Papež a jeho bílý prapor aneb Odvaha k odvaze

Papež František řekl, že prezident Zelenskyj by měl najít odvahu vyvěsit bílou vlajku. Vyvolal tím vlnu údivu, znechucení i odporu, zvláště u těch, kteří tak moc doufají ve vítězství Ukrajiny, že by byli ochotni za ni bojovat ještě léta. U počítačů a zdálky. Papež, který obvykle získává sympatie vstřícnými výroky a gesty vůči slabým, vyloučeným, pokořeným, se tady prý postavil za agresora, začal hrát, jak se říká, podle not Kremlu, stal se pomalu Putinovým agentem.

Lze si naopak myslet, že právě tohle je jeho role na tomhle světě. Mluvit navzdory tomu, co se má mít za správné. Mluvit jinak, než jak si přejeme, aby věci jednoduše byly. Paradoxně tento hodný a oblíbený papež mluví obvykle až v podivuhodném souladu se světem, který to chce mít snadné a bez překážek. Tady najednou řekne něco, co z téhle ideální shody vybočí. Řekne, že zažíváme mnohem vážnější časy, než abychom si lhali.