Větné členy
Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. základní skladební dvojici.
Podmět může být vyjádřený. Ten je ve větě slovně vyjádřen. Takovým podmětem bývá nejčastěji podstatné jméno v prvním pádu: Dana se usmívá. Rodiče odešli, zpodstatnělé přídavné jméno nebo příčestí: Kupující stojí v řadě. Nemocný by měl odpočívat.
Vyjádřeným podmětem ale může být také zájmeno: Vy se pletete. Každý se těšil. On to ještě neumí, číslovka: Pět je základní číslovka. Tři nepřišli, jiný slovní druh: Chybovat je lidské ((sloveso). Ozvalo se bum (citoslovce).
Podmět ale může být i nevyjádřený. Podmět nevyjadřujeme, pokud je známý ze situace: Dokážu to (já). Půjdeme se projít (my). Je známý z předešlé věty: Petr se zranil. (On) Spadl ze stromu.
Ve všeobecně platných výrocích: S poctivostí nejdál dojdeš.
Přísudek pak vyjadřuje děj. Je nositelem stavu, činnosti nebo vlastnosti děje. Na přísudek se ptáme otázkou: Co dělá podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje? Přísudek tvoří s podmětem základní skladební dvojici.
Jak dobře je znáte?
Jaké známe typy přísudků? Přísudek slovesný, který vyjadřujeme plnovýznamovým slovesem nebo slovesem být ve smyslu existovat. Dalším typem přísudku je přísudek neslovesný. Ten neobsahuje sloveso.
Určování větných členů:
Příkladem neslovesného přísudku může být věta: Děti hurá do školy. Posledním typem přísudku je pak přísudek slovesně-jmenný nebo jmenný se sponou.
Ten je vyjádřený neplnovýznamovým nebo sponovým slovesem být, bývat, stát, stávat se ve spojení s podstatným či přídavným jménem, se zájmenem či číslovkou, s příslovcem či innitivem, – s podstatným jménem s předložkou.
Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).
Předmět můžeme vyjádřit podstatným jménem: Rád objevuje nová místa, přídavným jménem: Musíme pomáhat slabším, zájmenem: Rozesmála ho, infitivem slovesa: Chtěla se zúčastnit nebo číslovkou: Musel to připomenout oběma.
Ačkoliv rozebrat větu není jen tak, rozhodně je nutné to umět. Větný rozbor nás učí pracovat s větami, využívat logiku a dokonce být kreativní. Co jiného bychom jako rodilí Češi měli umět dokonale ovládat než svůj rodný jazyk?
