Výsledky ČEZ jsou druhé nejlepší za posledních deset let, stát si tak může říct opět o velkou dividendu – a zrušit daň z mimořádných zisků už pro letošek

Důkazem, že nebýt mimořádných odvodů a daně, zisk ČEZ by nadále zůstal ve výšinách, je fakt, že hrubý zisk (přesněji provozní zisk před uhrazením daní, úrokových plateb a nákladů depreciace a amortizace, tedy EBITDA) klesl loni jen o pět procent, na 124,8 miliardy korun, což je samozřejmě dramaticky nižší pokles, než pokles o oněch 63 procent, který ČEZ vykazuje v kolonce čistý zisk.

Druhý nejvyšší zisk za deset let i přes mimořádnou daň a odvody stále umožňuje i podle samotného ČEZ vyplácet dividendu až 52 korun na akcii. To by byla druhá nejvyšší úroveň dividendy rovněž za uplynulých deset let. Vyšší dividendu, 145 korun na akcii, vyplácel podnik jen loni. Stejnou dividendu, 52 korun na akcii, pak v roce 2021. Ve všech ostatních z uplynulých deseti let byla dividenda nižší. Pokud by ale stát na ČEZ zatlačil, může být dividenda ještě vyšší než maximální návrh ČEZ, tedy než 52 korun za akcii. Energetický podnik totiž disponuje z uplynulých let značným nerozděleným ziskem, v řádu stovek korun na akcii. I letos by tak dividenda mohla překračovat úroveň 100 korun na akcii. Například agentura Bloomberg prognózuje dividendu 108 korun na akcii.

Pokud by tedy stát zatlačil na ČEZ, aby ten vyplatil dividendu převyšující 100 korun za akcii, zhruba dvojnásobek částky, kterou podnik sám jako maximální navrhuje v rámci své dividendové politiky, může stát současně zrušit mimořádnou daň a odvody. Tyto mimořádné platby dopadají ponejvíce právě na ČEZ – a tedy zejména jeho menšinové akcionáře. ČEZ loni zodpovídal za zhruba 80 procent celkového inkasa daně z mimořádných zisků. Protože podnik ze zhruba 70 procent vlastní stát, jsou menšinoví akcionáři ČEZ zasaženi skutečně dramaticky disproporčně. Z jejich právoplatných peněz se sanuje státní rozpočet dramaticky více než z peněz jakékoli jiné skupiny obyvatelstva ČR.

Akcie ČEZ vlastní zhruba 160 tisíc fyzických osob, jde zejména o drobné investory z ČR, mnozí z nich mají akcie ještě z doby kuponové privatizace. Tito lidé tedy v podstatě sanují zbytek republiky.

Ještě loni přitom ministr financí Zbyněk Stanjura říkal, že daň z mimořádných zisků zřejmě skončí už po roce trvání. Dávalo by to smysl. Ke konci loňska stát ukončil zastropování cen energií. Ty totiž na burze klesly tak nízko, že už není třeba, aby lidem od drahých energií ulevoval. Jestliže už není třeba těchto mimořádných dotací, které pochopitelně zatěžovaly státní kasu, proč nadále vybírat mimořádnou daň ze zisku bank a zejména energetických společností – rozuměj hlavně ČEZ, jenž loni zodpovídal za zhruba 90 procent inkasa mimořádně daně v energetice?

Proč vybírat mimořádnou daň, když třeba ratingová agentura Fitch Česku letos v únoru zlepšila ratingový výhled a konstatuje, že veřejné finance se podařilo stabilizovat? Proč mimořádně danit, když energetická a inflační krize odezněly a sám premiér Petr Fiala si letošní vyhlížený vývoj tuzemské ekonomiky v mnoha ohledech pochvaluje?

Když skončily mimořádné výdaje – v podobě státních dotací na energie při kompenzaci ceny energií nad úrovní stropu –, měly by přece logicky končit i mimořádné daně, které tyto výdaje pokrývaly.

Jenže tato logika v politice zjevně nefunguje. „Já sám bych to (zrušení daně z mimořádných zisků už po roce trvání, pozn. aut.) asi navrhl, ale nemá cenu říkat, co by člověk udělal sám. Vládneme v koalici,“ říká dnes Stanjura.

Ministr financí také praví, že je připraven ukončit účinnost daně z mimořádných zisků ke konci letoška, pokud se naplní předpoklad letošních příjmů z ní alespoň ve výši sedmnácti miliard korun. V takovém případě by podle něj příjmy z mimořádné daně za léta 2023 a 2024 pokryly souhrnné mimořádné výdaje.

Jenže ministrova slova budí dohady hned ze dvou důvodů.

Zaprvé, poměrně široký expertní konsensus má v současnosti za to, že na mimořádné dani stát letos vybere hned alespoň dvojnásobek ministrem uváděné částky sedmnáct miliard, tedy minimálně 35 miliard korun. Proč tedy ministr svůj odhad tak výrazně podstřeluje?

Zadruhé, a závažněji, mimořádné příjmy státu prakticky pokryly jeho mimořádné výdaje svým způsobem dokonce už v loňském roce. Proč tedy v mimořádně dani tedy pokračovat ještě letos? Zvláště po přihlédnutí k tomu, že stát může na ČEZ zatlačit a říci si o dividendu nad úrovní 100 korun za akcii.

Loni stát na dani z neočekávaných zisků vybral celkem 39,1 miliardy korun. Na mimořádných odvodech z výroby elektřiny inkasoval dalších 18,5 miliardy korun. Na mimořádných daních a odvodech tedy za loňský rok stát získal 57,7 miliardy korun.

A jaké měl mimořádné výdaje? Na dotace cen elektřiny a plynu nad úrovní stropu vydal 52,8 miliardy korun. Úhrada mimořádných nákladů společnosti ČEPS pak na 18,7 miliardy korun. Odpuštění poplatku za podporované zdroje energie jej vyšlo na 18,4 miliardy korun. A konečně podpůrné dotace pro energeticky náročné podniky činily 4,6 miliardy korun. Dohromady tedy jde o 94,5 miliardy korun. 

Samozřejmě, údaj 94,5 miliardy korun citelně převyšuje cifru 57,7 miliardy, a to o 36,8 miliardy korun.

Jenže od ČEZ stát získal zcela mimořádnou dividendu, čítající loni 54 miliard korun. Předloni přitom stát na dividendě ČEZ inkasoval zhruba 18 miliard korun. Rozdíl mezi těmito dvěma ciframi, 36 miliard, tak odpovídá mimořádnému navýšení dividendy. A to zase zhruba pokrývá onu sumu 36,8 miliardy korun.

Pokud tedy započítáme mezi mimořádné příjmy státu i tu část loňské dividendy ČEZ, která ztělesňuje její mimořádné navýšení oproti dividendě ČEZ vyplácené státu předloni, vskutku platí, že stát své loňské mimořádné výdaje prakticky beze zbytku pokryl opět již loni. Z tohoto úhlu pohledu tedy nemá opodstatnění nejen výběr mimořádné daně v příštím roce, ale dokonce ani už v tom letošním. Vždyť stát letos už nepokračuje ve vyplácení dotací cen energií při překročení cenového stropu, ani v odpouštění poplatku za podporované zdroje energie.

Je ale možné, že stát kalkuluje s tím, že mu pokračování mimořádného zdanění umožní snáze postátnit ČEZ, či alespoň jeho část. Letošní mimořádné zdanění totiž dopadne dominantně na ČEZ. Zásadně tedy snižuje objem zisku energetického podniku, který se rozdělí mezi akcionáře, což pomáhá tlačit cenu akcií ČEZ níže. Zejména pokud by stát skutečně měl v úmyslu zahájit kroky vedoucí k vykoupení podílu menšinových akcionářů ČEZ již letos, nižší cena akcie mu pochopitelně přijde náramně vhod. Za posledních dvanáct měsíců se akcie ČEZ propadly o 13,6 procenta, i když roli pochopitelně hraje také pokles cen plynu a elektřiny na evropských burzách či propad cen emisních povolenek.

Vskutku, zcela dominantním plátcem letošní daně z mimořádných zisků má být opět ČEZ. Banky už loni na mimořádné dani zaplatily jen „drobné“, neboť daňově optimalizovaly tak, aby se jí z drtivé většiny vyhnuly. Od bank stát inkasoval mimořádnou daň čítající místo zamýšlených 33 jen 0,7 miliardy korun. Plány se s realitou tedy rozešly v rozsahu desítek miliard korun a možná i proto chce stát v dani z mimořádných zisků pokračovat i letos, i když prostou logiku to, jak už víme, postrádá. 

Hlavní obětí nelogického postupu státu jsou tedy menšinoví akcionáři ČEZ. To jsou vlastně spolumajitelé ČEZ, takže pokračování daně z mimořádných zisků zaplatí z nemalé části ze své kapsy. Oč více si na dani, i té mimořádné, vezme ze zisku ČEZ stát, o to méně zisku se totiž rozdělí právě mezi menšinové akcionáře energetického podniku. 

Stát by přitom mohl získat peníze z ČEZ jinak, aniž by zatížil menšinové akcionáře. Mohl by na ČEZ zatlačit a zkrátka si říci právě opět o dostatečně vysokou dividendu. Vzhledem k tomu, že je většinovým akcionářem ČEZ, má stěžejní slovo při určování výše dividendy. Z vyšší dividendy by ale samozřejmě těžili také menšinoví akcionáři. Pro stát ale zjevně zůstává výhodnější, aby mimořádné peníze zůstaly plně „u něj“, nikam se nerozkutálely, takže dává přednost nelogickému pokračování mimořádné daně před vyšší dividendou. 

Menšinoví akcionáři ČEZ tím pádem přispějí „eráru“ jaksi nadmíru, v porovnání s dalšími miliony daňových poplatníků v zemi. Stát menšinové akcionáře ČEZ „holí jako ovečky“. Zhusta tak trestá ty, kteří se třeba na stáří snaží výrazněji zajistit „po vlastní ose“, právě i investicemi do akcií ČEZ. Vlastně tím stát tak trochu říká, že je lepší peníze rozfofrovat třeba za druhou dovolenou než se starat o svoji budoucnost uvážlivým investováním. Proč se o něj starat, když o část plodů takového zodpovědného přístupu stejně stát člověka svévolně a nelogicky připraví?

Není divu, že akcie ČEZ se nadále drží poměrně nízko. Rozhořčení menšinoví akcionáři už veřejně deklarují, že budou stát žalovat.

Menšinoví akcionáři ČEZ, to jsou ale třeba i velké americké fondy a banky jako JP Morgan, takže za současný nelogický postup může stát jednou pořádně platit – pokud soud rozhodne v jeho neprospěch. V takovém případě se ovšem „neprohnou“ samotní tak nelogičtí politici, ale všichni daňoví poplatníci. 

Témata:  ČEZ