Ponižování a duševní potíže. TikTok jako nástroj pro „slutshaming“ žen a dívek na Balkáně

Praha 29. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

TikTok jako nástroj pro slutshaming žen a dívek na Balkáně
Článek vydaný na webu zpravodajského serveru Balkan Insight. Napsala Xhorxhina Bamiová.

Před sedmi lety se Nora, které bylo tehdy třináct let, vyfotila po basketbalovém tréninku v kraťasech a tílku před zrcadlem. Snímek následně sdílela se svými kamarády prostřednictvím chatovací aplikace Snapchat. Pak ale chlapec z jiné třídy její školy v Kosovu fotku bez jejího svolení přesdílel – a tak začala šikana.

Útoky od starších dívek, sexismus ze strany chlapců… ponižování se přelévalo z jedné sociální sítě na druhou.

„Zostouzení a cílené útoky jsou pro třinácti, čtrnáctileté děti zvlášť velkou zátěží,“ popsala Nora – jak ji budeme v tomhle vyprávění říkat – redaktorům organizace BIRN, Balkan Investigative Reporting Network, tedy Balkánské reportážní investigativní sítě.

Promluvit se rozhodla poté, co vyplnila online dotazník zaměřený na problematiku slutshamingu – fenoménu, který Evropský institut pro rovnost žen a mužů definoval jako „stigmatizaci žen a dívek založenou na jejich vzhledu, sexuální atraktivitě a skutečném nebo domnělém sexuálním chování.“

Při popíjení čaje za studeného prosincového dne v Prištině Nora prozradila, že ponižování teď začalo znovu. Tentokrát na TikToku, kde uživatel s více než 3 300 sledujícími a 96 tisíci lajků stáhl fotografie z profilů Nory a jejího přítele na sociálních sítích a přesdílel je jako video doplněné o urážlivé komentáře.

V únoru měl účet na kontě 142 videí s více než osmi miliony zhlédnutími. V mnoha případech šlo o ponižování kosovských dívek nebo žen, včetně Nory a jejích kamarádek.

Na základě obsahové analýzy a rozhovorů s odborníky redaktoři a redaktorky organizace BIRN zjistili, že TikTok je k zesměšňování žen a dívek využíván napříč celým Balkánem. A týká se to zcela obyčejných věcí – pořizování fotek a videí, chození ven nebo třeba tancování.

V průběhu několika týdnů redaktoři z organizace BIRN identifikovali 427 videí zveřejněných od září 2020 do listopadu 2023, které ponižují dívky a ženy; videa sdílí účty v Kosovu, Albánii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Černé Hoře, Severní Makedonii, Srbsku a Slovinsku. V součtu je zhlédlo přes 30 milionů lidí a pod každým se objevily desítky až stovky hrubých komentářů.

Žádný z osmi vyjmenovaných států nedefinuje kyberšikanu jako samostatný trestný čin. To znamená, že slutshaming musí být trestán v rámci jiného kriminálního chování, jako je třeba genderově podmíněný nenávistný projev, stalking nebo nedovolené sdílení cizích fotografií.

Na sklonku října Výbor Evropského parlamentu pro práva žen a rovnost pohlaví vyzval k definování tohoto fenoménu v rámci legislativy o nenávistných projevech a trestných činech z nenávisti. Z analyzovaných států jsou ale členy Evropské unie pouze dva – Chorvatsko a Slovinsko.

Altin Hazizaj, výkonný ředitel albánské nevládní organizace Centrum práv dětí (CRCA), která bojuje s kyberšikanou nezletilých, konstatuje, že k prvnímu případu slutshamingu, který byl ohlášen na jejich tísňové lince, došlo v roce 2016 na platformě YouTube. Teď už ale hraje významnější roli TikTok.

„Čím je sociální síť populárnější, tím víc se na ní objevují případy slutshamingu nebo online sexuálního zneužívání namířeného proti dětem,“ vysvětluje Hazizaj. Pachatel většinou dotčenou osobně zná a snaží se ji ovládnout.

Platforma TikTok na žádosti o komentář nereagovala.

Každodenní aktivity a ponižování

Obsah, se kterým redaktoři organizace BIRN pracovali, zahrnoval fotografie a videa žen a dívek při běžných každodenních aktivitách na internetu nebo v reálném životě; včetně tance, zpěvu, poflakování se venku, nebo činnostech, které trendují na sociálních sítích.

Ve většině případů pak byly v komentářích ze strany ostatních uživatelů terčem nadávek nebo ponižování.

Jedno z videí ukazovalo Noru a její kamarády, jak na TikToku předvádějí lip-syncing. (To je trend, kdy se uživatelé sociální sítě natáčejí, jak otevírají pusu na playback nějaké známé písničky nebo mluveného slova. – pozn. red.) Taková videa jiní uživatelé bez souhlasu přesdíleli s urážkami na adresu vystupujících. A nadávky se objevily i komentářích.

„Nesejde na tom, kolikrát jsme to nahlásili. Ten účet stejně dál funguje,“ stěžuje si Nora a dodává: „S Instagramem je to jiné, protože tam provozovatel účet po několika individuálních nahlášeních uzamkne.“

Další příklad – v sousední Albánii žije žena s více než tisícovkou sledujících a 75 tisíci zhlédnutími na TikToku. Pravidelně útočí na zaměstnankyně státní správy a obviňuje je z využívání sexu k postupu po kariérním žebříčku.

A ještě jeden příklad dat a videí, s nimiž pracovali redaktoři organizace BIRN: šest z nich zobrazovalo zcela náhodné ženy, které jen tak tancovaly v nočních klubech.

Křehká hranice mezi realitou a virtualitou

Odborníci i oběti tvrdí, že slutshaming může vážně ohrozit duševní zdraví dotčených osob.

Letos 12. února policie v Albánii informovala o zatčení devětatřicetiletého muže kvůli tomu, že měl způsobit sebevraždu sedmadvacetileté ženy.

Jak oznámila policie: „Tento občan na TikToku údajně publikoval choulostivou fotografii sedmadvacetileté ženy, která prý kvůli tomu skočila z terasy ve čtvrtém patře a v důsledku zranění zemřela.“

Místní média pak zmíněnou fotku znovu zveřejnila, což vyvolalo kritiku ze strany organizací chránících práva žen.

Jen o měsíc dřív v Albánii zemřela jednačtyřicetiletá Bedrie Lokaová po požití jedu. Původně byla její sebevražda připisována hanlivému obsahu na tiktokovém profilu, jehož autorem byl podle médií bratranec mrtvé.

O několik dní později nicméně policie zatkla manžela Lokaové, Xhemala, pro důvodné podezření z viny na její sebevraždě. Místní média zveřejnila videa, pořízená dětmi Lokaových, na kterých Xhemal svou ženu ponižuje. Články v médiích děti také citovaly – mluvily o tom, že otec matce opakovaně vyhrožoval.

Vliv slutshamingu nebo jiných forem genderově motivovaného násilí na duševní zdraví je závažný, ať už se odehrává online nebo offline. Mluví o tom Bind Skeja, výkonný ředitel kosovského Centra pro informace a sociální rozvoj, které se otázkám duševního zdraví věnuje.

„Lidé, kteří začnou pomýšlet na sebevraždu jsou obvykle v situaci, ze které nevidí cestu ven,“ vysvětluje Skeja a dodává, že odpovědnost za nalezení takové cesty vždy padá na hlavu oběti, měla by ale být připisována společnosti a odborníkům na duševní zdraví.

Podle Skeji bychom měli „preventivně pracovat s viníky, protože práce v oblasti duševního zdraví má přímo zahrnovat odstraňování rizikových faktorů.“

Jeden z respondentů, nebinární občan Severní Makedonie, se v dotazníku organizace BIRN svěřil, že slutshaming, kterému právě čelí, u něj způsobuje depresi, úzkost, vytváření bludného kruhu nezdravých romantických vztahů a také trauma.

Na sociálních sítích tento člověk zveřejnil fotografie, které si někdo vyhodnotil jako provokativní a spousta lidí je pak sdílela. A to včetně online médií, protože daná osoba tehdy byla součástí studentského hnutí.

Noru, která se poprvé stala terčem útoků, když jí bylo třináct let, podpořila rodina. Příbuzní jejích kamarádek ale zaujaly jiný postoj. Hodně z nich začali rodiče přísně kontrolovat a jejich duševní zdraví se podle Nory zhoršilo.

Limity práva

Slutshaming a kyberšikana nejsou samostatným trestným činem ani v jedné z osmi zemí na Balkáně, o kterých tu mluvíme. Je možné je ale začlenit pod právní předpisy týkající se jiných zločinů.

Někdy nicméně úřady jednají příliš pozdě.

19. února se albánský ministr vnitra Taulant Balla sešel s Jakubem Olekem, vysokým manažerem TikToku pro Střední a Východní Evropu. Požadoval po něm ustanovení kontaktního místa pro zdejší policii a zvýšený monitoring obsahu v albánštině.

V souvislosti se sebevraždou Lokaové albánský ministr spravedlnosti Ulsi Manja na Facebooku vyzval občany, aby kyberšikanu řešili. „Začněte u svých dětí a rodin a nečekejte na další oběť. Měli bychom naše zákony revidovat,” napsal Manja.

Opravit zákony může být jednoduché, uznává Altin Hazizaj z albánského Centra práv dětí. Instituce však ve většině případů nejsou schopny je z důvodu nedostatečných kapacit vymáhat. Tím ztrácí důvěru mezi lidmi.

Nora se svěřila, že v jejím případě se pokusilo na kosovskou policii kvůli internetové šikaně obrátit nejméně šest lidí. Reakce ale byla vždy stejná: IP adresu dotčeného účtu prý není možné dohledat bez přímého kontaktu s uživatelem.

Nenávistné projevy na základě pohlaví nebo sexuální orientace jsou obsaženy v trestních zákonících Černé Hory, Severní Makedonie a Kosova. Albánie pracuje jen s nenávistnými projevy kvůli sexuální orientaci. V Černé Hoře nicméně zákoník zmiňuje nenávistné projevy založené na genderu nebo sexualitě pouze jako přitěžující okolnost.

Trestní zákoník v Severní Makedonii parlament novelizoval v únoru 2023 a kriminalizoval kyberšikanu a genderově motivované násilí v rámci ohrožování bezpečnosti, stalkingu, sexuálního obtěžování, šíření národnostní, rasové a náboženské diskriminace nebo rasistického a xenofobního obsahu na internetu. Uvedl to Nikola Pokopenko ze severomakedonského ministersva spravedlnosti.

Petra Copová, která má na slovinském ministerstvu spravedlnosti na starosti komunikaci s veřejností, zase organizaci BIRN sdělila, že kyberšikanu tamní trestní zákoník zahrnuje pod trestný čin pronásledování, tedy stalking.

Koordinátor albánského ministerstva spravedlnosti pro právo na informace Roland Stafa pak vysvětlil, že místní trestněprávní předpisy výslovně neupravují kyberšikanu jako trestný čin. A dodal, že konkrétní trestné činy nejsou kategorizovány na základě pohlaví. V rámci trestných činů jako je urážka, pomluva, neoprávněný zásah do soukromí a stalking mohou být postihovány i případy online sdílení, komentování nebo jakékoliv jiné formy negativně zasahující lidskou důstojnost nebo mravnost osoby každého pohlaví.

Černá Hora a Srbsko to mají tak, že postihují stalking prováděný i v případě využití tzv. dalších komunikačních prostředků. Kosovo má podobné vymezení v rámci trestného činu obtěžování.

Copová ze slovinského ministerstva popisuje, že „určité aspekty kyberšikany mohou být v jistých případech postihovány v rámci trestného činu nátlaku nebo vyhrožování“. V souvislosti s genderově podmíněným násilím je možné navíc uvažovat také o trestném činu podněcování k nenávisti, násilí nebo nesnášenlivosti. A to i v případě, že se jedná o zveřejnění obsahu prostřednictvím masmédií nebo na internetu.

Chorvatské ministerstvo spravedlnosti organizaci BIRN sdělilo, že v jejich trestním zákoníku spadá kyberšikana hned pod několik kriminálních trestných činů – například vyhrožování, obtěžování, urážku, pomluvu, narušení soukromí dítěte nebo veřejné podněcování k násilí a nenávisti. Pachatel čelí přísnějšímu trestu, pokud je zločin páchán prostřednictvím „tisku, rozhlasového nebo televizního vysílání, na internetu, veřejných prostranstvích nebo jiným způsobem tak, aby si ho mohl všimnout vyšší počet lidí“.

Ministerstva spravedlnosti Bosny a Hercegoviny, Černé Hory, Kosova a Srbska na žádosti o komentář nereagovala. Všechny čtyři státy nicméně kriminalizují neoprávněné zveřejňování a publikování cizích textů, portrétů nebo nahrávek. To platí i pro bosenskou Republiku srbskou.

Chorvatsko a Černá Hora pak postihují také neoprávněné nakládání s osobními údaji.

V Bosně a Hercegovině právo na státní úrovni, ani na úrovni jednotlivých státních entit nezná kyberšikanu jako pojem, jak uvádí právní expert Aleksandar Jokić. Může prý ale spadat pod různé druhy kriminálních činů, které v zákonících stanoveny jsou.

Podle Jokiće „záleží na státním zástupci, jestli určitý druh kyberšikany bude, nebo nebude stíhat. Ne každý případ kyberšikany totiž může být kvalifikován jako zločin“.

Fisnik Xhelili ze severomakedonské nevládní organizace Mollekuqja říká, že státní instituce „nedělají dost, protože v zemi nejsou dobře definovány digitální regulace. A ani tam, kde regulace existují, nejsou dostatečně vymáhány“.

Jak dále tvrdí, oběti genderově motivovaného násilí, s nimiž je jeho organizace v kontaktu, tvrdí, že je policie prostě poslala domů.

Nejvíc mě ranily komentáře a podpora pachatele

Nořina tíživá situace zasáhla také její mladší sestru, která se kvůli cílení tiktokového obsahu na Noru stala obětí šikany ve škole.

Útočný účet zůstává stále online a od sledujících se autorovi dostává slov podpory.

„Nejvíc mě zničilo, když jsem na internetu viděla komentáře, které ty pomluvy podporovaly. Místo aby to ti lidé nahlásili a přispěli ke zrušení profilu, zásobovali účet materiály, aby v tom mohl pokračovat,“ vysvětluje Nora.

„Účet získal fotografii mojí nejlepší kamarádky ze sociálních sítí a sdílel ho spolu s fotkou nějakého kluka. Jeho vychvaloval a ji častoval nechutnými jmény. Lidem v komentářích se to hrozně líbilo, přitom oni dva se vůbec neznali.”

Besarta Breznicová z nevládní Sítě kosovských žen tvrdí, že „ženám a nebinárním osobám je často vyčítáno, jak se oblékají nebo chovají, což podporuje rape culture, takzvanou kulturu znásilnění, a odpovídá to patriarchální mentalitě“.

I Altin Hazizaj z albánského Centra práv dětí potvrzuje, že v mnoha případech slutshamingu se ukázalo, že pachateli jsou chlapci, kteří by ve skutečném životě, ne na internetu, dívky klidně sexuálně obtěžovali.

„Začíná to slutshamingem, než zvládnou ženy kontaktovat osobně. Je to často krok před potenciálním znásilněním,“ tvrdí Hazizaj.

Podle Breznicové je kromě chybějícího právního rámce „pro oběti složité o takovém druhu násilí promluvit v rodině a ještě těžší je nahlásit ho úřadům“.

Nebinární lidé, kteří reagovali na dotazník organizace BIRN potvrdily, že o obtěžování svým rodičům, zákonným zástupcům ani jiným členům rodiny neřekli.

„Báli jsme se, že by nám to vyčetli a nechápali to,“ uvedli.

Čím větší budí obsah pozornost, tím větší mají podle Bindyho Skeji z kosovského Centra pro informace a sociální rozvoj oběti strach, že se to dozví jejich rodina. Kvůli fotkám, které jim původně zvyšovaly sebevědomí, se naopak cítí pod tlakem.

„Ve většině případů, kdy je obtěžování za hranicí zákona, se oběti bojí jít na policii,“ dodává Altin Hazizaj. Podle něj prý spousta obětí tvrdí věci jako: „Táta mě zabije.“ Bez komunikace v rodině ale nesou břemeno šikany samy.

Nejde navíc jen o ponižování online, ale i v rodině, v práci a tak dál, jak dodává Altin Hazizaj.

Taky Nora popisuje, že se budoucnosti obává.

„Nejvíc mě trápí, že se to pořád děje, momentálně s ještě větší intenzitou. Co se stane, až se pokusím sehnat si práci a oni tenhle online obsah jednoduše najdou na internetu? Je to systematické – stejná slova, stejný cíl, stejné ponižování znovu a znovu, pořád dokola.“