Mercedes-Benz E 400 e 4MATIC: Premiant třídy

Značka Mercedes má bohatou historii, plnou legendárních vozů, které se zapsaly hlubokým písmem do automobilových dějin. Jen samotný stručný přehled významných modelů by vydal hned na několik článků. Já osobně mám však dvě modelové řady, které dle mého nejlépe symbolizují celou značku. V prvé řadě je to samozřejmě Sonderklasse, alias třída S, která definuje celou automobilku od základů. Je to přesně to auto, které si většina lidí automaticky představí, když se řekne Mercedes. O tom, jak skvěla auta to jsou, jste se na našich stránkách mohli přesvědčit hned několikrát. Žádné kompromisy, třída S je pro ty nejnáročnější zákazníky, kteří se spokojí jen s tím nejlepším. Druhým takovým signature modelem je pro mne o kategorii menší třída E. Právě o té si dnes budeme povídat. Dostala se nám totiž do rukou zbrusu nová generace s interním označením W214, která se čerstvě může pyšnit například titulem české Auto roku 2024. A rovnou vám tady na začátku propálím, že zcela zaslouženě.

Obchodní označení třída E, tu s námi vlastně není tak dlouho, jak by se možná mohlo zdát. Poprvé se objevilo v roce 1993 na faceliftu dnes již legendární W124. Tehdy odstartovala vpravdě originální příběh, ve kterém se Mercedesu povedlo vytvořit dost možná nejuniverzálnější automobil pro všechny. Zkusím vysvětlit tento svůj pohled. Samozřejmě nevím, jestli to vidíte stejně, ale v mých očích je éčko dokonale použitelné auto v jakékoli situaci. Pokud máte možnosti a prostředky, můžete z něj udělat luxusní limuzínu první třídy, se silným motorem a výbavou, která vás bude hýčkat a rozmazlovat po léta. Můžete sáhnout po vyšperkovaných  AMG modelech, které vám zase zprostředkují nefalšovaný sportovní feeling. Můžete sáhnout po variantě kombi, vybrat rozumnou výbavu a motorizaci a mít tak dost možná nejlepší rodinné auto na světě, které obstojí v doslova každé situaci, před kterou ho postavíte. Nebo jej můžete koupit v úplném základu a využívat jej jako pracovní nástroj. Taxikářské éčko je doslova to auto, které si představíte, když se řekne devadesátkový taxík. Často vidíme také přestavby na vozy pohřební služby a jiné podobné záležitosti. Za mě je prostě ideově éčkový Mercedes dost možná tím nejuniverzálnějším autem minimálně novodobě historie. Otázkou však zůstává, jak na tento odkaz naváže právě testovaná novinka.

Co se vnějšího designu týče, neočekávejte nějakou zásadní změnu, či snad kontroverzní ztvárnění. Éčko je pro Mercedes natolik důležitým modelem, že musí našlapovat v této oblasti do značné míry opatrně. Pokud vyžadujete nestandardní, možná až lehce diskutabilní design, musíte si pro Mercedes elektrický. Běžné éčko plynule navazuje na svého předchůdce. Sice nijak neskrývá své obliny, ale nepůsobí takovým tím ocumlaným dojmem, jak právě třeba příbuzné EQE. Tohle je prostě klasický tříprostorový sedan, jak se sluší a patří. Dlouhá kapota, protažená silueta, která dává jasně na odiv klasickou koncepci motoru vpředu a pohonu zadních kol a umně tvarovanou záď. Jediným mírně zvláštním prvkem jsou horizontální zadní svítilny, ukrývající logo stuttgartské automobilky. Za mě je to rozhodně správné uchopení situace. Éčko má nějaký status, je poměrně důležitě, aby člověk na první dobrou věděl, s čím má tu čest a W214 tohle splňuje naprosto dokonale. Tady není prostor pro bláznivé kreace. A neodpustím si ještě jednu poznámku a ta bude směřovat na barvu. Jmenuje stříbrná Verde a je zelená. Ale jsou to jen takové lehké tóny a ve skutečnosti vypadá úplně skvěle. Je originální a jinde ji nenajdete.

Přesun do interiéru však už lehký kulturní šok může přivodit. Jak psal jsem výše, éčko vždy hrálo především na notu univerzálnosti. Mohli jste ho mít vyšperkované vkusnými dekory, ale vždy reflektovalo široké možnosti využití. Dominantou W214 jsou však displeje, jak velí dnešní doba. A v tomto konkrétním případě dokonce tři. Neříkám, že to dobře nebo špatně, jen je to prostě trochu jiné než dříve. Už si v tom nedokážu úplně představit ten obyčejný základ, který poslouží nejméně náročným zákazníkům. Dost možná je to však jen můj pocit. Ale tím veškerá kritika končí. Samotná funkčnost vnitřku je totiž vynikající. Multimediální systém patří mezi to nejlepší, co dnes můžete koupit a mnozí nejbližší konkurenti by se mohli učit. MBUX je rychlý, má pěkné uživatelské prostředí a ovládání všeho je navýsost logické, navzdory obřímu množství funkcí. Pokud vás nebaví patlání po dotykových displejích, stále je tu možnost hlasového ovládání, na které se v podání Mercedesu zvyká extrémně rychle. Tohle je prostě skvěle vymyšlený prostor.

Výčet asistenčních systému a komfortních prvků výbavy by vydal minimálně na celou stránku a patrně bych vás tím nudil. Většina z nich je velmi dobře odladěných tak, že vás nerozčilují, ale skutečně pomáhají. Mercedes dokonce myslel na to, že některé povinné záležitosti mohou být otravné (ano, mluvím o hlídači povolené rychlosti, což je navýsost vysírací věc), takže jej můžete vypnout jedním kliknutím. To vážně cením. Parádní jsou též chytrá světla, Digital light, která vám kreslí na silnici. Vážně rychle se na to zvyká. Nicméně jsou tu i prvky, u kterých si říkám, jestli jsou vůbec potřeba. Ano, apriori mluvím o příplatkovém displeji Superscreen, který se nachází na straně spolujezdce. Jako machrovinka pěkný, ale reálné využití si nějak neumím stále představit. Navíc díky tomu přijdete o vámi vybraný dekor palubní desky, neb se pojí výhradně s lesklým klavírem, na kterém je vidět každý otisk. Selfie kamerka na vrchu přístrojové desky je také docela vtipný demonstrátor technologických možností, ale ruku na srdce, vážně někdo dělá konferenční videohovory v autě? Pás ambientního osvětlení, pulsující v rytmu hudby? Na to už jsem asi starý. Stejně jako na 4D zvuk, dunící přímo do vašeho sedadla (mimochodem ty jsou úplně perfektní). Za mě zbytečnost, tím spíš ve vztahu k jinak naprosto fantastickému audiu Burmester, které dokáže zprostředkovat vskutku silný audiozážitek a připravit lepší ozvučení, než v kdejakém koncertním sále. Výše zmíněné libůstky jsou sice zajímavými ukázkami technologických možností, ale klidně bych se bez nich obešel. Pořád mám za to, že auto má být primárně autem a dobře jezdit. Dobrou zprávou je, že v této oblasti nové éčko opravdu exceluje.

Pod kapotou nového Mercedesu můžete najít celou plejádu motorů a reálně si z toho bude schopen vybrat asi každý. Od obyčejného zážehového čtyřválce, přes plug-in hybridy, až po vrcholné šestiválce. To samé můžete pak mít i jako vznětovou alternativu. V tuto chvíli se tak bavíme o jedenácti možnostech pohonných jednotek a to je opravdu vysoké číslo. Já jsem k testu dostal vrcholný hybrid s označením E 400e 4MATIC. Pod tímto kódem se ukrývá přeplňovaný benzínový dvoulitr o výkonu 252 koní, kterému pomáhá elektromotor o výkonu 129 koní. Celkem to dává dohromady 381 koní a 650 Nm systémového výkonu, který se skrze devítistupňovou převodovku dostává na všechna 4 kola. To už jsou slušná čísla, ne? O ně tady však úplně nejde. Způsob sladění jednotlivých motorů je tady doslova ukázkový. Tohle totiž bývá docela kumšt naladit a ne každému se to daří. Mercedes to však uchopil za správný konec a přechody mezi agregáty jsou naprosto ukázkově hladké a rychlé. Nic při tom neruší, necvaká, vše se odehrává ihned a prostě to funguje přímo fantasticky. Za tohle tedy velkou pochvalu. Jízdní dynamika tohohle velkého sedanu je rozhodně suverénní a určitě se nemusíte obávat, že byste byli brzdou provozu. Původně jsem si říkal, jestli mi nebude chybět šestiválcový projev a po týdnu užívání mohu říct, že mi prakticky nechyběl, s výjimkou jedné konkrétní situace. Když jsem při otevřeném střešním okně potřeboval hodně přidat tak, že se zapojil i spalovací čtyřválec a jeho nepříliš libozvučný projev tak pronikal k mým uším. To se však dá vyřešit tím, že ušetříte za střešní okno.

Obecně nejsem příliš velkým fanouškem PHEV automobilů, protože dle mého stále tak trochu kombinují nevýhody obou světů. Mercedesu se však podařilo vytvořit opravdu skvělý plug-in hybrid, který se dostal pod kůži i mně. Může za to kombinace hned několika faktorů. Éčko dostalo do vínku velkou baterii (která však poměrně nepěkně ubírá místo v kufru), díky které se dá skutečně podívat až za hranici stokilometrového dojezdu čistě na elektřinu (osobně vyzkoušeno – zvládnul jsem přesně 104 km na baterku). K tomu přidalo rychlé nabíjení skrze AC a dokonce i možnost rychlodobíjení pomocí DC. Výsledkem je opravdu široká využitelnost tohoto hybridního systému, která umožní reálně stlačit spotřebu fosilních paliv na úplné minimum. Testovací týden jsem ukončil se spotřebou 1,6 litru benzínu na 100 km a to jsem jej opravdu nešetřil. Za mě skvělý výsledek.

Věcí, která mě však skutečně nadchla, byl podvozek. Tohle éčko bylo osazené příplatkovým vzduchovým podvozkem a to je, přátelé, pohádka. Způsob, jakým se velký a docela těžký sedan přenáší přes jakékoli nerovnosti je prostě fenomenální. Dokonale vás izoluje od strastí českých cest. Díky němu je na palubě naprosto výjimečný klid a pohoda, což je přesně to, co od takového auta vyžaduje asi většina zájemců. Byl jsem z jeho schopností natolik unešený, že jsem ho vzal na zatěžkávací zkoušku asi na nejrozbitější středočeskou okresku. Nasadil jsem nadstandardní tempo a čekal, kdy v některé z těch mamutí děr upadne kolo nebo něco takového. Světe div, nic. Mercedes to zvládnul, jako by se nechumelilo. Cítil jsem pod sebou, jak má zavěšení plné ruce práce s tím, aby celou cestu vyhladilo. Ale do interiéru se nedostalo nic. Žádné rány, zběsilé houpání, či jiné nepřístojnosti. Celá kabina zůstala v dokonalém klidu a pohodě. Klobouk dolů.

Verdikt

Nové éčko je zcela bez debat prakticky dokonalé vozidlo v každém z měřitelných ohledů a rozhodně se bude vyhřívat na samém vrcholu své kategorie. Je dotažené do posledního detailu a má jen minimum nedostatků. Udivuje použitými technologiemi, ale nepochybně bude skvěle fungovat i bez nich. Jen si tak říkám, jestli se nevydalo trochu jiným směrem. Zatímco předchůdci se vyznačovali naprostou univerzalitou, nová W214 tak trochu jako by spíše lezla do zelí majestátní třídě S. Že by začátek nějaké nové éry? Možné to je. Trochu jako kdysi u legendární W124, která také otočila kormidlem na jinou stranu. A pokud se díváte pozorně možná uvidíte tu analogii i kódového označení novinky, jež využívá stejná čísla, jen přeházená. Náhoda? Možná… Tak či onak, je nové éčko skvělým autem, které mě opravdu bavilo a naprosto po právu mu náleží titul Auto roku.