Když si s ní začnete povídat o zahradě, rajčatech, ježcích, o ‚jejích‘ jiřičkách, které tak ráda pozoruje, a nebo o chvílích, kdy na terase kouká do vycházejícího sluníčka, naprosto se rozzáří. Pak se nadechne a nezavře pusu.
Byla jste takhle nadšená zahradou a vším kolem ní odjakživa, nebo to přicházelo až postupně?
Vždycky jsme měli velkou zahradu, nejdřív na ní byla spousta záhonků, ale ty postupně zanikaly, protože jsme na chalupu jezdili většinou o víkendech. Maminka pak nechala ty záhony, na kte- rých si tak nějak polodivoce rostly kytky. A mě tehdy zahrada samozřejmě nebavila. Nejhorší pro mě bylo hrabání listí, vždycky jsem utíkala, kam jsem mohla, a protože jsem byla nejmenší, obvykle to odnesl chudák můj brácha, který byl o sedm let starší. Ale kytky se mi vždycky moc líbily.
Kdy jste se o zahradu začala starat tak, že jste opravdu chtěla, a ne že to bylo z nutnosti ji udržovat?
Bylo mi devatenáct a odjela jsem tehdy za svým přítelem do Německa. Bydleli jsme u jeho rodičů, kteří měli docela malou zahrádku s jezírkem, takže moc prostoru na zahradničení tam nezbývalo. Ale pod naším balkonem byl zarostlý, neudržovaný záhon, který jsem do hloubky opečovala, vyplela a nasadila jsem tam trvalky. Zahradničení mě bavilo a zajímalo čím dál víc a začala jsem pěstovat rajčata. I když původně to bylo kvůli komárům.
Marta Jandová velmi ráda navštěvuje výstavy v pražské Botanické zahradě
Jak souvisejí rajčata s komáry?
V létě jsme tam měli hodně komárů a někdo mi poradil, že komáři nemají rádi rajčata. Tak jsem před každé okno dala truhlík s rajčaty. A začala jsem zjišťovat, že není rajče jako rajče, že jsou taková a maková, kupovala jsem různé odrůdy sazenic a časem jsem si řekla, že zkusím vypěstovat rajčata ze semínek. Takže mi rostly sazeničky rajčat a všeho možného a došlo to až tak daleko, že mi můj bývalý přítel postavil skleník.
Zkusila jsem i saláty, ale jen na chvíli, protože než to vyroste, tak vám to sežerou slimáci a já nemám srdce ty slimáky zabíjet a rozstřihávat, jak to dělají někteří lidé, takže pak to zůstalo u okurek, rajčat a u těch kytek. I když jsem pak už nebydlela v domě se zahradou, vždycky jsem chtěla mít aspoň kytky na okně. V Německu se říká, když se vám daří cokoli pěstovat, že máte zelený palec, takže jo, ten já mám. Teď mi doma za posledních čtrnáct dní vykvetly všechny orchideje.
Máte doma květinu, ke které máte zvláštní vztah, nebo na kterou jste hodně hrdá?
Dost často chodím na výstavy do Botanické zahrady a naposledy jsem tam dostala nádhernou orchidej, z té mám radost. A pyšná jsem na všechny svoje kytky. Zvláštní vztah mám ke svému kaktusu, který jsem ze semínka vypěstovala před třiceti lety. Tehdy jsem si myslela, že dám semínko na vatu, pak na okenní rám, ale až později jsem zjistila, že to je mnohem složitější. Semínko musí být ve tmě, takže ho musíte nechat v krabici pod postelí, dokud nevyklíčí. Takhle jsem v Německu vypěstovala několik kaktusů, ale ten jeden jsem si vzala s sebou a starám se o něj celé roky. Teď má asi tak půl metru.
Váš vztah k zahradničení, k pěstování a k přírodě vůbec se prolíná i YouTube seriálem JandoVíc, který jste před rokem začala natáčet spolu se svými ‚macechami‘. Jak to celé vzniklo?
Moje macecha Martina si před časem koupila starou chalupu s velkou zahradou a sadem. Jelikož se o takovou zahradu nikdy sama nestarala a měla najednou obří sklizeň jablek a dalšího ovoce, trošku se v tom ztrácela a točila si vtipné příběhy na Instagram. Tak mě to napadlo. Nejdřív jsem jí radila, aby si sama začala točit nějaký zahradnický pořad. Pak jsem jí řekla, že bychom to mohly dělat spolu, a nakonec mě napadlo, že by do toho s námi mohla jít i Alice, tátova žena. A podařilo se.
Kam byste pořad zařadila?
Tak trošku takový receptář se zkoušením. Všechno neumíme, ba naopak, a proto si zveme lidi, kteří o tom vědí víc. A občas taky blbneme nejen na zahradě. Takže je to pořad pro ty, kteří milují zahradu a taky tři bláznivý ‚přesčtyřicítky‘.
Vybavujete si, jaké zajímavosti nebo tipy jste se už od odborníků díky pořadu dozvěděla?
Tak třeba zahradní architekt Ferdinand Leffler nám v krátkosti řekl hodně věcí. Moc mě to od něj potěšilo. Co jak vysadit a kde postavit. Odkud fouká a kde se čemu daří. Je to jeho zaměstnání a veliká vášeň. A fakt je dobrej. Překvapilo mě, jak rychle se v zahradě zorientoval a jak hned viděl, jak by to jednoho dne mohlo vypadat.
Jaké kytky vám rostou na záhoncích na chatě?
Mám pivoňky, to je moje vzpomínka na dětství a na maminku, která je na téhle zahradě vždycky pěstovala. Koupila jsem si odrůdu, která má extra veliké květy, hlavičky mají třeba až dvacet centimetrů. Bohužel když jsme loni byli na dovolené, zrovna si dovolily vykvést, tak jsem je neviděla. Na záhonech mám taky moc ráda lupiny, vlčí bob se tomu říká. A gerbery, kosatce, náprstníky…
A pak motýlí keře! Zasázela jsem je v různých barvách podél celého plotu, a když kvetou, létají na ně denně hejna motýlů. Bohužel vloni bylo motýlů oproti jiným rokům méně, ale jindy nám jich po zahradě létalo třeba padesát najednou. Motýlí keře jsem poprvé špatně ostříhala, ale teď už vím, že se na jaře musí udělat střih úplně dole, aby vyrostly do výšky a krásně kvetly. Každý rok se v zahradě naučím něco nového.
Co nového letos budete sázet?
Lichořeřišnice! Za prvé jsou nádherné, za druhé jsou fakt dobré a zdravé a za třetí, když už je jednou máte, tak už je nikdy nemusíte kupovat, protože stačí, když po odkvětu seberete ze záhonu semínka. Každý rok si je ukládám do staré plechovky a na jaře je jenom zaseju. Měla jsem je v truhlících na oknech a letos je chci zasadit podél plotu, aby se pnuly po dřevěných laťkách.
Zmiňovala jste, že se chystáte na zakládání vyvýšených záhonů. Jak složité to je?
Na zahradě už máme dva, v jednom rostou jahody, v druhém bylinky, ale ty jsme koupili hotové a jen je zakládali. Podle mého není sestavení vyvýšeného záhonu tak složité jako jeho založení. My jsme po kýblech nosili hlínu z kompostu, který táta na zahradě založil asi před padesáti lety a pořád ho doplňuje, takže zemina zespoda je opravdu extrémně kvalitní a úrodná. Nevěřili jsme vlastním očím, když jsme jeden víkend zasázeli bylinky a o týden později jsme už skoro měli bylinkovou zahrádku. Táta, celoživotní zahradník, byl taky překvapený. Vyvýšené záhony jsou prostě skvělé – všechno krásně roste, nemusíte se k nim tak ohýbat a je to vlastně takový velký květináč, takže to v zahradě vypadá nádherně.
Bez jakých technologických pomocníků se při péči o zahradu nebo o květiny neobejdete?
Před časem jsem objevila perfektní systém zavlažování pro kytky na našem pražském balkoně. Chtěli jsme s manželem, aby byl co nejvíc zelený, a díky tomu systému vyroste v truhlících umístěných nad sebou vždycky zelená stěna. Není to napojené ani na elektřinu – jen doplňujeme vodu do kýblu, který je přímo na balkoně, voda se rozvádí hadičkami do truhlíků, malé čerpadlo je poháněné solární energií a můžeme si zavlažování načasovat, jak často a jak dlouho chceme.
Vraťme se na zahradu, kterou znáte od dětství. Jak se proměňuje v čase?
Jaro je Marty nejoblíbenější roční období
Odjakživa byl její součástí buk, který nakonec zabíral a stínil velkou část zahrady. Bohužel, při jedné bouřce se rozlomil a museli jsme ho nechat pokácet. Všichni jsme to obrečeli, hlavně táta, jehož zahrada je s tou naší spojená, a který ten strom viděl růst. Já jsem po něm jako malá lezla…
Tehdy jsem při té bouřce zrovna filmovala zahradu, říkala jsem si v duchu, jen aby nám nějaký strom nespadl na barák, a najednou se ozvala rána, část stromu ležela na elektrickém vedení, půlka vesnice byla bez proudu, přijeli hasiči, elektrikář… Ale má to i šťastný dovětek. Našli jsme pána, který ze starých stromů vyrábí nábytek, a tak nám z buku vyrobil dvě křesílka se židličkou. Manžel je má ve své ordinaci, všechny pacientky je obdivují a já jsem ráda, že ten strom pořád vlastně existuje.
Zůstal po něm obrovský pařez, který nebylo možné vykopat, takže jsme ho vyfrézovali a je pořád součástí zahrady. Jsem ráda, protože jsem si vždycky myslela, že v těch starých kořenech žije spousta zvířat, které tam i teď mohou žít dál. Máme v zahradě myšky, krtky, občas to odnesou nějaké kytky, ale nevadí mi to. Na zahradě se řídím heslem ‚žít a nechat žít‘.
… což se u vás na zahradě týká třeba i ježků nebo jiřiček, které jste prý téměř adoptovala. Co pro ně děláte?
Teď zrovna přemýšlím o tom, že bych ježkům pořídila dvířka v plotě. Aby se mohli volně dostat ze zahrady a zase třeba zpátky. Ježek v zahradě nijak neškodí, naopak může být užitečný, a když si v zimě bude moct zalézt do kupy našeho listí, budu ráda. A naše jiřičky, které každý rok uletí tisíce kilometrů, aby mohly hnízdit v naší zahradě, ty prostě zbožňuju!
Předloni jim začala sojka ničit hnízda, vloni zase strakapoud. Vyklovali zespodu díru, aby se dostali k vajíčkům nebo k mláďatům… A tak jsme jim koupili umělá hnízda ze dřeva a betonu. Nejdřív na zkoušku dvě, a když se v nich jiřičky do dvou dnů zabydlely, dokoupili jsme dalších osm.
V zahradě mají ještě tři čtyři vlastní hnízda. Každý rok se bojím, aby zase přiletěly, a když doletí, jsem fakt šťastná. Poslouchám jejich štěbetání, když zapadá slunce, a loni jsem se dívala, jak jiřička učila létat svoje mládě, což bylo fascinující. Mimochodem celá naše rodina má členství v Ornitologickém spolku, díky čemuž se dozvídáme spoustu zajímavých věcí.
Co vám zahrada dává v duševní rovině?
Kolikrát si jdu ráno sednout na zahradu, když ještě všichni spí. Sedím na lavici, koukám, jak vychází sluníčko, poslouchám ptáčky a říkám si, jak je na světě krásně. Zatím jezdíme na chatu o víkendech a vracíme se do Prahy, ale chtěla bych, aby se to jednou obrátilo a my jezdili ‚na chatu‘ do Prahy. Můj táta to má stejně. Když neměl koncerty, byl nejradši na chalupě, zatímco máma s námi, dětmi, bydlela v Praze. Jezdili jsme za ním na víkendy, to mě pak vzal za ruku a ukazoval mi, jak mu rostou rajčata. Asi proto je chci taky pořád pěstovat. Na zahradě si vždycky naprosto vyčistím hlavu. Pracuju obvykle bez rukavic, protože ráda cítím na rukou hlínu. A když pak vidím první výsledky, to je vždycky radost.
Co pro vás znamená jaro?
Jaro je moje nejoblíbenější období, asi i proto, že jsem se v tomto ročním období narodila. Na oslavu těch letošních, kulatých narozenin se už moc těším, protože je budu slavit s přáteli a s kapelou 4. dubna v Lucerna Music Baru.
Související články
Zdroj: časopis Receptář