Jsme schopni dobře odlišit jednorázové výdaje od těch pravidelných? Není to úplně jednoduchá otázka a často se v ní chybuje. Může to způsobit spoustu problémů, takže stojí za to se nad tím alespoň zamyslet. Z jednoho malého výzkumu finanční gramotnosti mezi mladými lidmi vyplynula celá řada známých skutečností. Že mladí často přemýšlejí nad alternativními investicemi, umějí používat aplikace, informace sbírají na internetu a šetřit či investovat chtějí zejména kvůli tomu, aby si jednou pořídili vlastní bydlení.
Z dat, která by bohužel potřebovala ideálně ještě srovnat se zbytkem populace, ale vyplývá i jedna zajímavost, která se sice může zdát jako okrajová, ale ve skutečnosti je pro jakékoliv plánování rodinného či osobního rozpočtu naprosto zásadní. Nerozumíme rozdělení na jednorázové a opakované výdaje. Na první pohled se může zdát podivné, čemu bychom na tom neměli rozumět. Ostatně už je to přímo v oněch slovech – jednorázové výdaje se zaplatí jen jednou a opakované opakovaně.
Když si ale děláte svůj typicky měsíční rozpočet, dáte tam výdaje na vánoční dárky? Pravděpodobně to neuděláte, protože v průměrném měsíci Vánoce nejsou, nicméně jsou to výdaje, které nejsou nijak nečekané. Jsou pravidelné, opakují se a dají se velmi dobře předpovídat. Utratíte za dárky na Vánoce 1200 korun? V průměrném měsíci by na ně mělo být vyhrazeno 100 korun. I když Vánoce v průměrném měsíci nejsou. Stejné je to třeba u dárků a oslav narozenin, to je vánočním svátkům asi nejblíže.
Další věci už jsou ale spíše otázkou toho, kde a jak si nakreslíme čáru mezi jednorázovým a opakovaným. Co vaše letní dovolená? Zimní lyžovačka? Záleží na tom, jak k tomu přistupujete. Pokud si dovolenou dopřejete jen ve chvíli, kdy vám přistanou na účet nečekané bonusy, potom to snadno můžete považovat za jednorázový výdaj. Pokud si ale svůj rok nedovedete bez dvou dovolených představit, jsou to analogicky stejné výdaje jako ony vánoční dárky. Je to něco, co by se mělo v měsíčním rozpočtu objevit. Určitě je možné i na tyto výdaje spořit do rezervy, ale je to skutečně rezerva, když dobře víme, že ji za pár měsíců utratíme?
Nabízí se i jiné řešení, tedy nesestavovat si rozpočet měsíční, ale roční. V tom už se Vánoce, narozeniny i dovolené objeví a finanční poradci věnující se domácím rozpočtům to tak rádi dělají. Ještě o krok horší je to ale třeba s pračkou. Ta když se rozbije, je to obvykle ve standardním roce mimořádný jednorázový výdaj. Životnost některých spotřebičů je ale možné docela dobře odhadovat. Možná ne u pračky, ale co když si pravidelně co dva roky měníte mobilní telefon na poslední model své oblíbené značky? To už se plánovat dobře dá.
Není to jen školometská poznámka, ale může to být i zásadní krok k předcházení nečekaným, ale dobře očekávatelným výdajům, proti kterým nejsou rozpočtované příjmy. Tedy k předcházení zbytečným a často velmi drahým půjčkám. A není asi žádným překvapením, že Češi si podle posledních statistik stále hojně na Vánoce či dovolené půjčují. Jistě, neřeší to nijak problém těch domácností, které nemají z čeho šetřit a úvěr je jejich jediná možnost, i kdyby si sebelépe rozvrhly rodinný rozpočet. A podíl takových domácností bohužel v době vysoké inflace rostl.
Všechny dluhové problémy nelze ani zdaleka vysvětlit špatnou finanční gramotností a byla by chyba si to myslet. Drobnou část ale ano, tak proč nezkusit se nad jednorázovými výdaji pozastavit a překontrolovat si, zda nejsou spíše pravidelné?
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha
