Dát si k snídani český chléb s českým máslem a sýrem a k tomu třeba česká rajčata či ředkvičky. Za mě je to paráda. Musím uznat, že snaha dostat tuzemské potraviny na pulty obchodů je společná zemědělcům, potravinářům, drobným výrobcům a obchodníkům i velkým řetězcům. Svůj zájem na podpoře tuzemských podnikatelů v potravinářství opakovaně deklaruje i český stát.
Že roste význam, který lidé přikládají původu nakupovaných potravin, dokládají mnohé průzkumy. Například podle jednoho z nich byl původ potravin v roce 2012 důležitý pro 59 % respondentů, kdežto v roce 2021 už to bylo 85 % zákazníků. Navíc 65 % lidí uvádí, že je ochotno si za kvalitní českou potravinu připlatit.
Není tajemstvím, že období vysoké inflace přineslo množství změn v nákupních návycích Čechů. Lidé nakupují častěji, a tedy v menším množství. Převládá plánování nad spontánním výběrem zboží z regálů. Češi stále velmi slyší na slevy a cena zřejmě zůstává u většiny nakupujících nejdůležitějším prvkem při rozhodování, zda koupit, či nekoupit. Zajímají se rovněž o garanci českého původu výrobků, jež na obalech musí být patrná na první pohled, a zároveň vyžadují i kvalitu.
Přece jen jednu zásadní změnu můžeme oproti předchozí krizi z let 2008 a 2009 vypozorovat. Tehdy se Češi snažili zachovat objem nákupního koše a sahali po levnějších variantách. Teď poslední rok a půl vidíme, že zkouší zachovat kvalitu a raději obětují objem. To je dobrá zpráva a něco, na čem se dá stavět.
Spolupráce s řetězci se vyplácí
Doba tedy vychovala náročného spotřebitele, jenž představuje pro zemědělce, potravináře i obchodníky značnou příležitost. Kromě nároku na kvalitu, pestrost a domácí původ u velké části zákazníků hraje roli také příběh spojený s jednotlivými pěstiteli či chovateli, třeba i pokud jde o spolupráci s velkým obchodním řetězcem. Proto se tak velké oblibě těší například značky České rajče nebo Vraňanské jahody a k tomu samozřejmě spousta dalších.
Zákazníci ale mají zejména díky ceně rádi i privátní značky a je dobře, že řetězce v nich uplatňují do velké míry i produkty menších výrobců. Lidé pak oceňují, když „privátky“ na svých obalech výrobce uvádějí. Díky řetězcům se české výrobky dostávají i do světa, když letos se počítá s exportem na zahraniční trhy, a to i západní, v objemu 30 miliard korun. Obchod v České republice je připraven vykoupit celou produkci českých potravin, pokud budou v nabídce v kvalitě a ceně, kterou akceptuje zákazník. Má zájem spolupracovat s menšími dodavateli, kteří jsou zárukou pestrosti, a jde mu o to, aby jejich počet rostl.
Za důležitý v tomto směru považuji postoj mladé generace. Dorůstají totiž lidé, kteří stále více cílí na zdravé potraviny, čemuž do jisté míry napomáhá i osvěta o zdravém životním stylu.
Musím ocenit snahu obchodníků dostat českou zeleninu a ovoce na pulty prodejen v co největší míře i za současné složité cenové strategie. A to od velkých i těch menších dodavatelů. Měli bychom pochopit, že pokud přidáváme hodnotu v České republice a prodáváme u nás zboží, jež jsme i vyprodukovali, tak tím dostáváme do státního rozpočtu příjmy v podobě všech daní, které se tu platí. Každá přidaná hodnota navíc přispívá k sociální stabilitě i přiměřené soběstačnosti v době krizí.
Více rodinných farem
Tuzemští výrobci se určitě snaží dělat pro kvalitu dost, především ti menší. Mnozí inovují a reformulují své výrobky, definují a zvyšují jejich kvalitu, posouvají svoji produktivitu a zároveň i zlepšují udržitelnost své výroby, na což zejména mladí lidé hledí stále více.
Na konec bych si dovolil přece jen jisté postesknutí, pokud jde o tuzemské zemědělství. Za jeho největší problém považuji, že stále vězí v postsocialistickém modelu, jenž byl postaven na velkých zemědělských podnicích. Stát proto musí mnohem více podporovat rodinné farmaření, které je ale třeba i legislativně ukotvit. S tím se pojí i eliminace byrokratického zatížení zemědělců, kdy se řada z nich brání dalšímu růstu, protože se s ním pojí i vyšší administrativní nároky.
Tak dobrou českou chuť!
Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR
Napsat komentář