Finanční kondice zdravotního systému je dobrá, pojišťovny jen straší, odmítá šéf rezortu Vlastimil Válek hrozbu schodkového hospodaření. Přesto rozjíždí zásadní změny, které mají přinést úspory. Snižuje nejen náklady na lůžka v nemocnicích, posiluje ale také investice do prevence. „Teď se například provádí 16 tisíc preventivních vyšetření tlustého střeva ročně. Nakoupíme přístroje za miliardu korun a zvýšíme počet vyšetření o třicet tisíc. Ušetříme tím deset miliard za léčbu,“ říká Válek.
Chystáte spolu se senátory nový systém zdravotního připojištění, který vychází z programového prohlášení vlády. Co lidem nabídne?
Připojištění už funguje, je to komerční produkt. Každá pojišťovna ho nabízí proti zranění, úmrtí. Záleží ale na pojišťovnách, zda nabídnou další produkty. Připojistit si na zubní implantáty, lepší náhradu kyčelního kloubu nebo plastickou chirurgii nelze. Buď za tento materiál a výkony zaplatím plnou cenu, nebo je nemám. Chceme, aby nejen komerční, ale i zdravotní pojišťovny mohly tyto nové produkty poskytovat a nabídka se výrazně rozšířila. Připojištění bude fungovat na dobrovolném principu.
Například jako důchodové spoření?
Zatímco v penzijním systému si lze individuálně spořit a připravovat si tak rezervu na stáří, ve zdravotnictví to možné není. Stát to zatím nechtěl dovolit. To bych označil za anomálii našeho systému.
Bude šíře nabídky záležet jen na pojišťovnách?
Chceme, aby širší možnost připojištění vůbec existovala. Debatujeme o zákonné podpoře, o lepším materiálu, například sádře, očních čočkách. Je ale vyloučené, aby si lidé připláceli za cokoliv z toho, co dnes hradí systém veřejného zdravotního pojištění. Veškerá hrazená péče bude hrazená i nadále. Jinak to být ani nemůže. Platí to i pro nové léky, které se objeví. Nikdo nemusí mít obavy, že by se cokoliv měnilo. Pouze ti, kteří budou chtít, se připojistí.
Nevznikne zdravotnictví pro chudé a bohaté, jak v minulosti při zavádění takzvaných nadstandardů varovala levice?
To je úplný nesmysl. Ostatně už za komunistického režimu si lidé připláceli. Buď měli nejlacinější brýle takzvaně na pokladnu, nebo si zaplatili za lepší. Širší nabídka existovala vždy, není to výmysl pravicových stran.
Zákon připravovaný senátory, na němž se podílejí odborníci z Národní ekonomické rady vlády, bude velmi pečlivě vyvážený. A musí mít širokou politickou podporu. Už je připravený velmi dobrý pozměňovací návrh, celé je to na dobré cestě. Netýká se ale něčeho, čemu se dříve říkalo nadstandard. Bavit se o standardu a nadstandardu je passé. V zákoně nebude žádný seznam materiálů a výkonů, to bychom ho museli neustále novelizovat. Vývoj medicíny je nesmírně rychlý. Ročně se mění třicet až čtyřicet procent materiálů, léků.
Jak se to ošetří legislativně?
Abych to shrnul: Zákon musí obsahovat základní princip, aby mohly vznikat komerční pojišťovny jiných zdravotních pojišťoven, tedy nové produkty komerčního zdravotního pojištění. Technické detaily připojištění bude v případě potřeby obsahovat vyhláška.
Změní se něco pro ty, kteří na lepší materiál v současnosti nedosáhnou?
To, co chystáme, je velice sociální opatření. Čekal bych, že s ním přijde levice, a nikoliv pravicová vláda. Pokud mám vyšší příjmy, nemám problém zaplatit za to, co nehradí zdravotní pojišťovny. Když mám ale méně peněz, je výhodnější se připojistit než spořit po malých částkách. Ve stáří, kdy mohu mít vážnější zdravotní problémy, mi připojištění umožní dosáhnout třeba na špičkovou kloubní náhradu nebo zubní implantáty. Medicínsky je to velmi správný krok. Spousta lidí, jakkoliv žije zdravě a chodí na preventivní prohlídky, na to dnes nemá.
Bude možné, aby lidé neplatili plnou cenu materiálu nebo výkonu, ale jen rozdíl v ceně mezi „hrazeným“ a „nehrazeným“, podobně jako u řady léků nebo výkonů u zubařů?
To by se mi velmi líbilo. Záleží ale na tom, aby to bylo v souladu se zákonem. Přijde mi naprosto asociální, že si musím vybrat: buď sádru hrazenou systémem, nebo lepší, kterou si ale musím plně zaplatit ze svého. Bylo by zcela logické, aby se z ceny, kterou musím uhradit, odečetlo to, na co mám nárok z povinného pojištění. Jsem přesvědčen, že to není beznadějné. Ale změny zákona je potřeba dobře zformulovat a musí na tom být široká politická shoda.
Další reformní krok, jak změny nazýváte, je přeměna akutních lůžek v lůžka následné péče. Z jakého důvodu je to podle vás nutné?
Třeba na kožním oddělení je akutní lůžko něco úplně jiného než na neurochirurgii. Ale systém to nerozlišuje, v obou případech je placen stejný personál. Přesto je jasné, že na neurochirurgii se o pacienta stará více lékařů a sester než na kožním. Personální vyhlášky a dohody s odbory ale říkají, že v obou případech je to akutní lůžko, a tedy i stejné nároky na personál.
Druhá věc je, že akutní lůžko je na omezenou dobu. Zlomím si nohu, ta musí rychle do sádry, den dva jsem na akutním lůžku. Ale pak začnu rehabilitovat, to už není akutní záležitost. Přitom jsem stále na akutním lůžku. Měl bych ale být na lůžku následné péče, které je personálně méně náročné.
Jde jen o úspory?
Jde také o zlepšení komfortu péče o pacienta. Akutní lůžko znamená, že jsem vyšetřován, připravován na operaci. Nevymýšlím nic nového, ve Francii to funguje bezchybně. Proč mám dlouhé dny ležet na akutním lůžku, když už jsem dávno po operaci? Jen proto, že za něj nemocnicím pojišťovny dobře platí?
Kolik akutních lůžek, na která se zbytečně vyplácejí peníze, čeká změna?
Jsou jich tisíce. Nezrušíme je ale, protože je potřebujeme pro stárnoucí populaci. Proto chci více lůžek následné péče a také reformu geriatrické péče. Kromě úspor se více zacílíme na seniory a vyšší kvalitu jejich života. Dnes je praxe taková, že když dvacetiletého mladíka a osmdesátiletého starce bolí záda, oba jsou vyšetřováni úplně stejně. Přitom je jasné, že u mladíka je to v pořádku, protože bolest zad v tak nízkém věku je vážná věc. Ale u starého člověka to mohou být jen opotřebované plotýnky a spousty vyšetření a odběrů krve ho zbytečně vysilují.
Neprodělají nemocnice?
Nikde se neděje nic dramatického. Mám jednoduchý důkaz: Probíhá to už rok a pacienti, opozice ani média si toho nevšimli. Považuji to za obrovský úspěch. Není stanovený žádný termín dokončení této přeměny lůžek, je to kontinuální proces. Záleží především na vývoji stárnutí populace. Nastavil jsem také dynamický systém pro pojišťovny. Dávám jim právní předpisy a vyhlášky, aby například na větším počtu lůžek následné péče nemocnice neprodělávaly.
Hodláte přimět lidi, aby více chodili na preventivní prohlídky. Čím je chcete nalákat, jaké bonusy jim nabídnete?
Musí se ještě více zlepšit dostupnost. Musí to být tak jednoduché a pohodlné, jako když se objednávám na masáž. Nemocnice budou nakupovat přístroje, do roku a půl bude možné se objednávat online. Kromě toho v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, který půjde do Poslanecké sněmovny, navrhujeme pro zodpovědné lidi zjednodušeně řečeno věrnostní body. Bude je možné kumulovat a vyčerpat třeba za deset nebo patnáct let. Nutné ale bude další navýšení peněz ve fondech prevence. Oproti trojnásobnému nárůstu v posledních dvou letech chci alespoň šestinásobek a také to, aby čerpání z těchto fondů souviselo s podporou zdraví a zdravého životního stylu.
Kolik bude posílení prohlídek stát?
Karcinom tlustého střeva a konečníku zná asi každý. Preventivní vyšetření stojí tři tisíce korun, a pokud ho člověk absolvuje od padesáti let pětkrát za život, má stoprocentní jistotu, že možný nádor včas odhalí. Léčba tohoto onemocnění v pokročilém stadiu přitom přijde na jeden a půl milionu.
Celkově půjdou do prevence miliardy?
Z celé Evropy jsme do prevence investovali nejvíc, jsme jedinou zemí, která má všechny screeningové programy doporučované Evropskou unií. Od letošního roku je to například vyšetření plic u kuřáků, nově bude zařazen také pankreas neboli slinivka, ještě o tom ale debatujeme s odborníky.
V posledních letech se provádí 16 tisíc preventivních vyšetření tlustého střeva ročně. Teď nakoupíme přístroje za necelou miliardu korun a plánujeme zvýšit počet vyšetření o třicet tisíc. Vychází nám, že tím ušetříme deset miliard za léčbu. Spouštíme i prevenci karcinomu prostaty. Ano, bude to náraz s náklady tři čtvrtě miliardy až miliardu ročně. Ale zachytíme možné onemocnění v raném stadiu a ušetříme za drahé léky a operace. Navíc je vyšetření komfortnější, už není nutný prohmat takzvaně per rektum, ale stačí odběr krve a magnetická rezonance.
Podle zdravotních pojišťoven ale začínají docházet peníze. Náklady na zdravotnictví se od roku 2016 zdvojnásobily, letos dosáhnou téměř 510 miliard, a poprvé tak přesáhnou půlbilionovou hranici. Je systém zdravý, nebo začíná pokašlávat?
Systém je zdravý. Kolik se v daném roce vybere na pojistném, tolik se vydá. Předchází tomu pravidelné schválení úhradové vyhlášky, která předpokládané příjmy a výdaje nastaví tak, aby nevznikl schodek ani přebytek.
Spolu s rostoucími výdaji samozřejmě roste i vybrané pojistné. V tomto roce ale nemá být systém vyrovnaný, předpokládaný schodek má činit přes 7,5 miliardy.
Náš systém je velmi robustní, odolný a dlouhodobě prověřený. Můžeme se bavit o struktuře a povinnostech pojišťoven, proto dávám do parlamentu zákon o zdravotním pojištění a zdravotních službách. Pojišťovny mají dnes rezervy kolem padesáti miliard korun, což je deset procent letošního rozpočtu celého systému. Tyto rezervy jsou dlouhodobě stabilní, přesněji řečeno mírně se zvýšily. A zatím nikdy nebyly vyčerpány.
Deficit tedy nevzroste a nebude už letos chybět zhruba 20 miliard korun, jak koncem roku varoval Svaz zdravotních pojišťoven?
Tak vysoký deficit na konci roku určitě nebude, dostaneme se ke stovkám milionů. Loni i předloni byla situace úplně stejná. Samozřejmě ale nelze vyloučit nepředvídanou situaci v podobě pandemie.
Pojišťovny mají každoročně velmi pesimistické odhady, které se pravidelně nenaplňují. A také letos se realitě ani omylem nepřiblíží. Máme čísla za prosinec a leden, hospodaření bylo meziročně lepší. Přestože je klíčový červen a červenec, kdy se dělá vyúčtování, jsem přesvědčen, že letošní rok znovu skončí s kumulativním zůstatkem na účtech všech pojišťoven ve výši přes padesát miliard. Vláda zvýšila minimální mzdu, takže bude více vybraného pojistného. Lepšímu výsledku napomůže i klesající inflace. Rozhodně neočekávám nějaký dramatický propad.
Pojišťovny to možná vidí temně, ale vláda, přesněji ministerstvo financí je každoročně až příliš optimistické. Není to tak?
Každá strana vychází ze svých odhadů, pojišťovny i ministerstvo je mají jiné. Chápu, že pro veřejnost je obtížné pochopit, proč rozdíly v odhadech činí dvacet nebo i třicet miliard. Na druhou stranu jsou to jen nízké jednotky procent celého rozpočtu systému. Pojišťovny se dohadují až do léta s nemocnicemi a dalšími poskytovateli péče o cenách a ministerstvo má pak rozhodnout. Zatím jsem ale při těchto licitacích neslyšel, co z toho budou mít pacienti, o kolik se zlepší kvalita nebo zkrátí objednací doby, když do systému dáváme stále více peněz.
Česko se potýká se stárnutím populace. Podle odhadů, ať už Českého statistického úřadu, nebo ministerstva práce a sociálních věcí, bude lidí v produktivním věku stále méně, což znamená, že bude stále méně i plátců zdravotního pojištění. Počítáte s tím?
Právě proto se musejí hledat úspory ve větší efektivitě systému, ať už ve zmíněné přeměně lůžek, prevenci, nebo třeba i v oblasti elektronizace a digitalizace. Tam letos putuje šest miliard, do konce roku 2025 to chci mít dotažené.
Proč vláda sáhla k plošnému zákazu psychoaktivních látek HHC nebo THC, když se téměř jistě objeví na černém trhu nebezpečnější deriváty jako HHC-P, které jsou mnohem silnější a gumové medvídky z nich lze vyrobit také?
Látky HHC nebo THC nelze regulovat, protože je evropské orgány nezařadily do kategorií léčiv, potravin nebo narkotik. Zmíněné látky tedy de iure neexistují, a proto se v Česku tito želatinoví medvídci a další podobné výrobky prodávají jako upomínkové předměty.
Nemáte obavy z nárůstu nelegálního prodeje po zákazu?
Zákaz nepovažujeme za šťastné řešení, ale jiná varianta, například v podobě regulace, není možná. Dotlačila nás k tomu svou nečinností Evropská komise, která dva roky dělá mrtvého brouka, a trochu i výrobci látek s HHC a THC, protože je nenechali zařadit buď do kategorie léčiv, nebo potravin.
Vláda tedy měla jen dvě možnosti. Jako Španělsko nebo Portugalsko HHC ignorovat s vědomím, že když nějaké malé dítě skončí na JIP nebo zemře, je to problém jeho rodičů. Anebo látku zakázat jako drtivá většina evropských zemí. Žádná jiná cesta v současnosti neexistuje. Česko se nyní pokusí vytyčit legislativní cestu, kterou bude vláda průběžně konzultovat s Evropskou komisí. Máme i shodu s opozicí. Umožnila by HHC, THC a řadu dalších podobných látek na bázi cannabisu regulovat.
