K Českému lvu
Jeho cesta k srdcím diváků a k ocenění Český lev, kterou v roce 2001 získal za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli Edy v tragikomickém snímku Babí léto, vede do Podkrkonoší, do města Jilemnice. Tam strávil dětství a mládí a vyrůstal v láskyplné rodině v domě, kde bydlely i jeho dvě neprovdané tetičky Fanynka a Máňa. Druhá zmíněná pekla vyhlášené trubičky, jejichž vůně se nesla široko daleko a snoubila se s čerstvě vypraným prádlem domácnosti jeho maminky. Je to vůně, která mu utkvěla v paměti na krásný, teploučký domov, na který rád vzpomínal.
Na následujícím videu si ho můžete připomenout jako „Českého lva" v krátké upoutávce na Babí léto:
Snad i díky harmonickému dětství byl dle vzpomínek přátel a herců nesmírně laskavý, hodný, velkorysý a charakterní, a také velmi skromný člověk, skvělý kolega, vůči ženám pravý gentleman. K herectví ho ale přivedla jiná „vůně“ z dětství…
Narozen mezi ochotníky
Tatínek, textilní výtvarník, byl nadšený ochotnický režisér a herec, a do divadla často brával svého malého synka – Stanislava Zindulku (1932–2019), budoucího skvělého herce. Atmosféra hlediště, jeviště, šaten a kulis ho naprosto okouzlila a divadlo se stalo jeho celoživotní láskou. Už v pěti letech coby komediantský kluk, který ukradne principálovi v Prodané nevěstě sušenku, zažil na jilemnických prknech první potlesk. I když, jak zavzpomínal v jednom z pořadů Českého rozhlasu Dvojka, větší úspěch měl, když tehdy nehlídán vběhl na jeviště při výstupu Mařenky a zavolal: „Maminko, vidíš mě?“
Maturoval na gymnáziu a po ukončení studií na pražské DAMU získal dle jeho názoru nádherné angažmá v královéhradeckém Krajském oblastním divadle (dnes Klicperovo divadlo), kde na jeho scéně během dvanácti sezón ztvárnil krásné role. Poté dvaadvacet let působil v Divadle bratří Mrštíků v Brně. V moravské metropoli také spolupracoval s loutkovým divadlem Radost, vyučoval na konzervatoři. Už jako začínající herec dostal nabídku do Prahy. Nepřijal ji a nelitoval. I mimo Prahu získával obrovské zkušenosti v rolích, které mu dávali radost, a na angažmá vzpomíná rád.
Velký herec s Janou Strykovou v muzikálu Cikáni jdou do nebe, 2004
Na scénu pražských divadel přešel až ve svých sedmapadesáti letech, když usoudil, že je už dostatečně „vyzrálý“. Začal v Městských divadlech pražských, po pěti letech přešel do Činoherního klubu.
„Krásný kabát“
Divadlo měl vepsané v srdci velmi hluboko a miloval ho. Považoval ho za tepající živý organizmus, v němž herec ožívá každou rolí, a každá role se díky němu znova rodí. Film a televizi nezavrhoval, ač pro něho role byly jakýmsi kabátem, který je už ušitý, pověšený na věšák, a když je krásný, lze si ho znovu obléknout, není však možné přešít mu klopu či přišít knoflík. A takových kabátů má v šatníků nespočet.
Za jeho první rolí Říčanka ve Váhavém střelci se musíme vrátit až do roku 1956. Přeskočíme přesně na rok dvě desetiletí, kdy jeho laskavou tvář coby Cancoura mohli diváci vidět ve snímku Náš dědek Josef. Z 80. let připomeneme (opět na rok) Smrt krásných srnců, o deset let později Báječná léta pod psa. I děti ho znají z pohádek, z mnoha zmíníme Dešťovou vílu, Třetí sudičku či třeba Krále, který rád hrál nebo Křesadlo.
Ještě na něho může zavzpomínat v jeho velké roli, kde se ve Vlaku do dětství a naděje skvěle doplňoval s Helenou Růžičkovou:
Pokud jde o seriály, vybrat ten nejznámější není snadné. Rodáci, Dobrodružství kriminalistky, Bylo nás pět, Četnické humoresky… Z nového tisíciletí jedněmi z mnoha je Policie Modrava, Já Mattoni, závěrem přidáme třeba Labyrint.
Stanislav Zindulka na sklonku života bojoval se zákeřnou nemocí, o níž věděli jen jeho blízcí. Odmítnul podrobit se léčbě a chemoterapii, aby mohl stát na jevišti a dělat to, co miloval do posledního dechu. Před pěti lety nastydl a k obyčejnému nachlazení se přidal zápal plic, kterému v souvislosti s nemocí dne 14. března 2019 podlehl. Předtím ještě stačil převzít na festivalu Komedy Fest Plzeň cenu za celoživotní přínos humoru a cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.
Mladý herec zasvětil divadlu celý život
Zdroje: www.kafe.cz, www.super.cz, www.divadelni-noviny.cz, www.tyden.cz, www.youtube.com
