LIVE: 30 Seconds To Mars předvedli v Praze strhující show, Jared Leto překvapil výborným zpěvem

30 Seconds To Mars
Praha, Sportovní hala Fortuna
15. 5. 2024

Jak ukázal pražský koncert, bratři Jared a Shannon nejsou jen skvělí holywoodští herci, ale také výborní a charismatičtí muzikanti. Do holešovické haly Fortuna se vrátili po šesti letech, kdy sklidili za tehdejší vystoupení většinově kritické recenze, ovšem jejich letošní show představila dvojici bubeníka a zpěváka doplněnou o hostujícího kytaristu ve vynikající formě, čemuž napomohla i zajímavá mimozemsko-pekelná scéna. Ta byla většinou střídmá, nicméně udržující vizuálně tajemnou atmosféru po celou dobu vystoupení.

Jareda Leta svlékaly fanynky očima. Thirty Seconds To Mars se po šesti letech vrátili do Prahy

Show začala odpočítáváním od stovky s česky namluveným ženským hlasem, což působilo trochu zdlouhavě, obzvlášť když kapela začala s patnáctiminutovým zpožděním. Odpočítávání se zastavilo na číslovce třicet a v ten moment vypukla show, která překvapila vizuálně (jednoduchý obří trojúhelník zářící v zádech  kapely, do nějž se promítaly vizuálně zajímavé koláže či ukázky klipů) ale i zvukově (přehledný čitelný a dostatečně hutný zvuk ve všech částech haly). A o skvělý start se postaral i výběr první písničky: jím byla za doprovodu vystřelených konfet Up in the Air s procítěným zpěvem Jareda Leto. Ten v plášti s kapucí, takřka s "kazatelským" projevem v průběhu celého koncertu ukázal symbolický vztyčený prostředníček všem škarohlídům a kritikům, kteří na jeho minulém výkonu před šesti lety nenechali nit suchou. Jeho hlas byl dostatečně charismatický, nakřáplý, ve výškách vypjatý, ale čistý, zkrátka takhle si představuji suverénní výkon lídra rockové kapely.

Ačkoliv turné má sloužit k propagaci nového šestého alba, zazněly z něj v průběhu koncertu jen dvě písničky, Seasons a Stuck. Obě skvěle zapadly do celého playlistu, v němž zazněly songy z každé z jejich předchozích pěti desek, ovšem největší ohlas měly dle mého názoru skladby z třetího alba This Is War vydaného v roce 2009, na které jsem se i já těšil nějvíce. Songy Night of the Hunter, Hurricane a titulní This Is War (v jejímž průběhu zaplály ohně navozující až pekelnou atmosféru a Jared Leto pobíhal po pódiu i s plamenometem v ruce) dokázaly davy fanoušků pod pódiem i na tribunách již stárnoucí hokejové haly doslova rozžhavit doběla a rozpumpovat jejich těla. Poklidná Alibi zahraná zpěvákem pouze za doprovodu akustické kytary zase ukázala jeho hlas v intimnější poloze a všechna světla i zraky dívek i jejich mužských protějšků byla upřena pouze na lídra kapely, jakoby se do něj a jeho přednesu doslova vpíjela. Ale abych nezůstal jen u tohoto, sic stěžejního alba, tak i skvělé hity, jako třeba From Yesterday či Rescue Me zpívala sborem celá hala.

Samozřejmě by se daly najít i nějaké ty mouchy. Elektronické části skladeb a sborové pěvecké podkresy  byly pouštěny z předtočených smyček, naživo tak zněly jen kytara, bicí a zpěv, hlasu zpěváka občas vypomohly i half-playbackové druhé či třetí vokály, a ne všechny zvláště ty expresivní vokální pasáže (napříkla v Hurricane) zazpíval tak, jak jsou na albu. Nicméně toto jsou jen drobné výtky hnidopychů, kteří touží po absolutní dokonalsti, kterou nelze vlastně nikdy u naživo hraných koncertů docílit. Důležitý je celkový dojem a spokojenost fanoušků. Kapela ukázala, že není jen strojem na studiové hity, ale že dokáže své fanoušky a také nové posluchače dokonale pobavit.

Jako předskokan se představil zpěvák Jagwar Twin a v zádech s kapelou předvedl zajímavé třicetimutové představení, které se snažilo o obdobné postupy jako hlavní hvězdy večera, což znaména mnoho předtočených sborů s pokusy o stadiónové popěvky, do nichž pak interpret sázel své melodie se zatím dvou vydaných alb. Povedlo se mu fanoušky roztleskat, nicméně tento mix jejich hudby mi až nápadně připomínal postupy současných megahvězd, italských Måneskin, a upřímně, na to, aby mohli postoupit do té nejvyšší ligy, potřebují mnohem více originality a hlavně mnohem nápaditější písničky s větším hitovým potenciálem.

Koncert amerických 30 Seconds To Mars byl nejenom hudebním, ale vizuálním zážitkem, kterému by ovšem mnohem více slušely nějaké modernější prostory, ať už Forum Karlín, O2 Universum, nebo rovnou velká O2 arena. Přeci jen stará holešovická hala Fortuna se svými obstarožními sedadly na tribunách a celkovým chátrajícím dojmem nepůsobí zrovna reprezentativně, nicméně i zde dokázali „Marťani“ předvést téměř mimozemský zážitkový vjem, jaký jejich hudba často navozuje a pocit naprostého vzájemného souznění se svými fanoušky. A o to přesně u jejich hudby jde. A přesně tohle se jim povedlo. Výborná a působivá show.

setlist: Up in the Air, Kings and Queens, Walk on Water, Rescue Me, Do or Die, Seasons, Hail to the Victor, Hurricane, This Is War, Alibi, From Yesterday, Stay, Night of the Hunter, City of Angels, A Beautiful Lie, Attack, Stuck, The Kill (Bury Me), Closer to the Edge

Text: Aleš Materna, foto: Monika Jetelová
Témata: 30 Seconds To Mars, Jared Leto, Shannon Leto, It's The End Of The World But It's A Beautiful Day, Seasons World Tour