KOMENTÁŘ TATIANY FRÖHLICH | Zatykače Mezinárodního trestního soudu (ICC) na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a někdejšího člena jeho vlády, bývalého ministra obrany Joava Galanta, vyvolaly vlnu reakcí na celém světě. Jak pohoršených, tak nadšených.
Zatímco jedni vidí v tomto rozhodnutí soudní instituce – jediného stálého mezinárodního trestního soudu – jednoznačný důkaz, že se Izrael dopouští v Gaze genocidy (ačkoli se takového obvinění zdržel i samotný žalobce), pro jiné jde o perverzní ohýbání mezinárodního práva (složitě formovaného po 2. světové válce proto, aby se již nikdy nemohl zopakovat zločin šoa) způsobem, který poškozuje a izoluje židovský stát a upírá mu jeho právo bránit životy svých občanů.
Když jsou teroristé nadšení, zřejmě děláte něco špatně…
Každý si tu najde „to svoje“. Například pro Francesku Albanese, zvláštní zpravodajku OSN pro Palestinu, je to „vzácný moment euforie“. Pro tureckého ministra zahraničí Hakana Fidana (jehož země není signatářem Římského statutu) zase „nadějný a zásadní krok k trestnímu stíhání izraelských orgánů dopouštějících se genocidy“.
Vrchní velitel íránských revolučních gard, Hussein Salami, to považuje za „konec a politickou smrt Izraele“. A jeho duchovní šéf, ajatolláh Chameneí, požadoval v sobotu večer na síti X soud pro všechny politické a vojenské zástupce Izraele, aby v pondělí oznámil, že zatykače na Netanjahua a Galanta jsou málo, a v bohorovnosti sobě vlastní oba rovnou odsoudil k trestu smrti.
Irský premiér Simon Harris se zase nechal slyšet, že zatykače představují „nesmírně významný krok“ a že „každý, kdo může ICC podpořit při výkonu jeho důležité práce, tak musí naléhavě učinit“… Teroristická organizace Hamás uvítala „vydání mezinárodního zatykače na teroristy (!) Netanjahua a Galanta pro obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti“.
Představitelům mnoha dalších zemí – Norska, Španělska, Švédska, Švýcarska nebo Velké Británie – se nadšení ze stíhání izraelského premiéra podařilo diplomaticky zakrýt slovy o respektování nezávislosti a důležitosti práce soudu. Šéf unijní demokracie Josep Borrell prohlásil, že rozhodnutí ICC musí být respektováno a prosazeno.
Jistě, dost bylo i těch, kteří vyjádřili své pobouření a rozhodnutí ICC označili nevybíravými příměry: argentinský prezident Javier Milei, ministři zahraničí Rakouska, Maďarska i České republiky, a samozřejmě také jak odcházející, tak i zvolený prezident Spojených států.
Sám stíhaný, Benjamin „Bibi“ Netanjahu, charakterizoval zatykač jako projev antisemitismu a moderní verzi Dreyfusovy aféry.
Tvoje tvář má známý hlas…
Pro znepokojeného pozorovatele rostoucí averze vůči Židům je zatykač iniciovaný hlavním žalobcem ICC, britským advokátem Kamirem Khanem také testem, kdo je kdo na globální politické scéně. Mohl by být vnímán jako mezinárodně-politická variace na televizní show Your Face Sounds Familiar, kde pod různými maskami zaznívá důvěrně známá, tisíciletí omílaná písnička.
A zřejmé je, čím nejspíše není: Aktem nezávislé a o spravedlnost usilující instituce. Protože využívá jejího statutu k dosažení politického cíle i za cenu překrucování faktů, nedostatečných či dokonce vylhaných důkazů a překotné ochoty uplatňovat v případě Izraele „double standards“ = dvojí metr.
