Malování, kreslení, modelování… Tvoření doprovází marinak od nepaměti. Když se ale poprvé pustila do drátování kraslic, dopadlo to katastrofou. Přes počáteční neúspěch to nevzdala a drát zkrotila. Teď už ho vozí s kleštěmi všude s sebou. Kde čerpá ve své tvorbě inspiraci a čemu se věnuje, když zrovna nic nevyrábí?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Marina Kochová, žiju v maličké vesnici v kopcích nad Slapskou přehradou, v krásné krajině plné koní, krav koz, ovcí, luk, lesů a rybníků. Mám dvě dospělé dcery a čtyři vnoučata.
Nějaké to tvoření mě provází od nepaměti. Ráda jsem malovala a kreslila, modelovala a vyráběla z čehokoliv cokoliv. Měla jsem to štěstí vystudovat Grafickou průmyslovku. Obor částečně výtvarný a částečně technický, obojí mi dalo hodně.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
K drátu jsem se dostala až později, a to přes vejce. Vždy mě zajímaly lidové zvyky, techniky spojené s výrobou a zdobením dekorací. Měla jsem potřebu si vše vyzkoušet, a tak jsem zkoušela i kraslice – batikované, škrabané, zelové, olepované slámou. Pustila jsem se i do drátovaných a byla to katastrofa. Vejce pukala a mně se nedařilo. Místo vajec jsem použila kamínky. Odpadlo praskání, ale pořád to nebyla žádná sláva. Bylo potřeba se s drátem pořádně seznámit a „ochočit si ho“. V tu chvíli jsem mu zcela propadla. Začala jsem se o drátování zajímat hlouběji, studovat různé techniky i historii a od té doby drátuji.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirací je mi prostor a doba, ve které žijeme. Věci, které mám ráda, zahrada, hudba, filmy, prostě asi všechno. Některé zakázky jsou fajn a mnohdy mě i posunou dál. Většinou mě osloví zákazník, kterému se líbí, co dělám, a tak je potěšení splnit mu jeho přání. Zakázky čítající mnoho kusů od jednoho výrobku moc nemusím, ale také je přijímám. Inu, práce je práce :-).

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději drátuji doma, kde mám kolem sebe obrovskou spoustu korálků, kamínků, minerálů, dřev a dřívek… Jsem velký sběrač a shromažďovatel všeho, co by se dalo použít. Ale kleště a drát s sebou vozím všude a všude také mohu drátovat. I proto je mi ta technika tak sympatická.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Tím momentem byla zpětná vazba zákazníků. Ti mi dali vědět, že drát je zkrocen.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo? 
Potřeba zdokonalit se a posunout se někam dál. Fler byl a je skvělou možností, jak prezentovat svoje výrobky a získávat zpětnou vazbu.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Vždy na ten poslední, ale jen chvíli :-). Snad docela povedená je makovice, tu mám i jako profilovou fotku.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Kdybych udělala něco jinak, nebyly by věci tak, jak jsou. Bylo by to lepší? Nebo horší?

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Fler je úžasná galerie šikovných lidí. Objevuji stále nové a nové. Některé mám tu čest znát osobně a jsem za to moc ráda. Asi bych doporučila všechny, které mám v oblíbených, a ještě spoustu dalších. Ráda se chodím podívat k jeedesign, Malované židličky, Jana Zwinsová a mnoha dalším.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Moc ráda cestuju a nejlépe se svými dětmi a vnoučaty. Mám malou zahrádku a ta taky potřebuje trochu péče. A moc ráda spím.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Kdo ví, co bude zítra, takže za rok, to je spousta času. Doufám, že mě neopustí nápady a že budu trávit čas stále s rukama černýma. Deset let je příliš dlouhá doba.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Fler je obrovský prostor, to je potřeba si uvědomit. Myslím, že hlavní je být co nejvíce aktivní a prezentovat své výrobky, jak nejlépe to jen jde.