OBRAZEM: Ze zahrádky na břehu Svratky. Rodinná farma z Uherčic pěstuje s úctou k přírodě

Foto: Ze zahrádky na břehu Svratky

Ze zahrádky na břehu Svratky je rodinná květinová a zeleninová farma. Paní Lenka Vybíralová žije s rodinou v Uherčicích u Hustopečí, kde pěstují přírodním způsobem především květiny a snaží se produkty prodávat přímým zákazníkům.

Zemědělství je podle ní ovlivněno nejen počasím, a co přinese sezona, ale je ovlivněno i zvnějšku podle toho, jaký je zájem zákazníků.

Četla jsem, že Vás pěstování bavilo natolik, že jste se začali hlouběji zajímat o přírodní zahradničení a ekologické zemědělství. Hledali jste si informace sami nebo jste se zúčastnili nějakých workshopů, kurzů nebo jste hledali pomoc či inspiraci u jiných pěstitelů?

Pěstovali jsme si na zahradě ještě dřív, než jsme měli postavený dům, kde jsme přirozeně hospodařili přírodním způsobem. Pěstovali jsme si zeleninu pro vlastní potřebu a snažili jsme se postupovat jinak, než jsme byli zvyklí z dětství, kdy se na zahradě dělá přesně to a to. Postupem času toho přibývalo a viděli jsme v tom větší smysluplnost. Začali jsme se o to více zajímat a ve většině případů nám přišlo, že se nedozvídáme nic jiného. Nemuseli jsme se řídit příručkami a dělat přesně všechno tak a tak, ale v hodně případech si hledáme vlastní cestu. Získávali jsme informace i ze školení a literatury, ale minimálně, spíše z té literatury. Co se týče profesionálnějšího pěstování květin, tak ano. Tam narážíme na to, že ty znalosti nemáme dostačující. V tomto směru mi hodně pomáhají sociální sítě, kde má člověk možnost sledovat hodně lidí, i třeba ze zahraničí, kteří hospodaří různým způsobem a můžu u nich hledat inspiraci.

Uživí vás tato práce nebo k tomu máte ještě jiné zaměstnání?

Živíme se už pouze hospodařením, já jsem ještě na rodičovské dovolené. Já pomáhám a manžel se zaměstnáním skončil a nyní je tohle náš hlavní příjem.

V loňském roce jste měli samoobslužné stánky s květinami a zeleninou v Židlochovicích a Hustopečích. Plánujete je tam mít i letos nebo třeba i na jiných místech?

Samoobslužný stánek v Židlochovicích jsme měli v loňském roce a v Hustopečích to bylo přímo u kavárny, takže nebyl zcela samoobslužný, částečně se nám tam o to starali. Chtěli bychom v tom nejspíš pokračovat, protože to vnímáme jako prostor, kde se můžou nabídnout naše produkty, které nejsme schopni v ten moment prodat jinde. Objednávky mají u nás vždy prioritu, takže v případě, kdy máme nedostatek některých květin jde toho do stánku méně. Na začátku sezóny to takto i bývá. Hlavní je ta možnost toho, že zde prodáte produkty, které byste doma neprodali. Uherčice jsou malá vesnice a stejné množství, jako ve stánku, bych zde neprodala. Máme zkušenosti z předchozího roku, takže to budeme určitě upravovat. Je to pro nás velký otazník, protože se nám špatně vyhodnocuje odezva zákazníků. Zjistíte, co se prodalo, a co tam zůstalo, ale nevíte okolnosti. Když ve stánku něco zbylo, tak nevíme, jestli se to lidem nelíbilo, zdáli se jim květiny málo čerstvé nebo ten den přišlo málo lidí. Jiný den se stane, že je vyprodané všechno a taky nevíte, jestli tam bylo více lidí, kteří měli zájem, protože je nevidíte.

Jaká negativa a pozitiva přináší takový samoobslužný stánek a vyplatí se vám vůbec, jsou lidé poctiví a platí za květiny?

Jestli tam někdo přijde a nevezme si nic, protože se mu to třeba nelíbilo se taky nedozvíme. U přímého kontaktu se zákazníkem vidím jeho reakci. Zrovna u těch květin je estetická stránka velmi důležitá. Když někomu květinu předávám, tak se od něj můžu dozvědět zpětnou vazbu na svůj produkt. Pozitivum je to, že nemusím stát u stánku jako prodavačka a můžou si tam lidé přijít kdykoliv. To souvisí s důvěrou v zákazníka, že se zachová tak, jak by měl, což znamená, že zaplatí. Jedna věc je, že lidé nezaplatí nebo zaplatí jinou částku než je daná. Nevím, jestli je nějaký samoobslužný stánek, který se s tím nikdy nesetkal. Ten problém bývá velice často a nedostatky se najdou. Jednu dobu byli častější krádeže, ale stále jsou to jednotlivci. Většina lidí platí poctivě a oceňuje možnost si vybrat produkty. Je škoda, že pár lidí na to vrhá špatný stín, ale jinak je to fajn. Zákazníci jsou většinou spokojení a zaplatí někdy i víc, protože si myslí, že naše výrobky mají větší hodnotu, než za ně požadujeme. Když ten stánek ale prodaný není, tak člověk neví v čem je problém. Doufali jsme , že se prodej více rozjede, přes prázdniny nastal útlum, který bývá asi ve všech odvětvích a na podzim se to nerozběhlo tak, jak jsme očekávali. Stánek nemáme v místě bydliště. Většinou mají farmáři stánky u domu nebo ve městě, kde bydlí. Tohle je pro nás velké negativum, protože do něj nemůžeme během dne zajít a zkontrolovat ho, případně doplnit. Pro nás je takto nevýhodné jezdit ke stánku několikrát denně. Člověk je rád, když ráno stihne nachystat věci a dovézt je tam, přes den máme práci na poli a na zahradě. Hodně lidí si asi neuvědomuje, že ve dny kdy je ten prodej, tak je ta práce ještě větší a chystají se třeba zakázky. Takže negativum je to umístění stánku.

Co vás motivovalo k tomu rozšířit pěstování a plodiny prodávat?

Delší dobu jsme si říkali, že bychom chtěli vést život jinak a mít ho více pod kontrolou. Ta práce, která nás živí může být i společným časem pro rodinu. Máme malé děti a můžeme být spolu, i když děláme něco pracovního. Chtěli jsme produkovat něco, v čem vidíme smysl. Zemědělství je smysluplná práce. Hospodaření přírodním způsobem má spoustu pozitiv pro přírodu, produkujete zdravé věci, které dáváte lidem, a za kterými si stojíte, mají hodnotu. Přinášíme alternativu k tomu, že někdo si koupí něco od nás a nemusí si kupovat třeba květiny dovezené z Afriky. To bylo pro nás největší motivace. Když mám horší období, tak si snažím připomenout, že dělám něco smysluplného.

Je to pro vás stále zábava nebo už spíše práce?

Je to těžké. Mnoho lidí si myslí, že teď máme pohodičku a nic neděláme. Člověk pracuje celý rok, hlavně přes sezónu, kdy se nejvíce produkuje zelenina a květiny, tak není čas na něco, co lidé dělají během roku pořád. Snažíme se to dohánět a pracujeme stále. Ke konci sezóny, kde se produkují výrobky, tak je to dost náročné. Člověk je fyzicky unavený, ale horší je psychická únava z toho, kdy má nejistotu, zda něco dobře vypěstuje, něco mu to nesežere nebo jestli vůbec něco vyroste a následně, jestli to prodá, protože na tom jsme závislí. Přiznám se, že jsou období, kdy je člověk z toho unavený, a ještě když do toho přijde negativní zkušenost, i když je to jedna z mála. Mnoho lidí mi dává pozitivní zpětnou vazbu, pochvalu nebo nás povzbuzují, ale pak přijde jedna negativní věc ze sta a člověk vše pozitivní dává do pozadí. S tím se snažím hodně pracovat, abych viděla hlavně ty pozitivní stránky, protože těch je určitě mnohem víc. Jak je člověk unavený po létě, tak je to potom horší. Uvědomuju si, že teď už mám více energie a věci mě tolik nerozhodí.

Zvyšují se vám poptávky tak, že plánujete třeba rozšířit zahradu?

Co se týká plochy, tak ta je dostačující. My máme pole tak veliké, že jen záleží, jak velkou plochu z toho osejeme obilím, dáme tam dýně nebo květiny. To nás nelimituje a máme velkou výhodu oproti jiným farmářům, kterou tu plochu mají omezenou. Určitě chceme rozšiřovat květiny. Nejde o to, že bych měla počet záhonů, který mi stačí, ale potřebuju mít i dostatečně kvalitního materiálu, ze kterého si můžete vybírat to, co vám vyhovuje. Když chceme chystat svatby, dá se předpokládat, že přijde objednávka, která bude limitována výběrem. Takže abychom měli stále dostatek a z čeho vybírat, protože nikdy nevíte, co se nepodaří vypěstovat.

Co byly největší výzvy, kterým jste čelili, a co jsou největší chyby, které jste udělali a poučili jste se z nich?

Největší výzva byla se do toho vůbec pustit. Rozhodnout se, že to budeme skutečně dělat a myslet to vážně. Do teď se setkáváme s tím, že si lidé myslí, že si jen tak něco pro sebe pěstujeme a náhodou něco prodáme. Myslíme to vážně, je to náš každodenní chléb a příjem. Vnímám to, že malé chybičky děláme každý rok. Snažíme se to mít postavené tak, že když se nám nepodaří něco vypěstovat, tak se vypěstuje něco jiného. Nezaměřujeme se na jednu plodinu, protože máme spoustu špatných zkušeností, že se nám nepodaří něco vypěstovat, i když se snažíme. Počítat s tím, že vám všechno vyroste je hloupost. Nemyslím si, že bychom udělali extrémně velkou botu, kde bych si řekla, že to bylo velmi špatně. Jsou to malé věci, které musíme i do příštího roku vylepšit.

Co byste doporučila ostatním, kteří by chtěli začít, podobně jako vy, s pěstováním plodin přírodnějším způsobem a prodávat je?

Mám pocit, že hodně lidí vnímá velký úkol v tom mít znalosti, jak něco pěstovat. Zaměřují se na stránku praxe, kterou děláte přímo na zahradě nebo poli. Tohle je ale nějaká část práce, kterou potřebujete odvést. Lidem, kteří mají zkušenosti třeba z propagace a ví, jak své výrobky nabízet, tyto znalosti pomáhají a mají velkou výhodu, která lidem se znalostmi pouze zemědělství chybí. Tohle by si lidé měli na začátku uvědomit, že to není jen o tom něco vypěstovat, ale i zpracovat a dostat to k lidem, umět výrobek nabídnout. Tohle tak hodnotím, protože vidím, že nám to chybí. Člověk si chce na začátku koupit knihy a ekologickém zemědělství a přírodní zahradě, ale je to detail. Ve výsledku řeší pak to, že má doma hromadu mrkve, kterou není schopný prodat.

Co byste k tématu dodala?

Když se řeší drobní producenti a zemědělci, tak to jak to děláme my, jak kdyby vůbec neexistovalo. Když se mluví o drobných zemědělcích, tak stejně většinou mají velké kurníky a mnoho zaměstnanců a obrovský stroje. Pak jsou drobní zemědělci, kteří mají pár zaměstnanců, zemědělskou techniku a různé plochy. Tak, jak to děláme my, že jsme jen já a manžel nebo maximálně jeden další zaměstnanec jako by skoro neexistovalo, protože jsme tak malí. Přitom tohle je nejvíc přirozené pěstování.

Tvorbu Ze zahrádky můžete sledovat na Instagramu či Facebooku.

Rozhovor uskutečnila Hana Bláhová z Impact Hub v rámci projektu Živý region Podbrněnsko. Financován byl z Norských fondů.