Než nám začne nová sezóna, pojďme si udělat malé ohlédnutí nebo klidně i bilancování se Zbyňou Hrabcem, který roky patřil mezi stálice třídy 9 a byť poslední roky startoval spíše sporadicky, vždy se svým Civicem patřil mezi nejrychlejší jezdce. Ale tyto časy jsou pryč stejně jako Honda a o tom, že život přináší i další změny, jako je třeba výchova další generace závodníků s příjmením Hrabec jsme si povídali v následujícím rozohovoru.

Když se dívám do historie článků na eWRC tak se u rozhovoru setkáváme po více jak šesti letech. Kdybych si chtěl usnadnit práci, tak se zeptám, co nového a asi bych měl hotovo. Ale pojďme na to trochu systematicky. Na konci posledního rozhovoru jsi si plánoval vyzkoušel soutěž v Pačejově, což se ti v roce 2018 povedlo. Jak na tamní start vzpomínáš?

Po velké pauze taky ahoj :) No, je to už fakt dlouho, ale na ten Pačejov 2018 si pamatuju moc dobře. Tehdy to byl ještě jednodenní závod RSS a vzhledem k několika mým startům v předešlých ročnících, mám Pačejovské tratě dodnes opravdu rád a vždycky se mi tam moc hezky jelo a urvali jsme tam vždy i hezké výsledky. Pamatuju, že do poslední chvíle jsem ale nevěděl, jestli pojedu, protože jsem se na jisto rozhodl krátce před startem a řešil jsem otázku spolujezdce. Tehdy se Pačejov jezdil o velkých prázdninách, a kdo ho zrovna nejel, tak byl na dovolené. Nakonec se to povedlo, spolujezdce jsem sehnal, dokonce velmi zkušeného a na závod jsme vyrazili. Od seznamovaček, přes přejímky, na RZtách, v servisu až po cílovou rampu vše klapalo a i po větší předešlé pauze, se nám povedlo vyhrát tehdejší třídu 9. Já, spolujezdec a můj jediný mechanik, kterého jsem tam měl a dobrý kamarád Libor Svoboda, jsme si všichni závod od začátku do konce moc užili a řadím ho k těm nejpovedenějším a nejlepším co jsem kdy jel.

Na oné soutěži jsi se objevil s polským mitfárou Mateuszem Martynkem, jak tohle spojení vlastně vzniklo? A měla tato jednorázová spolupráce, co dočinění s několika epizodními starty u našich severních sousedů v letech 2017 a 2018?

Dá se říct, že jsi to trefil. S Mateuszem jsme se seznámili při našem první startu na Cieszynske Barborce 2017, když startoval v posádce o jedno číslo před námi. Mateusz žije v poslkém Těšíně, takže je to takový čechopolák, a mluvit se s ním dá v češtině s polským přízvukem. Takže když jsme během Cieszynské Barborky potřebovali něco vědět, šli jsme mezi RZ, v přeskupení nebo v servisu za Mateuszem. Od té doby jsem byl s Mateuszem v kontaktu a když jsem před Pačejovem 2018 sháněl spolujezdce, shodou okolností mi Mateusz napsal, jak se mám, a já mu napsal, že se chystám na závod, ale že nemám spolujezdce tak nevím, jestli pojedu. Ode mě to nebylo myšleno jako dotaz na něho, nicméně, Mateusz na mé oznámení reagoval, že v ten víkend nic nemá a že se mnou pojede. V první moment jsem to bral jako žert, ale za chvíli jsem pochopil, že to myslí naprosto vážně a tak jsme se domluvili. Žádný test ani zkoušku psaní a diktátu rozpisu jsme neměli. Nácvik a zkouška proběhl až při seznamovačkách a křest ohněm na první RZ. Pro Mateusze nebyl problém poprvé v životě číst rozpis s obráceným číslováním (v Polsku se jezdí šestkový rozpis a opačný, kdy 1 je nejpomalejší zatáčka) a ještě k tomu v češtině. Zvládl to bravurně a závod jsme si od začátku až do konce užívali každým metrem.

Na konci roku jsi bral celkový bronz v „devítkách“. Pohledem do Resultů se dá říct, že to byla pomyslná rozlučka s některým z našich šampionátů konaných pod AČR. Pak přišla delší pauza, co bylo jejím důvodem?

Ano, je to tak. 2018 jsem nejel kompletní RSS, z pěti závodů jsem odjel jen tři, ale i tak to při těch hezkých výsledcích (Pačejov první, Jeseníky první, Vsetín druhý) vyšlo na bronz v konečném hodnocení. Je fakt, že od té doby už jsem žádný závod nejel, nicméně licenci jsem si na další rok ještě udělal, po několika letech jsem upgradoval i podvozek na Hondě, jenže na tratě rychlostních zkoušek jsem s ní v podstatě už nikdy nevyjel. S Hondou jsem odjel několik sezon a do dalšího závodění nějak nebyla chuť ani motivace. Novou chuť do motosportu jsem objevil až s jedním ze svých synů – se starším Jakubem. Volant a auta byly jeho už v podstatě od narození. Od nějakých jeho pěti let jsem s ním sem tam zašel do půjčovny motokár v Olomouci, kde je možnost si to zkusit už v tak malém věku díky tomu, že tady mají malé motokáry i pro takové malochy. No, sem tam jsme na motokáry do půjčovny zašli, ale šlo vidět, že ho to baví a já pořád přemýšlel, že by jsme zkusili už i nějaké větší závodění. Někdy v počátku jsem koukal i po Autocrossu, ale to mě moc neoslnilo.

Takže volba pak už byla jediná – motokáry neboli karting. V průběhu roku 2019 jsme to tak nějak po zvolna zkoušeli na Stellringu v Třinci na volných trénincích a hobby závodech, aby si to osahal a pochopil. Na konci roku jsme už naskočili do plnohodnotného kolotoče MČR v kartingu, Moravského Poháru a Slovenského kartingového poháru, v pohárové kategorii Easykart, konkrétně v kategorii Easykart 60, která je určená pro jezdce ve věku 7 – 13 let. V této kategorii jsme pokračovali další dvě sezony a do sezony 2021 už Kuba přesedl do velké motokáry Easykart 100 (11 – 18let) Mě osobně jeho závodění momentálně baví víc, než když závodím já osobně, hlavně to, že to děláme společně. Takže tu energii, čas a prostředky investuju radši do jeho závodění. Nejsme u žádného týmu, motokáru mu chystám a servisuju já sám a největší odměna pro mě je to, když na něm vidím, že ho to baví a je spokojený.

No a u nastupující generace ještě chvíli zůstaňme. Kuba se úspěšně účastní závodů na motokárách i na slalomech, jak se mu daří a můžeme brzdy čekat dalšího zástupce rodu Hrabců v soutěžích?

Ale jo, nějaké ty dílčí úspěchy už posbíral, vlastně i jeden celosezónní, když se v roce 2021 stal celkovým vítězem v kategorii Easykart 60 v rámci Slovenského kartingového poháru a zároveň byl za tento výsledek oceněn jako „Majstr Volantu SAMŠ 2021“. Z dílčích úspěchů bych vyzvydhl v loňské sezoně jeho třetí místo v kategorii Easykart 100 při čtvrtém závodě MČR v kartingu na trati v rakouském Brucku, velký úspěch bylo i čtvrté místo hned na dalším závodě MČR, tentokrát na legendární trati v Písku, neoficiálně nazývané „Zelené peklo“. Jeho poslední kartingové vystoupení se konalo na posledním závodě Moravského poháru na Slovakiaringu, kde mě osobně šokoval vítězstvím v kvalifikaci. V motokárách jsme minulý rok odjeli jen vybrané závody, neúčastnili jsme žádného kompletního seriálu a o to větší radost z jeho výsledků to byla. Na začátku té samé sezony jsem zjistil, že už se může oficiálně účastnit MČR v autoslalomu. Takže na začátku roku padlo rozhodnutí, že motokáry nakombinujeme s autoslalomem a z každé disciplíny odjedeme vybrané závody. V Autoslalomech se objevil za volantem našeho rodinného rallyového Opel Adam Cup. Na první závodě v Přerově si to ještě dost osahával, ale já osobně jsem byl moc spokojen, s tím jak to za volantem v autě ve třinácti letech zvládnul, Odjeli jsme pak ještě dva dvojzávody ve Vysokém Mýtě a na Stellringu v Třinci a na tom posledním už si z obou dní odvezl třetí místo v kategorii Junior (do 18let).

Předoni se tvé jméno začalo objevovat na závodech Rallycupu, co tě vedlo k návratu? Byla to výchova mládeže, jak prozrazuje jméno z pravé sedačky?

Za návrat bych to já osobně moc nepovažoval. Není to plnohodnotná rally. Ale na druhou stranu, je to fajn svezení za rozumné peníze a taky ideální na odzkoušení auta. Vzniklo to tak, že přes zimu se motokáry u nás nejezdí, byl čas, auto stálo doma, tak jsem si řekl, že po delší době prostě vyvětráme Hondu. Na Rally Cupu nejsou nějak moc přísná pravidla a junior mohl jezdit se mnou. Takže jsme to využili k tomu, aby si to Kuba okoukal, prozatím z pravé sedačky, co to obnáší, závodit s autem na uzavřené silnici. Z Rally Cupu jsme odjeli pár závodů na začátku a na konci roku, v hlavní části sezony jsme se věnovali motokárám.

A teď pojďme k loňské sezóně. Na jejím začátku proběhla radikální změna, když Hondu vystřídala nová technika. Jaké po tolika letech bylo loučení s Civikem a co vedlo ke změně vozu?

Loučení to bylo velmi těžké. Auto, které jsem si sám od nuly postavil a pak s ním odjel několik sezón a člověk k tomu má nějaký vztah. Ale jak už jsem říkal, už nebyla motivace a člověk se prostě chce někam posunout. Je to samozřejmě hlavně dáno financemi, tak jak všechno v dnešní době. Původně mě Cupové Adamy nějak neoslňovaly, to se ale změnilo, jakmile jsem měl možnost se v jednom svézt, byť jen malý kousek a po rovině. No a zároveň jsem taky myslel na to, že Adam Cup bude pro Kubu určitě lepší než eNkový Civic. Zhruba rok jsem po nějakém Adamovi pokukoval, až se jeden za zajímavý peníz objevil, ale bylo to trochu z ruky od domova. Následovalo velké rozhodování a zároveň taky domlouvání prodeje Civica. Všechno to nakonec klaplo a tak jsem si udělal výlet do Dánska a domů přivezl Opel Adam Cup.

Jak bys oba vozy porovnal a jak ti to zatím za volantem Adamu chutná?

Obě auta jsou od sebe dost rozdílné. Adam má sice slabší motor, ovšem to ostatní má o dost lepší. Sekvenční převodovka, velké brzdy, hydraulická ručka, kratší hřeben řízení a hlavně podvozek. Odjel jsem s tím zatím málo (1x Rentor rally cup Kopřivnice, Mikuláš rally), ale i tak mě to auto strašně nadchlo podvozkově, co všechno si s tím člověk může oproti Hondě dovolit a co všechno to pobere. Je to prostě už závodnička a jde znát, že je to auto novějšího data výroby a přímo z fabriky. Když jsem s Opelem jel Mikuláš rally, měl jsem neustále pocit, že jedu strašně opatrně, vlažně a pomalu. Ale výsledky pak mluvily jinak. S Hondou musel jet člověk strašně na krev, v Opelu mi to tak nepřijde.

Na závěr nelze opomenout obligátní otázku, co letos plánuješ?

Co se mě osobně týče, určitě ještě se závoděním nekončím, ale momentálně neplánuju nic. Jak jsem už říkal, prioritu a přednost má u mě mládí, takže letos se chci pokusit s Kubou odjet kompletní seriál MČR v kartingu, opět v kategorii Easykart 100. Bude to záhul, ale snad to nějak zvládneme. A když to pude, mezi tím se zase sveze s naším Adam Cupem na nějakém Autoslalomu, případně Rentor rally Cupu.

Já osobně bych se samozřejmě zase taky někde rád svezl, ale to teď momentálně neřeším. Třeba zase na konci roku, kdy už bude čas, se svezu Mikuláš rally ve Slušovicích. Kalendářně by nám to dobře letos vycházelo na Barumku, kterou jsem ještě nikdy nejel, ale to je zase otázka financí, takže tohle je spíš zatím sen. Ale Barumka s Adamem Cupem by byl jistě byl hezký zážitek.