Seriál Fallout na Prime Video se oficiálně stal hitem – adaptace videohry dostane druhou sezonu a probojovala se na třetí místo v žebříčku nejsledovanějších seriálů na Prime. Je přitom jen další z řady videoherních adaptací, které slaví úspěch. Zatímco u superhrdinských seriálů je tomu spíš naopak. Stojíme na prahu změny?
Série se setkala s kladným přijetím u diváků i kritiků. Dokonce i ostřílení hráči videoher jsou spokojeni s věrným ztvárněním postapokalyptického retro-futurismu a neotřelým smyslem pro humor.
Manželská dvojice Jonathan Nolan a Lisa Joy, která za seriálem stojí, už ostatně režírovala seriál Westworld z produkce HBO, a byla tak samozřejmě připravena se s příběhem o maniacích v kovbojských kloboucích, kteří se potulují pustinou, popasovat.
Proč Fallout funguje jako seriál?
Co se týče videoherních sérií, Fallout je pro adaptaci velmi vhodný. Na rozdíl od titulů jako například Halo zde nebyl žádný prázdný protagonista, kterého by scenáristi museli nějak složitě dotvářet, protože hry s otevřeným světem jako Fallout umožňují hráčům si svou postavu vytvořit od základu podle svých představ.
Proto měli tvůrci seriálu možnost přijít s novými postavami – Ellou Purnell jako naivní obyvatelkou krytu, Waltonem Gogginsem jako ghúlím pistolníkem a Aaronem Motenou, oděným do ikonického brnění Bratrstva oceli.
Do karet jim hrálo i to, že hry Fallout nabízejí osobitou atmosféru, ikonografii a prvotřídní budování světa. Série je zkrátka hřištěm pro zkušeného showrunnera a tvůrčí tým se trefil do černého.
Lze si navíc lehce představit, že by podobný přístup mohl fungovat i u další velké série společnosti Bethesda – The Elder Scrolls? V současné době se nic takového neplánuje, ale videohry jako Oblivion a Skyrim jsou mezi hráči stále nesmírně oblíbenými tituly.
Jedno je jisté, v souvislosti s klesajícím zájmem o příběhy superhrdinů představují videohry pro streamovací giganty a hollywoodská studia novou zásobárnu zaběhnutých značek, ze které mohou čerpat. Ve stále se rozrůstajícím moři obsahu je totiž pro nový seriál nebo film těžké přitáhnout pozornost bez již existující fanouškovské základny.
Někdy se stane, že se díky pozitivním ohlasům objeví průlomový původní hit, jako je třeba Beef, Fleabag nebo Baby Reindeer. Jinak je ale konkurence neuvěřitelně vysoká a „obsahu“ je hodně.
Proto se studia a streameři raději opírají o už populární značky, aby zviditelnili nové tituly. Ať už jde o reboot, pokračování staršího filmu nebo komiksovou adaptaci. Zda je to pozitivní vývoj, nebo ne, to už je jiná diskuse.
Éru superhrdinů odstartovaly filmy X-Men Briana Singera a trilogie Spider-Man Sama Raimiho, která vyvrcholila miliardovým kolosem známým jako Marvel Cinematic Universe.
Není však žádným tajemstvím, že marvelovské filmové univerzum, nejvýdělečnější franšíza všech dob, v poslední době ztratila svůj lesk, a to díky řadě nevýrazných a neúspěšných snímků a seriálů, jako jsou Tajná invaze, Marvels nebo Madam Web.
Diváci se zdají být unaveni stále složitějším propojováním jednotlivých dějových linek, seznamováním se s céčkovými superhrdiny a vysedáváním u nudných příběhů o původu, jen aby jim bylo slíbeno, že příště přijde lepší film. Kdo potřeboval vědět, jak Madame Web přišla ke svým slunečním brýlím?
Problémy nemají ale jen marvelovky. Dokonce ani leckterá pokračování velkých sérií, jako jsou Indiana Jones, Mission Impossible nebo Krotitelé duchů, dnes nedokážou v pokladnách kin zazářit.
Přesto nostalgie z dětství nezmizela – Barbie se stala hitem a vydělala už přes 1,446 miliardy dolarů. Ale uvidíme, zda navrhovaný „filmový vesmír od Mattela“ bude stejně populární – diváci možná nebudou tolik nadšení z Barneyho a Polly Pocket.
Videohry každopádně zůstávají relativně nevyčerpaným prostředím plným významných duševních vlastnictví s rozsáhlým katalogem nádherných světů a postav, které čekají na adaptaci do filmové a televizní podoby. A ke každé z nich se pojí oddaná fanouškovská základna.
Navíc videohry často nepodléhají omezením superhrdinských příběhů – mnohé z nich umožňují scenáristům podstatně větší volnost a mohou být takřka o čemkoli.
Jak je to s „prokletím videoherních adaptací“?
Přitom stačí se podívat pár desítek let nazpět a byly to právě adaptace videoher, které se zdály být předem předurčené k neúspěchu. Stačí si vzpomenout na snímky jako Doom (2005), Wing Commander (1999), Super Mario Bros. (1993) nebo Alone in the Dark (2005).
Zdá se však, že „prokletí videoherních adaptací“ bylo v poslední době prolomeno. Nový film Super Mario Bros. (2023) ukázal, že adaptace videoher pro celou rodinu mohou dosáhnout čísel nejúspěšnějších marvelovek, konkrétně 1,36 miliardy dolarů. A snímek Five Nights At Freddy’s dokázal celosvětově utržit více než 300 milionů dolarů, což z něj udělalo vůbec nejvýdělečnější horor loňského roku.
Aktuálně se chystají třeba se adaptace her The Legend of Zelda a Minecraft. Obě série jsou nesmírně populární, ale kulturní dopad Minecraftu na mladší generaci mileniálů, generaci Z a generaci Alpha nelze přeceňovat – chystaný film by dokonce mohl vyzvat na souboj o kasovní prvenství Maria.
V televizi je pak zmíněný Fallout jen nejnovějším úspěšným příběhem. Kritikou i diváky byl v poslední době velmi dobře přijat třeba seriál The Last of Us od HBO a svoje fanoušky si našel dokonce i poněkud ujetý Twisted Metal.
Na streamování se navíc chystá mnoho dalších videoherních adaptací, například Death Stranding, Days Gone a Horizon Zero Dawn.
Zajímavé je, že každá z těchto adaptací, včetně Falloutu, se odehrává v postapokalyptické krajině – to ale možná vypovídá spíše o současné náladě ve světě než o čemkoli jiném.
Tyto pustiny by ale klidně mohly být metaforou k současnému stavu superhrdinské krajiny. Přinejmenším do doby, než Deadpool a Wolverine snad přimějí tuhle poušť rozkvést.
