Živelná a výrazná osobnost, která milovala společnost a ráda byla jejím středem, skvělá herečka a zpěvačka s nezaměnitelným hlasem. Taková byla Ljuba Hermanová. Proslavila šanson, otevřeně mluvila o svých milencích i plastických operacích, v době druhé světové války však jako Židovka žila ve strachu.
Povahu měla všelijakou, ale neřešila, co si kdo myslí o jejích životních rozhodnutích nebo výrazném oblečení, uměla strhnout diváky a rozjet každý mejdan. Byla opravdu šťastná? Kdo ví.
Umělecký talent po mamince
Ljuba Hermanová se narodila v roce 1913 a rodiče, ochotnická herečka a úředník na dráze, ji pokřtili Luběnka. Umělecké geny nezapřela a po studiu na gymnáziu už začala získávat první herecké zkušenosti a čile navazovala kontakty.
Patřila jí divadelní prkna v Praze, Bratislavě, ale i ve Vídni, vystupovala i v Brně nebo v Paříži, kde využila svá studia francouzštiny.
Nikde však dlouho nepobyla, chtěla vše zkusit a ochutnat, takže scény často měnila, někdy ji i vyhodili. Ve 30. letech vystupovala s Voskovcem a Werichem a až do války pak s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového, který ji přivedl k šansonu.
Děvče s čertem v těle
Hrála ve filmu Jsem děvče s čertem v těle a její život byl jeden velký mejdan, ale když přišla druhá světová válka, měla jako poloviční Židovka nejen velmi omezené pracovní možnosti, ale bohužel i strach.
Po válce kariéru opět rozjela, navázala na předešlou spolupráci s Werichem a Novým, pracovala s Vlastou Burianem a dalšími. A co jste možná nevěděli, recitál jí napsali na tělo i Václav Havel s Milošem Macourkem.
Ač se občas objevila i před kamerou, víc a víc se herectví vzdalovala a její parketou byl zpěv, především moderní šanson.
Čtyři bezdětná manželství
Stejně jako nebyla zrovna stálicí v divadlech, byla přelétavá i v partnerských vztazích. Jakmile se zamilovala, pálila mosty. Ona si život užívala a nic jí v tom nemohlo bránit a omezovat.
Vdaná byla tato milovnice mužů čtyřikrát, nikdy to ale nebyl vztah delší či naplněný. Vždy však šlo o vztah s mladším mužem. Poslední partner byl mladší dokonce o více než třicet let. Jeho odchod však brala sportovně.
Když se jí pak podle její přítele zeptala nezkušená mladá novinářka, kolik že to vlastně měla partnerů, jen po ní hodila notýsek s kontakty, ať si to přepočítá.
Zrála jako dobré víno
Ljuba Hermanová byla krásná žena, která si svých půvabů byla vědoma a uměla jich využívat, ale zároveň nechtěla dopustit, aby nad ní převzal zub času nadvládu. Přesto Jan Werich říkal, že zraje jako víno z dobré odrůdy.
Na jednu stranu se hodně mluví o mejdanech, kterým kralovala, alkoholu a drogách, kterým holdovala. Na stranu druhou to však byla žena, která se celý život udržovala v neskutečné fyzické kondici, jedla tuny zeleniny a dbala na zdravý životní styl.
Ještě na sklonku života metala po jevišti hvězdy a vyšvihla jako baletky propnutou nohu až k hlavě.
Zároveň se netajila tím, že využívala možností plastických operací a v době, kdy to rozhodně ještě nebylo tak běžné, podstupovala řadu úprav.
To, že si sem tam upravila věk a předstírala, že je mladší, k ní tak nějak pasovalo. Zemřela ve věku 83 let, ač jeden z drbů, který o ní koloval Prahou, byl, že je nesmrtelná.
Zdroje: vlasta.cz, super.cz, i60.cz, zena.aktualne.cz
