Automobily TGM (1. díl) – Hradní vozba

Foto: Archiv autora Jana TučkaPrvní československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) považoval automobil za symbol pokroku. Už při svém návratu z exilu do Prahy 21. prosince 1918 odmítl před nádražím nasednout do přistaveného kočáru taženého dvěma páry běloušů a triumfální jízdu na Pražský hrad absolvoval v otevřeném automobilu Laurin a Klement.

Automobil, jímž zakladatel Československé republiky, známý pod zkratkou TGM, přijel před Vánocemi 1918 na Pražský hrad, byl údajně Laurin a Klement řady M se čtyřválcovým motorem SV o objemu 4,7 l a výkonu 50 k (37 kW). Zapůjčilo jej ministerstvo národní obrany (MNO) a místo poznávací značky měl na přídi znak se lvem. To mu vyneslo přezdívku „Lvíček“, jež se objevovala i v oficiálních hradních dokumentech. Až koncem března 1919 byl opatřen poznávací značkou N I 888, v hradních službách jezdil do počátku září 1919, kdy byl ministerstvu národní obrany vrácen.

Foto: Archiv autora Jana Tučka

V polovině února 1919 dalo MNO kanceláři prezidenta republiky k dispozici čtyři další automobily, přičemž roli služebního vozu hlavy státu převzala limuzína Gräf und Stift 40/45 HP pocházející z bývalého vídeňského dvorního eráru. Poháněl ji čtyřválec SV o objemu 7,3 l a výkonu 50 k (37 kW) a navzdory téměř třítunové hmotnosti dokázala vyvinout rychlost až 100 km/h. Měla elektrický startér Bosch, ale její osvětlení bylo ještě acetylénové. Do konce března 1919 jezdila s původní rakouskou poznávací značkou A-VIII-6, až pak dostala tuzemskou N I 711, nahrazenou v červnu 1920 novou N V 189.

Dne 28. dubna 1919 navštívil T. G. Masaryk První československou továrnu na stroje, jež mimo jiné vyráběla automobily značky Praga. Byla to první prezidentova návštěva průmyslového podniku, další následovala jen o pár dní později, 3. května 1919. To si při cestě do Mladé Boleslavi prohlédl automobilku Laurin a Klement a kromě setkání s jejím vedením a členy správní rady diskutoval i s dělníky a pronesl optimisticky laděný projev. V něm vyjádřil naději, že „automobil i u nás zamerikanizuje se, že dojde takového všeobecného používání jako v Americe, kde i dělníci mají svůj vlastní automobil“. To se u nás ovšem ještě dlouhá desetiletí nestalo.

V návaznosti na předchozí návštěvu První českomoravské dostal T. G. Masaryk 16. května 1919 darem od správní rady tohoto podniku automobil Praga Grand 35 HP, limuzínu se čtyřválcem 3,8 l o výkonu 48 k (35 kW). Byl to repasovaný vůz zhotovený v roce 1916 a vybavený elektrickým startérem i osvětlením Bosch, jenž coby „jednička“ hradní vozby dostal poznávací značku N - 111.

Foto: Archiv autora Jana Tučka

Pozadu nezůstalo ani ministerstvo národní obrany, které 7. června 1919 Masaryka obdarovalo otevřeným vozem Praga Grand 35 HP, repasovaným dvojitým faetonem roku výroby 1913. Sloužil prezidentovi i jeho rodině.

Od 31. července do 8. srpna 1920 probíhal v Praze první poválečný autosalon, nad nímž prezident Masaryk převzal záštitu. Jedním z exponátů byla černá limuzína Praga Grand 45 HP zhotovená pro hlavu státu. Masaryk ji získal 20. srpna 1920 výměnou za „grandku“ ročníku 1916 a doplatek.

Nová Praga Grand převzala od své předchůdkyně nejen poznávací značku N - 111, ale i sadu pneumatik. V březnu 1921 pak dostala novou značku N - 1. Výměny se v srpnu 1921 dočkal i poněkud obstarožní dvojitý faeton ročníku 1913, někdejší dar MNO, který se vrátil do továrny na protiúčet s příplatkem za nový otevřený vůz Praga Grand 45 HP. Jeho postavení prozrazovala poznávací značka N - 2.

Automobilů Praga Grand se ve službách T. G. Masaryka a jeho rodiny vystřídala řada, nové se pořizovaly výměnou za starší a patřičný příplatek. Nakolik mohl být tento systém pro libeňskou automobilku rentabilní, nevíme. Možná to byla především otázka prestiže.

Kancelář prezidenta republiky nakoupila v první polovině dvacátých let i několik automobilů značky Laurin a Klement, zejména modelů Mf a Mh 18/50 HP se čtyřválcem 4,7 l, ale také MK se čtyřválcem 3,3 l s šoupátkovým rozvodem Knight.

Foto: Archiv autora Jana Tučka

Počátkem května 1926 předvedli zástupci plzeňských Škodových závodů prezidentu Masarykovi luxusní limuzínu Škoda Hispano-Suiza 25/100 HP. Automobil klasické koncepce postavený podle francouzské licence měl pod kapotou řadový šestiválec s rozvodem OHC a zdvojeným zapalováním, který z objemu 6,6 l dával výkon 100 k (74 kW) a byl spojen s třístupňovou převodovkou s kulisovým řazením. Do podoby prostorné šestimístné limuzíny pětimetrové délky jej podle licence pařížské karosárny Kellner oblékla plzeňská firma Brožík. Na jednadvacetipalcových drátových kolech obutých do pneumatik 6,75 – 21 dokázal vůz bezmála třítunové hmotnosti vyvinout rychlost až 120 km/h, pokud to ovšem stav vozovky dovolil.

Při prvním seznámení s novou limuzínou měl Masaryk řadu výhrad, jež popsal i v dopise svému synovi Janovi, tehdejšímu vyslanci v Londýně: „… musím Ti říci o Hispano-Suiza, kterou jsem dostal tyto dni: je horší než Praga, více vyhazuje a zařízení uvnitř také není praktické – při vstupování a vystupování není držadel. Vrátil jsem vůz, mohou-li jej opravit.“

V továrně limuzínu upravili a ta následně převzala roli „jedničky“ prezidentského parku, spolu s poznávací značkou N - 1. Masarykovi sloužila do počátku třicátých let, na jaře a v létě, pokud to počasí dovolilo, dával přednost otevřeným vozům Praga Grand, z nichž mohl lépe opětovat pozdravy publika.

K dalším automobilům, v nichž se dával vozit první československý prezident, se vrátíme v příštím vydání Automobilu.

Převzato z časopisu

Fotogalerie