Předsedkyně Poslanecké sněmovny a šéfka TOP 09. To je Markéta Pekarová Adamová. Někdy si ve svých vyjádřeních vůči opozici sice nebere servítky, ovšem to, jakým způsobem proti ní štve občany jak proruská scéna, tak i její spojenci s hnutím ANO v čele s exministryní financí Alenou Schillerovou, je šokující. Výsledkem toho jsou zprávy, vzkazy a komentáře na sociálních sítích, při jejichž čtení se čtenář někdy skutečně probírá totálním bahnem. Neodradí to nakonec člověka od toho, aby pokračoval? A co političku v čele dolní komory frustruje a co naopak nabíjí? To popsala v rozhovoru pro FORUM 24+.
Jsme za polovinou volebního období a průzkumy nejsou pro SPOLU příliš pozitivní. Cítíte v rámci koalice nervozitu?
Nervozitu určitě ne. Soustředíme se na práci, kterou děláme, na to, abychom splnili všechny sliby, jež jsme dali. Vnímám možná snahu některých začít dělat kampaň před volbami, jež nás v tomto roce čekají. Jsou to ostatně troje volby. Tak to je a je to normální. Ale rozhodně bych nehovořila o nervozitě vládní koalice. Máme za sebou druhý rok, který kromě prezidentských voleb na jeho počátku volební nebyl, a tak jsme udělali celou řadu potřebných reformních kroků. Ty teď začnou působit a já věřím, že lidé pocítí efekt a změny, i co se týče vývoje ekonomiky. Výhled je lehce optimistický. I u inflace vidíme, že dochází k jejímu postupnému snižování. Celá řada černých scénářů a negativních predikcí opozice se časem vždy ukáže jako nepravdivá a falešná. Nedošlo ke zdražení potravin v novém roce, naopak tu máme jejich zlevnění. Tvrdili nám také, že se nepodaří udržet schodek státního rozpočtu, který podle nich měl být o desítky, možná stovky miliard vyšší. Ani to se nevyplnilo. Je vidět, že Aleně Schillerové a ostatním z hnutí ANO nejen nešlo vládnutí, ale ani opoziční práce a předpovědi. Dokážou pouze strašit.
Jedna věc je zdražování a ekonomická situace. Jak se ale díváte na náladu svých voličů? Je zjevné, že mnoho lidí očekávalo víc, razantnější kroky, jaké vidíme třeba v Polsku, kde nastoupila nová vláda, a dojem z ní je takový, že v zemi dojde k daleko většímu odstřižení a jednoznačnému vyrovnání s tím, co dělala předchozí garnitura. Nevnímáte také tak trochu frustraci?
Vnímám ji čas od času na sociálních sítích typu X, dříve Twitter. Ale když hovořím s lidmi na svých cestách po regionech, tak mám pocit, že až takto to neřeší. Myslím si, že srovnávání s Polskem je dané také trochu jinou povahou politické kultury, ale zároveň mám za to, že my se s problematickými věcmi z minulých let vypořádáváme. Děláme to ovšem kultivovaně a slušně. Protože jak vidíme i u radikalizace hnutí ANO, které je dnes již k nerozeznání od SPD, tak ačkoli v České republice nezavádíme nic problematického, jejich poslanci vykřikují cosi o nové totalitě nebo o cenzuře. Kdybychom k tomu přistupovali teatrálně, nikoliv klidně, jen by jim to nahrávalo ve snaze vyvolat dojem, jenž by na méně orientovaného občana mohl působit jako reálný. Ale máte pravdu, že i já bych byla ráda, kdybychom byli schopni razantnějšího a rychlejšího plnění našich slibů. V programovém prohlášení například máme, že budeme pročišťovat státní správu. Byť propouštíme úředníky a stavy snižujeme, myslím si, že máme ještě pořád co dohánět a naše ambice by měly být větší.
Byl v tomto ohledu problémem služební zákon?
Ano, ale zároveň i to, že některé agendy musíme zrušit a nahradit je digitalizací. Pak teprve můžeme reálně úředníky propustit. A také jsme se, v případě sociální oblasti, museli postarat o integraci uprchlíků z Ukrajiny poté, kdy byla napadena Ruskem, což kapacity státu také zatížilo a ovlivnilo. To není možné opomenout.
Někteří konkrétní úředníci se podíleli na tom, že se tady dlouhou dobu zakrýval obrovský střet zájmů Andreje Babiše. Nemělo by se i tohle více pojmenovat a řešit, třeba i ze strany pana premiéra a vašich kolegů z vlády? Často se zdá, že se dělá, jako by se nic nestalo, a jede se dál. Oni ale konali ve prospěch jednoho člověka, nikoli ve prospěch státu, pro který pracují.
Je pravda, že k tomu tady jednoznačně docházelo. Přiznávám ale, že nevím, jak se s tím jednotliví ministři, kteří působí na těch resortech, jichž se to týká, vypořádávali. Mám na mysli třeba ministerstvo životního prostředí. To je spíše otázka na ně.
Už tu zaznělo, že hnutí ANO se radikalizuje. I já mám pocit, že veškeré hranice padly. Můj kolega z Hospodářských novin Petr Honzejk trefně upozornil na to, že vyjadřování členů ANO po rozhodnutí Ústavního soudu, který posvětil snížení valorizace důchodů, může napříště vést k něčemu, jako byl po zvolení Joea Bidena americkým prezidentem útok na Kapitol. Souhlasíte s tím?
Mám stejný dojem. Hnutí ANO evidentně ztrácí veškerý ostych a připravuje si půdu pro velkou radikalizaci společnosti. Dělá pro to maximum. Není to u nich novinka, podobné tendence jsme viděli před prezidentskou volbou v kampani Andreje Babiše. Připomeňme si třeba i jeho dřívější skandální výroky, kdy označil voliče pětikoalice za fašisty. Sice to poté bral zpět, ale už tehdy se podobným způsobem vyjadřoval. Místo toho, aby brzdili, šlapou na plyn, což vidíme například při jednáních o zavedení korespondenční volby. Oni naznačují, že se může jednat o důvod, proč nebudou uznávat výsledek voleb. Říkají, že může dojít k manipulaci. Můžeme si to tedy přeložit tak, že pokud se jim výsledek voleb nebude líbit, využijí toho k jejich zpochybnění. Stejně tak od Aleny Schillerové i Andreje Babiše slyšíme různá vyjádření o naší obraně, naší armádě. Útoky na generála Karla Řehku. To je mimořádně nezodpovědné. Je to určitý návod, recept, který používají populisté ve víceru částech světa. Je to pro ně metoda, jak se dostat znovu k moci. Myslím si, že i proto je nesmírně důležité, že koalice SPOLU nadále spolupracuje a je pevná a silná a že jdeme společně i do evropských voleb. Protože riziko babišismu neskončilo, naopak bych řekla, že je ještě naléhavější než kdy předtím.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
Johana Hovorková, Forum 24, 8. 2. 2024
