Klub Pohádková ilustrace se probudil ze zimního spánku a s příchodem jara vám a vašim dětem přináší další milou a krásně ilustrovanou pohádku. Tentokrát ji pro vás napsala kamínková StoneJane. Přejeme vám příjemné čtení a hodně radosti z blížícího se jara! 
Pohádka o liché ponožce
Napsala Jana Šulistová
Nebojte, nepovezu se na vlně slavných Lichožroutů, tahle moje ponožka osiřela dřív, než její společnice přišla na svět.
Byl nebyl pytel plný klubíček v bytě čilé stařenky Boženky. Nohy jí už moc nesloužily, takže spoustu času proseděla pod starodávnou lampou ve stejně starodávném křesle. Na kulatém stolku hrnek s čajem a misku se sušenkami. Na nose silné brýle, u nohou košík s klubíčky. Celé dny se bytem ozývalo útulné cvakání jehlic a pestrá klubka se měnila v rukavice, ponožky, čepice a svetry pro kamarádky, pro děti, pro vnoučata…
Ilustrace od Kočida
Když už Boženka nemohla plést, protože ji bolely ruce, jen tak si sedla na terasu, popíjela čaj a dívala se na hvězdy. Televizi neměla, ale myslí jí putovalo tolik vzpomínek a příběhů, že si je přehrávala jako seriál a radostně se usmívala nad tím, co všechno jí život nadělil.
Ilustrace od luciemouchova
Jednoho dne, když zase seděla ve svém starodávném křesle a pletla, sjela z jehlic i bílá krajková ponožka. Položená přes bytelnou područku křesla natěšeně sledovala krátké jehlice míhající se v Boženčiných rukách s oteklými klouby. Druhá kamarádka do páru už měla hotový lem a ponožka se těšila, až spolu budou jako jejich předchůdkyně viset vyprané na šňůře v koupelně a odtud poputují do služby.
Jenže jednoho dne babička Boženka odešla a už se nikdy nevrátila.
Ilustrace od Taškárna
Místo ní se objevila její vnučka Márinka s manželem a začal velký úklid. Lichá ponožka i se zárodkem budoucí kamarádky putovaly do pytle klubíček, kde panoval velký neklid. Některá zkušená klubka, která přišla k Božence z jiných domácností, už věděla, co se stalo.
„Babička umřela a v bytě budou bydlet mladí. Ti si většinou neumějí přišít ani knoflík a my nejspíš poputujeme do odpadků. Spousta lidí totiž ani neví, že už existují kontejnery na textil, natož aby se namáhali nás nabízet lidem, kteří by z nás měli radost a něco hezkého z nás udělali,“ hudrovalo zelené klubko z vlněného svetru, který kdysi z popelnice zachránila jedna z Boženčiných kamarádek. Rozpárala ho, natočila přes kuchyňské prkénko do přaden, opatrně je vyprala, usušila a zase stočila do klubek. Dříve se totiž jinak než z použité příze nepletlo.
V pytli panovala stísněná nálada…
A opravdu, Márinčin manžel Matouš ho popadl a šup s ním za dveře. „Počkej, to přece nezahodíš,“ ozvala se Márinka, která si moc dobře pamatovala, jak babička revmatickými prsty trpělivě rozmotávala každý provázek a schovávala sebemenší klubíčka. „To by nám babička nikdy neodpustila! Odnesu to do práce Blance. Je stejná jako babička, kdyby mohla, bude plést i při poradě.“
Blanka se překvapivě moc neradovala. Klubek měla plnou skříň a vždycky, když s potěšením zjistila, že jich konečně ubylo, odněkud připlul další pytel. Ale vyhodit taky neuměla nic a nedokončené ponožky ji dojaly.
„Tak pojďte, holky, přece vás nerozpářu,“ povzdechla si a chvilku koumala nad neznámým krajkovým vzorem. Než se první ponožka nadála, měla parťačku, která jako by jí z oka vypadla.
Ilustrace od MARTINA-ART
Čisté a voňavé se sušily v koupelně a v krabičce vyložené hedvábným papírem se vrátily k Márince do babiččina bytu. Když Márinka krabičku rozbalila, dojatě pomyslela na svoji babičku. Ta by měla radost, že její práce nepřišla nazmar.
Ilustrace od e-zaba
Co naplat, ponožky mají být vždycky dvě a mají být spolu. Márinka je s láskou nosila, a pokud se nerozpadly, slouží jí dodnes.
Ilustrace od StoneJane
