Brusel - Roky příprav vstupu České republiky do EU nebyly jednoduché, česká ministerstva totiž nebyla na konci 90. let na členství připravená. V rozhovoru s ČTK na dobu před 20 lety zavzpomínal Libor Boháč, který v minulosti pracoval na ministerstvu zahraničí a měl na starosti i komunikační kampaň před vstupem Česka do EU v roce 2004.
Od roku 2001 Boháč pracuje v Bruselu, nejprve pracoval na českém zastoupení při EU. Nyní zastává vedoucí pozici v Evropském parlamentu a má na starosti nové technologie a inovace, mimo jiné i pravidla pro užívání umělé inteligence v EP.
Na ministerstvu zahraničí začal Boháč pracovat v roce 1998, po studiu zahraničních vztahů na VŠE a právnické fakulty. Nejprve byl v takzvaném koordinačním odboru, který měl na starosti koordinaci české vnitřní politiky v souvislosti s EU. "Vytvořil se tam takový poměrně mladý tým, byli jsme pod myšlenkovou vizí Pavla Teličky, který nás všechny inspiroval. Žili jsme pro to a strašně jsme tomu věřili,“ uvedl Boháč. "Celý ten proces ale nebyl vůbec jednoduchý, ministerstva v té době neměla kvalitní lidi a neměla příliš velké strategické uvažování, jak k věcem přistupovat. Měli jste hlavu, která se snažila hýbat tělem, ale orgány příliš nereagovaly,“ popsal.
Přes koordinační výbor šly například veškeré dokumenty pro Evropskou komisi, tedy nejrůznější národní programy či podklady pro pravidelné zprávy o pokroku země na cestě do EU. "Než Evropská komise sestavila danou zprávu, žádala po každé zemi, aby sama sebe popsala, jaký pokrok udělala. To byly několikasetstránkové materiály, které se vytvářely na základě podkladů z ministerstev, které byly většinou ve velmi špatném stavu. Takže jsme je museli přepisovat,“ uvedl Boháč. "Někdy to byla dost sisyfovská práce, než se vám podařilo všem vysvětlit, co a jak mají dělat," dodal. Zlepšení podle něj nastalo až v dalším desetiletí, po roce 2000 a doznívalo za našeho prvního předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2009.
Následně se Boháč začal rovněž specializovat na komunikační strategii. "Začali jsme vytvářet komunikační prostředky, aby se česká veřejnost tehdy v roce 1998, 1999 dozvěděla, co je to Evropská unie, proč do ní chceme vstoupit, co nám to přinese," uvedl. Tehdy založili mimo jiné dodnes fungující internetovou stránku Euroskop a vyráběli i různé brožury.
"Také jsme objížděli republiku, někdy to byly větší akce, jindy jsme si postavili stánek u supermarketu a odpovídali na dotazy lidí, kteří chtěli něco vědět o EU," vzpomněl Boháč. Část lidí to zajímalo, jiní si na nich podle něj vybíjeli zlost, kterou měli na tehdejší vládu. Důležité bylo taky dát dohromady potřebnou terminologii týkající se EU, která v řadě oblastí neexistovala.
V roce 2001 se uspěl ve výběrovém řízení a dostal se na stálou misi při EU v Bruselu. Na starosti měl ze začátku vztahy s novináři a Evropský parlament. Tehdy už se naplno rozjelo vyjednávání o vstupu Česka do EU, které podle Boháče nebylo vůbec jednoduché.
"I z naší strany tam bylo možná trochu nepochopení, jak to všechno funguje. Všichni tomu říkali negociace, ale reálně to bylo setkání, kde seděl hlavní vyjednavač ze země X a proti němu velvyslanec z předsednické země a víceméně mu sděloval, kde jsou konkrétní problémy tak, jak je identifikovaly jednotlivé členské státy. Negociace se ale vedly na úrovni pracovních skupin a Coreperu, tedy velvyslanců při EU," popsal.
Většinou se vše předjednávalo na jiných úrovních a vyjednavači potřebovali mít dobré podklady a detailní analýzy, pokud chtěli nějaké výjimky. "Vzhledem ke stavu české státní správy v té době to někdy bylo velmi obtížné, což se ukázalo ex post. Některé věci vybublaly až dodatečně a byla to pak výborná věc, která se dala kritizovat. Říct, že naši vyjednavači zklamali. Že Pavel Telička to nevyjednal. Ale nemohl. Ministerstva byla tehdy těmi místy, kde se měly identifikovat problémy, a pak ve spolupráci s vyjednavačem se mohla najít strategie, jak přesvědčit Komisi a členské státy o nějakém přechodném období, či o krátkodobé či dlouhodobé výjimce. Všichni se učili za pochodu,“ zavzpomínal na dobu těsně před vstupem do EU Boháč.
Vztahy s Evropským parlamentem (EP) byly tehdy rovněž zajímavé, mnohé země se nechávaly slyšet, jak jim záleží na rozšíření, ale byly i státy, které s tím měly problém. "Česka se z hlediska EP týkaly tři zásadní problémy: Temelín, Benešovy dekrety a situace Romů. Přišli většinou němečtí či rakouští europoslanci a říkali, že není možné, aby do EU vstoupila země, která porušuje lidská práva a právo na vlastnictví. Vysvětlovali jsme jim to pořád dokola, ale někteří to nechtěli pochopit," uvedl český úředník v Bruselu.
Po čtyřech letech na české misi se Boháč rozhodl v Bruselu zůstat, protože ho evropská témata zajímala. Účastnil se několika konkurzů a nakonec dostal nabídku z EP pracovat tam jako právník-lingvista. "Nebyla to úplně práce, kterou jsem si představoval, ale řekl jsem si proč ne. A nakonec jsem toho nikdy nelitoval, protože jsem se naučil, jak funguje Evropský parlament zevnitř a všechna zákoutí legislativních procedur," řekl. Znalosti z této oblasti využil i při prvním českém předsednictví v roce 2009, když se načas vrátil na tehdy už stálé zastoupení ČR při EU.
"Naše předsednictví se tehdy odehrávalo před koncem legislativního období Evropského parlamentu, byl velký nápor na to všechno zvládnout, jeli jsme jako dráha," zavzpomínal Boháč na dojednávání kompromisu ohledně mnoha unijních předpisů, kdy na jedné straně v takzvaných trialozích stojí právě předsednictví v Radě EU. Spolu s ním jednají Evropská komise a vyjednavači EP. Na konci března 2009 ovšem přišel pád tehdejší vlády Mirka Topolánka.
"To byl velký šok pro všechny a mělo to negativní dopad. Všichni si přečetli, že padla česká vláda a EU zůstala ve štychu, protože ji nemá kdo řídit na politické úrovni. Takže už se to s námi táhlo a to, že za námi zůstalo 72 dojednaných dohod, to už nikdo neřešil," dodal Boháč, který letos povýšil a od 1. ledna se stal ředitelem pro publikace, inovace a data management.
