Našla jsem sílu a bojovala za českou vlajku, řekla Krejčíková po postupu
První kolo na olympijských hrách zvládla vítězka Wimbledonu až po obratu, se Španělkou Sarou Sorribesovou zvítězila 4:6, 6:0, 7:6 a postoupila do 2. kola. Hecování a oblečení v národních barvách ji v zápase pomohlo. "Tady jsme jeden tým, reprezentujeme Česko. Držíme si palce navzájem. Chceme, aby se nám tady dařilo a někdo z nás dovezl medaili," vysvětlovala po zápase Krejčíková.

Přechod z londýnské trávy, kde před dvěma týdny slavila titul, na pařížskou antuku pro ni nebyl snadný. Pořadatelé ji na úvod Her nasadili na centrální kurt, kde před třemi lety vyhrála grandslamové Roland Garros.
"Hrát tady hned první zápas na kurtu Philippea Chatriera, ještě s antukářkou… Není to úplně to, co jsem si představovala, ale mám radost. Na tom kurtu hraju ráda a jsem ráda, že si mě vybrali, abych na centru hrála. Nakonec bych nechtěla hrát jinde," komentovala Krejčíková.

"Jsem ráda, že jsem zápas vybojovala, našla jsem v sobě energii a povedlo se mi vyhrát. Dokázala jsem najít sílu a bojovat za českou vlajku a trikoloru, kterou mám na sobě. Reprezentovat je vždycky strašně speciální, na olympiádě je to nejvíc," uvedla.
Na kurtu se hecovala už od prvního setu, který ztratila v koncovce. "Chtěla jsem ho vyhrát, hodně jsme se tahaly, akorát závěr mi nevyšel. Byla jsem možná moc pasivní, pořád jsem hledala, jak mám na antuce hrát," vysvětlovala Krejčíková.
"Ve druhém setu jsme trošku změnili strategii, snažila jsem se ji dodržovat i ve třetím. A v něm už to bylo nahoru dolů, ale vyhrála jsem já, takže mám radost," řekla osmadvacetiletá tenistka.
Ráda nastupuje v oblečení v národních barvách, protože Hry jsou pro ni jiné než turnaje velké čtyřky. "Grandslamy jsou individuální. Hrajeme tam sami za sebe i proti sobě. Tady jsme jeden tým, reprezentujeme Česko. Držíme si palce navzájem. Chceme, aby se nám tady dařilo a někdo z nás dovezl medaili," dodala.
Rychlý přesun do Paříže
Po nečekaném triumfu ve Wimbledonu měla spoustu společenských povinností a hrála turnaj v Praze, kde s Kateřinou Siniakovou v rámci přípravy na obhajobu olympijského zlata vítězně obnovily spolupráci.
"Za normálních okolností, kdyby to nebyla Praha, tak turnaj nehraju. Ale tím, že to bylo v Praze a byly jsme s Kačkou domluvené, že si zahrajeme a že se sehrajeme, aby se nám tady zadařilo, tak jsem nastoupila," vysvětlovala Krejčíková.
"Navíc i to, že si zahrajeme před domácím publikem, na Spartě, kde to mám ráda, na českém turnaji. Proto jsem ani nepřemýšlela, že bych nehrála, prostě jsem chtěla hrát před domácím publikem," dodala.
Do Paříže se přesouvaly se Siniakovou a Lindou Noskovou bezprostředně po dopoledním závěrečném duelu soukromým letem. "Po finále jsme během dvaceti minut musely odjet na letiště a doletěly jsme sem ve 2:59, takže jsme to akorát stihly, než se ve tři zavřel vzdušný prostor pro zahájení," řekla Krejčíková.
"Měly jsme docela štěstí. Včera jsme sem do areálu přijely a celý den jsme čekaly, dneska jen třicet minut rozehrávka, nové míče a šlo se na to," přiblížila hektický program.