Začínali jako kamarádi, kteří se doma v kuchyni s bruskou z hypermarketu snažili přijít na kloub tajemnému jantaru. Koníček se časem proměnil v řemeslo a z kamarádů se stali manželé tvořící pod značkou Phoenix Amber. Do jejich malého jantarového království nás nechala nahlédnout paní Zuzana.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Asi jako spousta lidiček tady na Fleru, i já jsem v dětství ráda tvořila. Hodně jsem kreslila, pletla, šila panenkám šatičky. Chodila jsem do základní umělecké školy, tam jsem nejraději pracovala s hlínou. Původně jsem proto chtěla na keramiku do Kremnice. Jenže pak přišla revoluce a s ní se otevřely nové možnosti. Místo keramiky jsem se dala na cizí jazyky. Nejdříve na bilingválním gymnáziu na anglický a pak na vysoké na čínský. Po skončení studia jsem se vydala na dráhu tlumočnice a překladatelky. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že budu jednou brousit jantar a vyrábět jantarové šperky, asi bych si zaťukala na čelo. Hodně jsem jezdila po republice a do Číny, což bylo nesmírně zajímavé a obohacující, ale doma jsem se moc neohřála. Práce tlumočnice mě velice bavila, i když je to dost náročné řemeslo. Neustále se pohybujete mezi lidmi, přepínáte mezi velice odlišnými jazyky a kulturami. Mozek funguje v jiném módu a občas dostává pěkně zabrat. Cítila jsem potřebu to něčím vyvážit a nebýt tak rozlétaná.

Řízením osudu jsem se před více než deseti lety prostřednictvím kamaráda dostala do kontaktu s jantarem. On se o jantar už nějakou dobu zajímal a hledal různé kameny. Jednou jsme přes internet koupili pár valounů, ale jak jsme záhy zjistili, nechali jsme se tak trochu napálit. To nás nakoplo. Řekli jsme si, že se musíme dostat jantaru na kloub. A tady začalo naše jantarové dobrodružství. V hypermarketu jsme za tisícovku koupili jednoduchou brusku, šmirglpapír a zkoušeli jsme jantar brousit nejdříve doma v kuchyni. Nakonec nás to chytlo tak, že se koníček proměnil v řemeslo (a z kamaráda se stal manžel).

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč u vás vyhrála?
Manžel má z technik nejraději řezby. To je pro něj velká výzva, i když se má pořád ještě co učit. Řezby otevírají obrovský prostor pro co nejlepší využití jantaru a také pro kreativitu. V procesu práce má pak nejraději první a nejdůležitější fázi, tedy výběr materiálu. Než do jantaru řízne, musí u každého kousku vymyslet, do jakého tvaru ho vybrousí. Musí vyhodnotit, kudy povede řez, aby odstranil praskliny a kazy a aby zachoval nejhezčí část jantaru. Zvlášť u modrého dominikánského jantaru AAA kvality, který je velice drahý a vzácný, je toto hodně náročný proces. Občas si kámen vezme i do postele a před spaním ho studuje, neustále převrací v rukou a přemýšlí nad ním. Někdy trvá i půl roku, než se do něj pustí.

Já mám nejraději navlékání jantarových náramků a náhrdelníků. To je čistá práce, kterou mohu dělat v pohodlí domova. Jinak mám ráda celý proces proměny ze surového „kamene“ v krásný klenot. Odkrývání skvostu, který se skrývá pod kůrou pokrytou hlínou a sopečným prachem.

Pro mě jantar sám o sobě skrývá hlubokou symboliku. Zosobňuje neúnavnost života a nekonečnou transformaci. Když se to tak vezme, živá pryskyřice pravěkých stromů se pod tíhou země v průběhu desítek milionů let proměnila v „kámen“. My pak tento neforemný kámen proměňujeme ve šperk a ten šperk ožívá na našich zákaznicích. Jantar pro mne představuje koloběh života, stejně jako fénix. Toto spojení nás nakonec inspirovalo i v názvu naší značky.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Hlavní inspirací je samotný surový jantar. Každý kousek je jiný, tvarem, barvou, kresbou atd. Pak je nám inspirací i čínská tradice. Číňané milují symboly a ty se promítají do každého aspektu života. Je to dané i jazykem, ve kterém máte sice desetitisíce znaků, ale jen asi 1 400 slabik. Tím pádem máte spoustu slov, která znějí stejně, jen se zapisují jiným znakem. Právě tato vlastnost jazyka vytváří obrovský prostor pro slovní hříčky. Například tykev lagenárie zní v čínštině velice podobně jako slovo pro štěstí a dobré postavení, takže v sobě nese tuto symboliku. Je to oblíbený motiv nejen ve šperkařství, ale také v pohádkách, umění a podobně.
Dalším zdrojem inspirace jsou naši zákazníci. Pokud je to v našich silách, vyrábíme i na zakázku. Mnohdy z toho vznikají zajímavé věci, které nás posunou dál.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Manželovi se nejlépe tvoří samozřejmě v dílně, kde je jeho jantarové království. Už i mě tam nerad pouští, protože já mám tendenci mu tam pořád uklízet a on pak nemůže nic najít :-). Já nejraději tvořím večer doma v kuchyni, když už je všude klid. Pustím si k tomu dobrou audioknihu a mohu se plně ponořit zase do svého světa.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není jen koníček?
Bylo to asi ve chvíli, když jsme v roce 2017 otevřeli kamennou prodejnu. Pro mě to byla velice náročná, ale zároveň i cenná zkušenost.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Ze začátku jsme hledali návody na internetu, těch ale moc nenajdete. Postupovali jsme formou pokus omyl. Hodně nám pomohli naši přátelé v Polsku, kteří se také věnují broušení jantaru. Od nich jsme se naučili spoustu užitečných věcí. Stejně je to ale především o cviku, neustálém vylepšování, neustálém učení.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Asi nemohu říct, že bych měla nějaký konkrétní výrobek, na který jsem nejvíce pyšná. Každý kousek jantaru má své charisma a je jedinečný. Na co jsem ale hrdá, jsou kousky z dominikánského zeleného a modrého jantaru, který je ve světě jantaru naprostou raritou. Jeho hra se světlem a s barvami mě nikdy nepřestává fascinovat. Je to taková přírodní alchymie. Troufám si říct, že v celé Evropě jsme snad asi jen dvě dílny, kde se brousí tento „král jantarů“, a na to jsem hrdá.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Určitě bych začala s internetovým prodejem dříve. Dlouho jsem se zdráhala, měla jsem strach, že si jantar přes internet nikdo nebude chtít koupit. Nakonec mě k tomu donutila pandemie, kdy jsme zavřeli náš obchůdek. Ale i tak mi trvalo asi rok, než jsem se k tomu odhodlala. Hodně mě v tom podpořila moje sestra, která mi dodnes v rámci svých časových možností pomáhá. Nejdříve jsme začali s prodejem tady na Fleru. Jsem za Fler a Fler komunitu nesmírně vděčná. Je tady spousta velice inspirativních lidí. Také kupující jsou mnohem otevřenější, komunikativnější. Je to jiné, než když máte vlastní e-shop.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Na Fleru je spousta krásných obchůdků a úžasných lidí, těžko je mi vybrat jen některé. Ráda se ale kochám krásnými cínovými šperky a fotografiemi Lenka Blaza Art. Ráda se podívám i na krásné šperky na profilu Celestýn nebo Adali jewelry. Pak bych zmínila i BCW – jantaru to s betonovými výrobky moc sluší. Dobrou náladu mi vždy udělá i milý a veselý malovaný textil od Blueprint… A z oblečení mám moc ráda Tate a oi-io.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Energii vždy spolehlivě dobije pobyt s nejbližšími na chatičce v Tatrách, kde není zavedená elektřina a dáváme si vždy elektronický detox. Rádi hrajeme společenské hry. U dobré partie Scrabble dokážu vydržet hodiny. S tatínkem si dáváme vydatné Scrabble turnaje, i když pořád nade mnou vyhrává… Nepohrdnu ani dobrým filmem, posezením u dobré kávy v kavárně nebo u dobrého jídla doma. Manžel totiž rád a skvěle vaří, pořád něco zkouší a vylepšuje.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Plánů máme spoustu, otázka spíše je, u kterých nám budou nakloněná nebesa. Za rok se vidím v nově otevřeném obchůdku plném jantarového jasu. Chystáme také novinky, které ale zatím nechci prozrazovat, snad jen tolik, že zkoušíme i nové materiály :-). A za deset let? Nejraději bych nás viděla v jantarové dílně plné nezaměnitelné vůně a světla tohoto neobyčejného kamene…

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Vše, co děláte, dělejte srdcem. Tehdy se dílo povede, i když je cesta často trnitá a člověk se na ní nevyhne nezdarům. Takový je ale život. Jak říká jedno rčení, neúspěch je matkou úspěchu. Chce to jen trpělivost, vytrvalost a pokoru.