severní Ameriky. Právě z tohoto světadílu přivezli květiny v první polovině 18. století do Evropy kolonisté.

Pro milovníky hortenzií stojí v létě za vidění hlavně ostrov Faial, jemuž se přezdívá Modrý ostrov. Půda na Faialu je totiž kyselá s hodnotami pH 5,5 až 5,2 a má vysoký obsah hliníku, díky čemuž mají hortenzie mimořádně sytě modré květy. Hortenzie, které rostou v méně kyselé půdě s menším obsahem hliníku, pak kvetou v odstínech růžové, fialové nebo bílé. I na jediné zahradě přitom mohou růst keře více barev, jelikož kvalita půdy se mnohdy liší i na malé ploše.

Ostrovu Terceira se zase přezdívá Ostrov šeříků, a to nejen kvůli šeříkům, ale i dalším rostlinám s fialovými květy, kterých je na Terceiře velké množství.

Ze souostroví míří nejvíce návštěvníků na největší a nejlidnatější São Miguel s hlavním městem Ponta Delgada. 

Pico: „Černý ostrov“ s nejvyšší horou Portugalska

Pico je druhý největší z Azorských ostrovů, na délku má 42 kilometrů. Pro velké množství sopečné půdy se mu přezdívá Černý ostrov, případně Šedý ostrov. Vznikl před čtvrt milionem let a je nejmladší v celém souostroví. Obývá ho necelých 14 tisíc lidí.

U obce São Joao na jihu ostrova se nachází zajímavý lesní a rekreační park s malými jeleny, veřejným grilováním a hřištěm pro děti. Zatímco ostrov Pico tvoří z velké většiny poměrně neprostupná bujná vegetace, v tomto lesním parku mohou návštěvníci a nadšení botanici sledovat kvetoucí rostliny, aniž by se museli prodírat hustým křovím a lesy.

V pár kilometrů vzdáleném městě Lajes do Pico vybudovali jedno z typických azorských přírodních koupališť v moři, v nedaleké obci Ribeiras je pak dostupný klasický veřejný bazén. Pobřeží ostrova Pico je typicky lávové, na řadě míst jsou udělané schody mezi skálami přímo do moře, takže se lidé na ostrově koupají převážně takto „na divoko“, případně na pár klasických černých plážích.

Na severu ostrova se nachází přírodní koupaliště, kupříkladu v malebném přístavu São Roque. U letiště nad Madalenou na severu ostrova se pak táhnou lávové útesy, po kterých se dá chodit na túry.

Lávové domy a vinařská krajina v UNESCO

Při jízdě po ostrově zaujmou typické domy z lávových kamenů s charakteristickou bílou barvou mezi čedičovými horninami. Dveře a okna se obvykle natírají jasně červenou, modrou nebo zelenou barvou, a umocňují tak barevný kontrast.

Některé domy za sebou mají dlouhou historii, jiné staví majitelé nové a moderní, ale zároveň udržují stejný styl exteriéru. Barevných domků stojí hojný počet zejména na západě ve vesničkách poblíž Madaleny, jako jsou Lajido či Cais do Mourato. Symbolem ostrova jsou také červené a červenobílé větrné mlýny postavené podél pobřeží.

Pico je rovněž oblíbenou destinací milovníků vína, které se hojně pěstuje v západní části ostrova. Organizace UNESCO prohlásila místní tradiční hrazení s lávovými zídkami za světové kulturní dědictví. Sopečná půda ostrova je bohatá na živiny a poskytuje ideální podmínky pro výrobu stolních vín a likérů.

Azorská vína, zejména právě ta z ostrova Pico, se v posledních letech dostávají ve světě opět do povědomí, vinařství je však ve skutečnosti starou ostrovní tradicí. Právě víno bylo až do katastrofy v 19. století, kdy úrodu zničily plísně a révokaz, hlavním obchodním artiklem ostrova. Pico mělo v té době asi 40 tisíc akrů vinic a místní vyváželi víno do celého světa.

Během bolševické revoluce v roce 1917 se dokonce našla ve sklepě ruského cara lahev právě z tohoto ostrova, uvádí časopis Forbes. Poslední dekády se ale vinaři ke svému poslání úspěšně vracejí.

Vulkán, který uhrane

Asi největším lákadlem ostrova je majestátní vulkán Pico, který fascinuje nejen trekaře, ale také fotografy. Pico je se svými 2351 metry nejvyšší horou Portugalska a zdolat ji lze pouze s povolením a zakoupenou vstupenkou. Registraci na konkrétní čas mohou zájemci vyřešit předem on-line.

Počet návštěvníků úřady omezily na 320 za den. Nahoře u kráteru lze za poplatek přespat a rozdělit si výstup na dva dny, jinak cesta na vrchol a zpět trvá i zdatným turistům sedm a více hodin. Výšlap se nedoporučuje při špatné předpovědi počasí, které se na ostrově navíc často mění, a tak je třeba počítat při výběru oblečení s každou variantou.

Kýčovitý snímek jako ze spořiče obrazovky lze pořídit od jezera Lagoa do Capitão, v němž se Pico při slunečném počasí a bezvětří perfektně zrcadlí. Cesta na druhou stranu jezera sice vede přes bažinu, do které se člověk občas propadne, ale výhled stojí za to, obzvlášť při západu slunce. Oblast jezera má své kouzlo, všude ticho, jen bučící krávy, které sem chodí pít, kachny a další zvířata.

Náhorní plošina je plná jezer a krav

Dobytek obecně představuje další ze symbolů Azorů. Na souostroví žije zhruba 125 tisíc dospělých krav, na dva obyvatele tak připadá jedna kráva.

Prohánějí se na jasně zelených pastvinách, ale často je potkáte také na silničkách. To je poměrně napínavá záležitost ve chvíli, kdy prší, kvůli mlze není vidět na víc než pár metrů a najednou se odnikud zjeví desítky krav v čele s býkem, které dopravní pravidla nezajímají. A tak řidičům nezbývá nic jiného než čekat, až se stádo svým vlastním tempem dostane do bezpečné vzdálenosti.

Od vulkánu Pico vede po centrální části ostrova náhorní plošina, kterou často zahalují nízké mraky. Klikatá, nepříliš udržovaná silnička vede na východ. V oblasti leží celá řada jezer, často umístěných v zelených kalderách, kvůli pošmournému počasí je však často vidět jen minimum z nich. Východní část ostrova má svou vlastní atmosféru; oblast je plná menších zelených kalder, u cest kvetou hortenzie, což vytváří kontrast, přičemž scenérii doplňují všudypřítomné krávy.

Zajímavostí ostrova Pico je i regionální podélná silnice, která se nachází v oblasti centrální náhorní plošiny a která patří mezi nejkrásnější silnice v celém Portugalsku, protože nabízí úchvatný pohled na vulkán Pico.

Se svými 23 kilometry je delší než některé z Azorských ostrovů. Devítikilometrová část silnice je přitom úplně rovná, což je azorský rekord. Silnice vede mimo jiné k Lagoa do Capitão nebo k výchozímu bodu pro ty, kteří chtějí zdolat Pico.

Faial: barevná Horta i obří zelená kaldera

Z ostrova Pico lze jet asi dvacet minut trajektem na Faial, pátý největší ostrov Azorů se 14 tisíci obyvateli. Hlavní atrakce Faialu lze objet za den, pokud tedy není v plánu větší túra.

Po tichém Picu, které je skoro liduprázdné, překvapí hned přístav Horta, kde to žije a který je velmi turistický, takže najít místo k zaparkování je v sezoně poměrně problém. Odměnou za urputné hledání místa je ovšem nádherný výhled na vulkán Pico.

Horta, která je díky své poloze významným bodem pro lodě mířící přes Atlantik, se proslavila ve světě hlavně svým barevným přístavem. Posádky plachetnic a později jacht tu po sobě dodnes zanechávají na stěnách barevné nápisy s logem.

Kapitáni se pak často míří posilnit do více než sto let staré legendární kavárny Peter Café Sport s námořním interiérem a vlajkami snad všech států světa.

Během druhé světové války se podnik stal bezpečným přístavem pro lidi mnoha národností, kteří hledali během těžkých časů pomoc, ať už šlo o zraněné, nebo námořníky, kteří potřebovali přístřeší, než doplnili palivo a spravili své lodě.

V roce 2003 se dostalo podniku uznání v podobě řádu za zásluhy od tehdejší portugalské hlavy státu Jorgeho Sampaioa a tehdejší papež Jan Pavel II. dokonce udělil kavárně své apoštolské požehnání. I dnes má podnik své kouzlo už při pohledu na místní štamgasty.

Stejně jako Pico i Faial skýtá mnoho přírodních krás. Určitě stojí za vidění obří vyhaslá Caldeira do Cabeco Gordo, zarostlá hustou zelenou pralesní vegetací, která se nachází v centrální části ostrova. K okraji kaldery do výšky více než kilometr nad mořem vede silnička s mnoha ostrými serpentinami. Pohled dolů do dva kilometry široké a čtyři sta metrů hluboké kaldery bere dech.

Uvnitř se nachází jezero a malý sopečný kužel. Vyhaslá sopka se dá celá obejít; její obvod činí osm kilometrů a jedná se o nenáročnou procházku. Za určitých podmínek lze sestoupit i na její dno, ovšem pouze ve vybraných dnech a na omezenou dobu a se zvláštním povolením kvůli ochraně životního prostředí.

Mys Capelinhos: měsíční krajina po erupci z 50. let

Místem dosud poslední významné sopečné erupce na Azorských ostrovech je mys Capelinhos na západě Faialu. Výbuch sopky začal pod vodou v září 1957 a trval až do října následujícího roku. Vulkán vyvrhl tolik popela, písku a lávy, že vytvořil novou zem, která takřka pohřbila nedaleký maják. Celá úchvatná oblast je dobře vidět z mírného kopce, na který se dá vylézt a z jehož vrcholu lze pořídit panorama.

Řada místních obyvatel v důsledku řádění živlu přišla o své domovy a živobytí. Senátor John Fitzgerald Kennedy proto tehdy zvláštním zákonem povolil zasaženým lidem z Faialu emigraci do Spojených států, kde dostali azyl.

Maják Capelinhos a návštěvnické centrum zůstávají symbolickou připomínkou této nečekané události. Návštěvnické centrum se nachází v podzemí, aby nenarušovalo vyprahlou tmavou měsíční krajinu vytvořenou erupcí. Turisté zde mohou zhlédnout snímky o výbuchu sopky Capelinhos, ale i další vulkanické činnosti na Azorech i mimo ně.

Záhadné otřesy letos vyděsily obyvatele ostrova São Jorge

Souostroví zůstává tektonicky neklidnou oblastí, které se nevyhýbají ani zemětřesení. Letos na jaře vyděsila neobvyklá seismická aktivita obyvatele ostrova São Jorge. Desítky tisíc menších otřesů vyvolaly obavy, že by mohlo dojít k první erupci na ostrově od začátku 19. století, případně k ničivému zemětřesení. Řada lidí se tehdy evakuovala z města Velas, kde byly otřesy nejvíc patrné, a někteří obyvatelé ostrov ve strachu narychlo opustili.

Pro vědce byly časté otřesy záhadou, protože zrovna pro São Jorge nejsou typické. Geolog Jose Madeira, jehož citoval server Euronews, v této souvislosti uvedl, že není jasné, jaký druh erupce by na ostrově mohl nastat. Předchozí seismické události na São Jorge v letech 1580 a 1808 byly doprovázeny smrtícími pyroklastickými proudy, tedy rychle se pohybujícími proudy horkého plynu a sopečné hmoty, které proudí při zemi.

V souvislosti s nejnovější seismickou aktivitou na São Jorge experti mluvili dokonce o možném výbuchu podobném tomu na La Palmě v minulém roce, který zničil na jednom z Kanárských ostrovů tisíce domů. Situace na Azorech se ale nakonec po pár týdnech naštěstí uklidnila stejně záhadně, jako vznikla.