Miroslav Čabaj: „Porazit Ášína by bylo určitě moc pěkné“

Míro, gratulace k dalšímu mistrovskému titulu, ale upřímně, to tě už nemůže bavit – co rok, to titul ve třídě…

„Moc děkuji za gratulaci. Baví mě to stále, ale myslím, že je to hlavně z důvodu spolehlivosti a dojíždění do cíle. Výsledný součet bodů jde pak v náš prospěch, a to mistrovským titulem.“

Tobě chybělo málo a mohl jsi mít opravdu hodně cenný skalp. V Rally chalenge, pokud bys dobře bodoval v Pačejově, jsi mohl pokořit Ášína…

„Porazit Václava by bylo určitě moc pěkné, ale spíše bych to bral jako legraci, protože na rychlostních zkouškách se s ním nemůžeme porovnávat ani náhodou. Jsem moc rád, že už před Pačejovem se tato situace řešila i u Pechů v servisu, že budou bojovat proti TDi (smích). Dokonce se mi donesla zpráva, že aby se tato situace neopakovala i příští rok, mění Václav wéercéčko za soudobý vůz (smích).“

Pojďme se v kostce ohlédnout za sezonou. Pokud pominu smutnou Šumavu, tak se začínalo u tebe doma v Českém Krumlově a domácí přebor ti vyloupili soupeři. Ty jsi zvyklý doma vyhrávat, jak se ti skousávala tato hořká pilulka?

„Domácí Rally Český Krumlov jsem pojal velice zodpovědně a chtěl jsem od prvního metru jet na maximum. Už při psaní rozpisu jsem si vybral pár míst, kde jsem chtěl být rychlejší než ostatní. Jedním z nich byl i známý skok na Jistebníku na panely, kde se to vždy prodává. Jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Jenže, když se chce moc… Ostrá hrana panelu ulomila kus disku, přišel defekt a časová ztráta asi minutu. Byla to vyloženě moje chyba. A aby toho nebylo málo, tak na konci erzety se ukázalo, že máme dvojitý defekt, takže jsme museli udělat i neplánovanou změnu v pneumatikách a sekci dojet opatrně. Ta časová ztráta se už pak nedala dohnat. Ale je nutno sportovně přiznat, že kluci vepředu, Michal Gregor i Vlasta Daňhel, jeli parádně.“

V Hustopečích tě o vítězství připravil Kryštof Zpěvák. V Krumlově jsi měl soupeře relativně blízko, Zpěvák doslova ulítl…

„Rally Hustopeče je krásná soutěž, kam se vždy moc těšíme. Erzety mezi vinicemi mají své kouzlo a ne nadarmo patří tato soutěž mezi nejoblíbenější u většiny posádek. Kryštof a jeho nádherná S1600 nám nadělila pořádnou oblož. Jsme nějak smíření, že proti tomuto autu se těžko bojuje, pokud je v dobré kondici. A nejenom Hustopeče ukázaly, že to s Citroënem Kryštof umí.“

To časové manko doslova nabízí otázku, jak se díváš na ten nepoměr zařazení aut do tříd?

„Na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Toto bys měl spíše směřovat na lidi z Autoklubu.“

Dalším závodem, kde jsi letos startoval, byla Bohemka. Tady jsi i chvilku vedl třídu, ale opět to nevyšlo…

„Zrovna po Bohemce jsem si říkal, že se nechám přejmenovat na „Ten věčně druhý“ (smích). V cíli jsme se s Ondrou Jirákem shodli na tom, že se jelo opravdu na hraně a bylo to o tom, kdo udělá chybu. Pro nás bylo důležité dovézt auto celé až na cílovou rampu a moct pokračovat v sezoně. Proto jsme jeli spíše na jistotu ke konci soutěže.“

Vítězství ve třídě nepadlo ani při Barumce, přesto jsi na cílové rampě zářil štěstím…

„Letošní Barumka byla díky počasí extrémně těžká. Byl to spíše boj o přežití a ve spojení s délkou soutěže, jsem byl opravdu šťastný, že jsme dojeli až do cíle. Z mého pohledu to byla ale ta správná rally, jak se patří. Asi nemá cenu rozebírat skvělou diváckou kulisu, před kterou je radost závodit. To je jedním slovem paráda.“

Dostáváme se k pačejovské rally, tady jsi nedokončil první etapu, co se stalo?

„Závod jsme rozjeli dobře. To, že byl před námi Honza Dohnal s S1600, je jaksi správně. Bylo by podivné, kdyby nám visel na nárazníku. A co se stalo? Projevila se únava materiálu na tlumiči, kterou jsme nemohli doma na dílně odhalit. Na rozbitém muničáku se tlumič patrně načal a na třetí zkoušce závodu, naštěstí na rovném úseku, praskl. S prasklým tlumičem pochopitelně dál nešlo jet a my museli ze soutěže odstoupit. Měli jsme štěstí v neštěstí, že se závada projevila na rovném úseku, protože být to někde v rychlých zatáčkách, byl by to dost velký problém. Ale ukázalo se, že dobří lidé nevymřeli. Jeden skvělý člověk z vesnice, kterému chci tímto poděkovat, nám tlumič zavařil a my mohli z erzety do servisu. Tady jsme dali nové tlumiče a v neděli jsme se tím pádem mohli vrátit zpět do soutěže.“      

Když se ohlížím na výsledky, tak to vypadá, že se na tebe soupeři domluvili a nenechali tě ani jednou vyhrát. Co s nimi budeš dělat?

„Každý rok je to těžší a těžší. Soupeři přibývají a je logické, že nechtějí být někde vzadu. Většina z nás jezdí proto, aby vyhrávala. Pro mne z toho vyplývá, že je potřeba mít auto v dobré kondici a spolehlivé. To dá pochopitelně více práce a s tím spojené finance. Ale pokud chci být vepředu, nemohu auto jen umývat od bláta. Každopádně se nechci stresovat počty soupeřů. Jezdíme proto, že nás to baví, a dál budeme zkoušet jezdit co nejrychleji a zkoušet bojovat o vítězství.“

Avizoval jsi, že svou budoucnost vidíš mezi historiky, v jaké kondici je Ascona?

„Tento plán stále trvá a dalším rokem budeme zase blíž k jeho realizaci. V průběhu sezony není moc času se Opelu věnovat. Nyní je po sezoně, tak si dávám za úkol stavbu posunout o kousek dál.“

A plány pro příští rok? Fabie nebo Ascona, kde tě uvidíme?

„Ono už to z předchozí odpovědi vyplývá, že starty s Asconou se zatím odkládají. Pokud se podaří zajistit finance, tak to bude určitě Fabia. Vše ale bude záležet na financích a technice. Pokud vše klapne, rád pojedu všechny soutěže ve velkém mistráku.“

Poděkování a vzkaz fanouškům…

„Moc děkuji všem, co nám fandí a ženou nás na rychlostních zkouškách dopředu. Poděkovat bych rád chtěl i sponzorům, kamarádům, rodině a Vláďovi, bez kterých by mé závodění nešlo uskutečnit. Ještě jednou díky moc a těším se s vámi na shledání v příštím roce.“