Interiéroví návrháři mívají nemoc z povolání. Také na dovolené přestavujete hotelové pokoje?
Ano! Dokonce mám video, kde tahám těžkou postel. Někdy jsou pokoje tak nelogicky zařízené, že je musím přestavět, abych se tam cítila dobře, přestože jsem tam jen na krátkou dobu. Když cestujeme autem, beru si s sebou i svoji deku. Textilie, deky, závěsy, koberce a polštáře prostě vytvářejí pocit útulna.
Stěhujete nábytek také doma, nebo tam věci mají stálé místo?
Velké kusy nábytku nestěhuji. Pokud má někdo potřebu často přesouvat nábytek, může to signalizovat, že interiér není od základu správně navržený. To ale neznamená, že nemůžete posunout třeba křeslo nebo odkládací stolek. Zvlášť pokud se sejde více hostů, je praktické uzpůsobit sezení potřebám, které v dané chvíli vznikly a nejsou trvalé.
Interiér ovlivňuje psychiku i zdraví, říká návrhářka Iva Šmídová
Je něco, co byste si domů nedala?
Určitě bych si v kuchyni nikdy neudělala vyvýšený barový pultík.
To už se snad ani nedělá?
To byste se divila. A víte, proč si ho lidé pořizují, přestože u něj nikdo nesedává? Protože chtějí vyvýšením skrýt nepořádek na lince, což je absurdní. Utratíte spoustu peněz za novou kuchyň, ale snažíte se ji schovat něčím, co není hezké ani praktické. Naopak sezení u pracovní desky standardní výšky se využívá hodně, především děti jsou rády blízko rodiče, který zrovna chystá jídlo v kuchyni.
V jakém nejhorším prostoru jste sama žila?
V mém prvním pronájmu v Praze bylo všechno černé včetně koupelny. Nebylo to úplně šílené, ale tolik černé barvy bylo na malý prostor příliš. Majitelka mi naštěstí dovolila vše natřít. Nakoupila jsem spoustu barvy v odstínu slonové kosti a natírala, co šlo. Z vlastní zkušenosti vím, že i za málo peněz můžete bydlení proměnit tak, aby se v něm hezky žilo.
Řídí se tím lidé, nebo nad vším mávnou rukou právě proto, že nemají peníze?
Jak kdy. Často chybí motivace s úpravami začít, někdy od změn odradí špatná zkušenost s řemeslníky a jindy se partneři neshodnou na tom, jak by měl výsledek vypadat, a tak se dlouhá léta neděje nic. Měla jsem v kurzu paní, která žila 15 let v nevyhovujícím bydlení. To je strašně dlouhá doba. Prostor kolem vás má přímý vliv na vaši spokojenost a disharmonie v bydlení se může odrážet dokonce v náladě celé společnosti. V interiéru trávíte spoustu času, ovlivňuje vaši psychickou pohodu i zdraví, tak je přece důležité, aby byl hezký a funkční.
Nejčastější chybou je, že lidé zařizování interiéru nechystají dopředu. Když plánujete dům, musíte rovnou rozmýšlet i rozmístění nábytku.
Iva Šmídová
S jakými nejčastějšími chybami při zařizování se setkáváte?
Často si lidé myslí, že všechno zvládnou sami, protože mají vše odkoukané z obrázků. Ale design interiérů má svá pravidla, která stojí za to se naučit. Pokud věnujete nějaký čas plánování, nestane se vám, že investujete spoustu peněz a na konci stejně nebudete s polovinou věcí spokojeni. Příkladem může být nábytek do stropu. Každý chce mít doma vzdušný prostor, a tak nábytek často končí ve třech čtvrtinách výšky místnosti. Ovšem ve chvíli, kdy knihovna končí ve třech čtvrtinách výšky, získá velkou hmotu a prostor se opticky zaplní mnohem víc, než když ji protáhnete až do stropu.
Co byste Čechům vytkla jako největší prohřešek?
Při zařizování interiéru často nemyslí dopředu. Když plánujete dům, musíte rovnou plánovat i rozmístění nábytku. Občas mám pocit, že se nepotkáváme s architekty, protože oni se na budovu dívají především zvenku a my designéři zase zevnitř, což je zásadní rozdíl. Neznám nikoho, kdo by párkrát do týdne řešil, jak vypadá dům zvenku.
Tím nemyslím, že by dům neměl být zvenku zajímavý, ale v interiéru se pohybujete stále. Proto je zásadní, aby se slupka domu přizpůsobila interiéru, ne naopak. Realita je ale taková, že si lidé často postaví dům, udělají příčky, rozvody a teprve pak se do pevně daného prostoru snaží umístit nábytek a další zařizovací prvky.
Při stavbě domu se tohle všechno dá ovlivnit, ale jak problémům předejít při koupi bytu?
To je samozřejmě komplikovanější, ale u novostavby máte možnost klientských změn, kdy je možné ještě posunout nenosnou příčku, a udělat tak třeba prostor na šatnu nebo vhodnější tvar kuchyně. Je ale potřeba na to myslet včas. Opakovaně se mi stalo, že za mnou klient přišel až ve chvíli, kdy už byly klientské změny uzavřené. Nezbývalo než byt převzít a až dodatečně udělat potřebné úpravy.
Což pak stojí dost peněz…
Samozřejmě. Nejméně ideální je situace, když mě klient osloví ve chvíli, kdy už má všechno hotové a v bytě stojí nová kuchyňská linka. Ta je většinou součástí obytného prostoru a velmi často bývá zbytečně velká. Někdy příliš zasahuje do zóny obývacího pokoje a jídelny, kam se pak například nevejde dostatečně velký jídelní stůl nebo sedačka. Kuchyně a koupelna jsou přitom ty nejnákladnější místnosti na zařizování, lidé se na nich finančně vyčerpají a pochopitelně nechtějí hotové věci měnit. Tak nezbývá než se přizpůsobit, byť výsledek nebude tak dobrý, jako kdyby na vše mysleli předem.
Kuchyňskou linku klienti většinou plánují s truhlářem nebo s odborníky v kuchyňském studiu. Ani tam jim dobře neporadí?
V kuchyňském studiu často sedí muži. Nic proti nim, ale když se doma v kuchyni pohybuje hlavně žena, ona nejlépe ví, jak je zvyklá v ní pracovat. Často slýchám, že se klienti nechají doslova přesvědčit o něčem, co jim ve skutečnosti nevyhovuje.
Obývací zónu s jídelnou lze vnímat jako veřejný prostor, kde si každý najde své místo
Co všechno lze zkazit při zařizování obývacího pokoje?
Hodně se chybuje v rozmístění sedacího nábytku. Každý dnes chce rohovou pohovku, vedle ní do řady postaví křeslo a doma to potom vypadá jako v kině. V místnosti tak chybí komunikační prostor, což se může projevit třeba tím, že lidé nemají potřebu spolu v rámci rodiny mluvit. Když sedíte vedle sebe, velmi těžko se vám povídá. Ne nadarmo většina návštěv končí u jídelního stolu.
Vzpomínáte si, že byste se při navrhování interiéru někdy spletla?
V roce 2005 jsem si zařizovala vlastní byt, ve kterém už byly dané dispozice. Mně se to ale nezdálo, tak jsem kuchyni s obývací částí přehodila s ložnicemi. Brzy jsem ale zjistila, že to byla chyba, a za rok jsem to měnila zpátky. Na této stavbě jsem se hodně naučila a ze zkušeností těžím dodnes.
Sousedé tehdy museli mít radost.
Vzali to sportovně, ale mě to stálo spoustu peněz. Nakonec jsem všechno předělala, jen kuchyňskou linku jsem použila stejnou, ale místo tvaru U, což je klasika, která do malého prostoru vůbec nesmí přijít, jsem použila tvar L. Dělávám to i dnes. Když vidím, že klienti mají tvar kuchyně, která z místnosti vytváří zvláštní patvar, vezmu ji a „narovnám“.
Kromě nábytku hodně záleží i na barevnosti. Jak by se mělo správně pracovat s barvami?
Někomu je dobře v interiéru, kde to barvami jen hýří. Pokud to má hlavu a patu, je to v pořádku. Ale i použití barev má svá pravidla, a pokud je dodržíte, bude vám odměnou harmonicky vypadající prostor. Asi nejjednodušším pravidlem je poměr 60-30-10. Podle něj by 60 procent místnosti měla tvořit dominantní barva, 30 procent sekundární a 10 procent odlišný barevný akcent, což je dobrá pomůcka, s níž neuděláte chybu. A určitě bych dbala na to, aby v interiéru nebylo příliš dřevodekoru.
Proč ne?
Pokud nezařizujete horskou chatu nebo srub, mělo by ho být maximálně do 45 procent povrchů, což je vědecky podložená informace. V českých domovech se ovšem dekor dřeva často objevuje na všech vodorovných plochách, tedy na podlaze, jídelním stole, pracovní desce, parapetech a mnohdy i na dveřích a skříních, nezřídka v různých odstínech, což prostor úplně zahltí.
Přiznám se, že nemám ráda bílé kuchyně s dubovou deskou v laminu, což dnes chtějí skoro všichni. Ještě pochopím, že si na ostrůvek dáte dřevěnou masivní desku, ale na hlavní lince preferuji dekor kamene nebo desku v jedné barvě, ideálně ve stejném dekoru jako desku zádovou.
Z vlastní zkušenosti vím, že i za málo peněz můžete domov proměnit tak, aby se vám v něm hezky žilo.
Iva Šmídová
Bez čeho se domov neobejde?
Důležité jsou dekorace. Lidé si dají do svého bydlení základní „potřeby“, jako je kuchyně, koupelna, pohovka, postel, a tím skončí. Buď jim dojdou peníze, nebo nevědí, jak domov dekorovat. To je strašná škoda, protože by v něm mělo být i to, co jim má dodávat energii, květiny, obrazy a podobné věci. Ale je důležité, aby vše respektovalo prostor. Do moderního interiéru nemůžete dát miniaturní obrázky, závěsy musí mít správný rozměr. Jsou to drobnosti, ale ve výsledku dělají hodně.
Co všechno se lidé naučí na vašich kurzech?
Učím celý proces zařizování interiérů od přípravy po dekorování. Většinou se hlásí ženy, které si během kurzu vše vyzkouší přímo na svém projektu. Prostřednictvím programu SketchUp je naučím pracovat s půdorysem i kreslit interiér ve 3D. Po skončení kurzu se už navždy dívají na interiéry jinýma očima. Je skvělé vidět, jak jsou po kurzu sebejisté v jednání s řemeslníky i v komunikaci s partnerem. Už vědí, co chtějí a jaké argumenty použít, aby svoji vizi uhájily.
V interiéru trávíme spoustu času, ovlivňuje naši psychickou pohodu i zdraví, je proto důležité, aby byl hezký a funkční
Liší se mužské vnímání prostoru od toho ženského?
Kdysi jsem šla na návštěvu k bývalému příteli a on se chlubil, jak má v bytě uklizeno. Ale on neměl uklizeno, ten byt byl prázdný! Mužské vnímání prostoru je vážně odlišné, když je pokoj poloprázdný, je to pro ně v pořádku. Žena by v takovém prostoru šťastná nebyla.
Pokud má někdo potřebu přesouvat nábytek z místa na místo, může to znamenat, že interiér není od základu správně navržený.
Iva Šmídová
Při své práci často zmiňujete psychologii interiéru. Co to vlastně je?
Zkoumá, jaký má interiér vliv na naši psychiku. Existují postupy, jak rozmístit nábytek, abyste se cítili dobře. Vychází z toho, co v sobě lidé mají zakódované, jen si to běžně neuvědomují. Když k nám přijela na návštěvu babička našich dětí, sedávala v křesle v rohu, odkud viděla na celý pokoj, s každým mohla komunikovat a zároveň tam měla klid a nikdo ji nemohl překvapit zezadu.
Právě proto lidé neradi sedí zády ke vchodu. Mají v sobě zakódované, že zezadu na ně někdo může zaútočit. Introverti zase nechtějí sedět na sedačce s ostatními, dají přednost samostatnému křeslu. To vše řeší psychologie interiéru, a pokud chcete vytvořit místo, kde se všichni budou cítit dobře, musíte na to myslet.
| Iva Šmídová Vystudovala textilní výtvarnictví, designu se věnuje celý život. V roce 1993 navrhla a zařídila interiér svého prvního obchodu s oblečením a v následujících letech pak ještě šest dalších. V roce 2005 absolvovala v Londýně kurz Home Stagingu u Ann Maurice, hvězdy anglického pořadu House Doctor. Díky němu začala sbírat zkušenosti v oboru. Jako návrhářka interiérů pracuje od roku 2009. Zastává názor, že každý interiér může být krásný a funkční bez ohledu na výši rozpočtu. Proto založila projekt Bydli lépe, kde pomocí webinářů, kurzů a blogu pomáhá lidem navrhovat domovy podle jejich finančních možností. | ||
|---|---|---|
Tento článek jste mohli najít v časopisu Dům&Zahrada č. 3/2024.
Zdroj: Dům&Zahrada
