Alžběta Sadílková | Články / Reporty | 28.04.2024
Pražský koncert Still House Plants se odehrál jen pár dní poté, co si jejich nejnovější deska If I Don‘t Make It I love U na serveru Pitchfork s hodnocením 8.5 vysloužila označení Nejlepší nová hudba. Slova chvály přicházejí i od dalších hudebních kritiků. Česká premiéra kapely, která jinak zřídkakdy opouští hranice rodné Británie, se konala v intimním prostředí žižkovského Puncta, což samo o sobě vypovídá o tom, že si nepotrpí na pompu a okázalá gesta. Totéž platí pro pořádající Jednotu, která se navíc úspěšně vypořádala s nelehkým úkolem výběru vhodného supportu – večer svými lo-fi rozostřenými linkami otevřeli pražští eastworks.
Trio ve složení Jess Hickie-Kallenbach (zpěv), Finlay Clark (kytara) a David Kennedy (bicí) v roce 2018 debutovalo nahrávkou Long Play a o dva roky později navázalo albem Fast Edit. Letošní If I Don‘t Make It I love U je zatím jednou z nejlépe hodnocených desek roku. Tvorbu Still House Plants není jednoduché uchopit, lze ale vnímat určité credo, které skrze ni prozařuje. Zaprvé: na bezostyšné kombinaci žánrů ze zcela odlišných částí spektra, kde se mathrock a garage potkávají s jazzem, industriálem a slowcorem, chvílemi se odklání k soulu a převrací se v punk, není nic nepřirozeného. Zadruhé: oproštění se od očekávaného umocňuje váhu sděleného. A zatřetí: tria oproti početnějším uskupením vynikají možností poskytovat rovnoměrný prostor všem zúčastněným a zároveň publiku umožnit usledovat komunikaci mezi jednotlivými aktéry a jejich nástroji, což zážitek z hudby povyšuje na jinou úroveň.
Právě o třetím bodě se při živém vystoupení bylo možné přesvědčit obzvlášť názorně. Vzájemné propojení, jímž hudebníci disponovali, bylo takřka hmatatelné. Kennedyho freejazzové bicí se s Clarkovou industriální kytarou scházely v těch nejméně očekávaných momentech a společně se soulově laděným přednesem Jess Hickie-Kallenbach, jenž svou naléhavou hloubkou a vážností evokuje například Moor Mother, utvrzovaly přítomné v dojmu, že vystupující mezi sebou hovoří svou vlastní hudební řečí.
Still House Plants svou náladou silně vyzývají k tomu, aby se publikum ponořilo do hudby natolik, že přestane vnímat okolní svět. Ačkoli se při jejich vystoupení nabízelo zavřít oči a nechat se unášet nepředvídatelnými harmoniemi a rytmy, z nichž se některé ani jinak než ve tmě vlastní hlavy pojmout nedají, ochudit se o vizuální vjem by znamenalo poloviční zážitek. Z nahrávek mohou skladby působit ležérně a apaticky, při pohledu na zadumanou soustředěnost, s níž Jess deklamuje každou slabiku a její spoluhráči váží každý tón a úder, je zřejmé, že se nejedná o ledabylé frajerství, ale o palčivou výpověď, v níž hraje svou roli každý zvuk a výraz.
Pokud britské trio v průběhu procesu odhazuje nadbytečná pravidla a vzdává se líbivých formulací, činí tak uvědoměle a z dobrých důvodů.
Still House Plants (uk) + eastworks
25. 4. 2024 Punctum, Praha
foto © Tomáš Kotěšovský
Julia Pátá 27.05.2024
Moje pozornost se přesune na jméno Elliotta Smithe. Místy je překrývá bledě modrý fender, který jemnými arpeggii a ojedinělými akordy objímá ambientní podkres.
Kryštof Kočtář 26.05.2024
„Na cos to sakra přišel? Už zvukovka mi málem urvala hlavu!“ vítal mě před koncertem RuinsZu v Paláci Akropolis známý. Tedy alespoň myslím.
Kryštof Kočtář 21.05.2024
Drnčivé legato niněry, bezpočet fléten sytících sál tančivým pískáním, ale také všemožné samply a moderní elektronika. V nové Melodce.
Marek Hadrbolec 20.05.2024
Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích.
Michal Smrčina 19.05.2024
Show je vizuálně strohá, blikačky, nic moc navíc, Brown má specifické charisma a pozornost poutá sám o sobě.
Jakub Veselý 06.05.2024
Počas koncertu Ctib prezentoval myšlienku o skutočnej definícii punku, polemiku o o význame životného štýlu, ktorý nedefinuje len tvrdá hudba.
Marek Hadrbolec 02.05.2024
Raein se před Kabinetem Múz pomyslně svlékají donaha a dávají se všanc. Lidi se nedočkavě chytají cizích slov a známých melodií.
Eva Karpilovská 29.04.2024
Britský písničkář Declan McKenna se po dvou letech vrátil do Prahy, s rozrostlou kapelou zahrál tentokrát v prostorném holešovickém klubu SaSaZu.
Filip Peloušek 28.04.2024
Příběh vyprávěný mezi písněmi je temnější a temnější. Oči mi jen těkají mezi drobnou zpěvačkou naprosto ponořenou do hudby a panoramatem města za ní.
Marek Hadrbolec 25.04.2024
Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.