Report z Autíčkářova prvního letošního trackdaye

Machačův pohled

Už ani nevím, proč to dělám. V pátek jsem promrzlého Jindřicha po perném dni naložil do kitroenu, odvezl do Jaroměře, zjistil, že jsem zapoměl odbočit a mírně nelegální rychlostí jsem odspěchal na pivo a rum. Ten rum byl problém. Stejně jako bloknutá záda.

Sobota ale bude jistě hezká. A taky že dopoledne byla. Pak ale chvíli pršelo a přišly kroupy. Mno. Já byl tak vysílený stářím a kocovinou, že jsem jako jediný zůstal stát a mávat s tím, že přece není taková zima, když chlad necítím. Ale jak by mohl potvrdit i pan bývalý prezident, kde nervu není, stresu se nedořežeš a když mi začaly praskat kosti mrazem zalezl jsem do boudy.

A v té jsem zůstal, dokud Jindřich, který den předtím polil časomírský počítač vínem ve snaze udělat si volno, neprohlásil něco o tom, že je super, že se nic nestalo.

Pak jsem už jen nervózně čekal.

Pak upadlo kolo z M3.

A pak se jelo domů.

Já nevím, proč to dělám, ale vždycky je na co vzpomínat…

Davidova radost

Letošní první trackday se nám podařilo zorganizovat snad až rekordně brzy. A já se moc těšil. Na staré i nové tváře a na tradičně skvělou a přátelskou atmosféru. Také jsem měl v plánu otestovat svůj polský speciál a neskromně musím konstatovat, že to byl naprosto nejlepší nápad. Dokonce ani kocovina na mě neulpěla, po příjezdu na okruh jsem provedl předstartovní proceduru. Vyložit věci z auta, srovnat tlaky v pneu a odmontovat levé přední světlo. Jednak se za ním ukrýval sportovní filtr, který v kombinaci s touto úpravou naprosto bez diskuzí přidal dvacet koní a také … je to poslední světlo v mojí zásobě, které má všechny držáky vcelku. Při kontaktu s mantinely by ho byla škoda. Mimojiné jsem měl také v plánu tento speciál zapůjčit několika kolegům a kamarádům s odlišnými zkušenostmi. Jistota je jistota … a tak jsem měl pro jistotu do zásoby i rezervní blinkry, druhý chladič a další sadu gum. V neposlední řadě pak následovalo odění do válečných barev.

Zlomyslnější kolegové se sice ušklebovali, ale hned po ranních úpravách se auta ujali Machač s Jindřichem, že si dají zahřívací kolo. Po jejich návratu ho zase hned ukradl Marek a mne přepadly myšlenky, že se vlastně chci svézt také, dokud ještě funguje. Dopoledne jsme měli moc krásné počasí. Sluníčko nás zahřívalo a okruh se postupně začínal plnit návštěvníky a hlavně Mini Coopery. Registrovaných předem jsme jich měli prý sedm, ale já bych přísahal, že jsem jich napočítal určitě přes deset. Dobře se to pozná, jelikož hrály všemi barvami. Veselým zpestřením byla i Audi A3, jejíž svist turba na cílové rovince evokoval proudový motor.

V poledne se však začala stahovat nad Mýtem mračna, jež nás po chvilce obšťastnila přívalovým deštěm. Všichni se utíkali schovat, ale já věděl, že teď je přesně ten čas vyrazit na trať! Jenže Gruz najednou nestartuje. Nabídku na roztlačení odmítám, nemá smysl, aby mokli všichni, tasím kabely a moknu sám. Nevím co se stalo, kabely nepomohly, ale po správně mířené ráně do palubky najednou motor naskočil. Jedem! Sakra, tolik zábavy jsem si už dlouho neužil. I když díky pneumatikám utrápeným dopoledne za sucha jsem toho místy měl plné ruce. Bohužel jsem se bavil natolik dobře, že jsem zapomněl i na Gopro, takže video z kabiny pro vás tentokrát nemám. 

Po koňské dávce zábavy do vlastních žil jsem se zhostil role instruktora ve škole smyku pro kamaráda, který si chtěl poprvé osahat zadokolku. Není lepšího místa, auta ani času než právě teď. Bohužel, také díky již zmiňovaným pneu nás čekaly náročné chvíle a několik nevyhnutelných hodin. Následně si na mokru půjčil auto i František a sice se to na sobě snažil dát co nejméně najevo, ale bylo vidět, že si klouzání po mokré trati náramně užívá. Nakonec se mu totiž nepodařilo zprovoznit jeho Miatu. Compact se tak pro něj stal velmi příjemnou náplastí. Pak si ho vzal Marek, znovu. Jenže má obě ruce levý a v Mýtě nemají pochopení, když jim jezdíte po trávníku, proto si dali práci s tím asfaltem. Markův zlozvyk ze sekaček od Hondy byl potrestán napomenutím od místního traťáka.

Pozdeji odpoledne trať opět oschla, ale díky dešti spadla teplota – tzv. “turbopočasí”. Ideální doba na honění desetinek a stahování časů. Vidle nám do toho hodilo zadní kolo z M3, jež se rozhodlo už nebýt její součástí, což na videu dokonce zachyceno máme. Chvíli nám trvalo nepojizdné auto odklidit – jde to dost blbě, když mu chybí kolo a přitom se snažíte do*ebat vůz i asfalt co možná nejméně. Alespoň že škody nebyly nijak kritické. Ještě se pak stihlo pár koleček a neplecha byla prohlášena za ukončenou. Já byl spokojen a jistě jsem nebyl sám. Fotky najdete v galerii a také v odkazech na konci článku. Těšíme se na vás a další den plný zábavy zase příště – 20.7.2024

Odlet kola z jiného úhlu

Za krásné fotky v galerii děkujeme Tomáši Strachovi! Jeho tvorbu najdete na instagramovém profilu @_mr.fear44_ 

Další Fotky dopoledne