Unie botanických zahrad: Stále chybí zákon o botanických zahradách. Vyzýváme proto poslance, aby ochranu rostlin ex situ doplnili do zákona o ochraně přírody

Unie botanických zahrad dopisem jejího prezidenta Pavla Sekerky vyzvala poslance napříč politickými stranami, aby v rámci novelizace zákona 112/92 Sb. doplnili legislativu o roli botanických zahrad v ex situ ochraně rostlin. Na nutnost zapojení botanických zahrad do integrované ochrany rostlin vede Unie botanických zahrad ČR s Ministerstvem životního prostředí dlouholetou, ale bezvýslednou, debatu. Žádost o jednání jsme naposled na ministerstvo zaslali 9. 8. 2023. Neobdrželi jsme žádnou odpověď, pouze neformálně jsme byli informováni, že není politická vůle přijmout zákon o botanických zahradách. Jako jedinou možnost, jak upravit vztah botanických zahrad k ex situ ochraně viděli zástupci MŽP novelizaci zákona 114/92 Sb. Během srpna jsme obdrželi návrh paragrafového znění dvou paragrafů k připomínkování. Ve výsledném návrhu, který jsme měli k dispozici, ale bohužel připomínky nebyly akceptovány a nakonec se ani původní návrh do vládního návrhu novelizace Zákona o ochraně přírody nedostal.

Proto jsme nyní, když se projednává novelizace v poslanecké sněmovně, oslovili poslance.

Ex situ ochranu v současnosti totiž považujeme, vzhledem k obrovskému propadu početnosti některých kriticky ohrožených druhů, za nutnost. Česká republika je jediná země ve střední Evropě, která nemá právně ošetřenou roli botanických zahrad. Přitom na genofondových programech vlajkových druhů dlouhodobě spolupracujeme s AOPK, Národním programem genetických zdrojů (v gesci ministerstva zemědělství) a některými nevládními organizacemi.

Zahrady provozované školami anebo veřejnými výzkumnými institucemi se ale opakovaně setkávají s právním názorem, že uchovávání přírodního a kulturního dědictví v rámci pěstební činnosti, tedy i ex situ konzervace, může být v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb. (Zákon o vysokých školách) a zákonem č. 341/2005 Sb. (Zákon o veřejných výzkumných institucích). Ex situ ochranu totiž při striktním pohledu není možné považovat za vědeckou činnost, podporu vědy ani výuku.

Proto navrhujeme použít mírně upravené znění § 52c (3), původně navržené MŽP, takto:

Pro účely tohoto zákona se botanickou zahradou rozumí trvalé, odborně vedené zařízení spravující rozsáhlé sbírky živých rostlin přístupných veřejnosti; arboretem se rozumí takovéto zařízení spravující sbírky dřevin. Jejich hlavním posláním je přispět k zachování biologické rozmanitosti rostlin jejich pěstováním v lidské péči, se zvláštním zřetelem na záchranu ohrožených druhů a genofondu planě rostoucích i okrasných a užitkových rostlin, jakož i zajištění vzdělávání i výchovy, popularizace vědy a osvěta veřejnosti k ochraně přírody. Botanické zahrady za tímto účelem zřizují především střední školy, vysoké školy, veřejné výzkumné instituce, kraje a obce.

Je zvláštní, že v České republice, ve které má zahradnictví i botanický výzkum dlouholetou tradici a v mnoha oborech jsme byli a snad i jsme na světové úrovni, je činnost botanických zahrad dlouhodobě v šedé zóně bez právní podpory.

Protože činnost botanických zahrad není regulována zákonem, chybí ochrana sbírek či území, jak je tomu v případě obdobných organizací, jako jsou zoologické zahrady, muzea či galerie. Významné historické odrůdy okrasných rostlin, zvláště pokud jsou vyšlechtěné na našem území jasně naplňují literu zákona 20/1987 O státní památkové péči, protože jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti. Ministerstvo kultury však tvrdí, že živé organismy nemůžou být památkově chráněné.

Na ohrožené druhy v lidské péči se pohlíží jako na druhy nechráněné. Tento přístup však vede k tomu, že sbírky zahrad jsou v nejistotě a jednoduchým administrativním provozovatele či zřizovatele zahrady můžou být zrušeny. Společnost by tak přišla nejen o výsledek mnoholeté práce a prostředky, které byly do tvorby sbírek a zahrad investovány, ale také o bohatství, které v současnosti genetický materiál bez pochyby představuje.

Doufali jsme, že se nám podaří prostředí stabilizovat přijetím zákona O botanických zahradách, ale k tomu není dlouhodobě politická vůle. Ministerstvo životního prostředí nezapočalo s jeho přípravou, ačkoliv Unie botanických zahrad ČR se opakovaně snažila vyvolat jednání i předložila návrh zákona (nejstarší záznam o snaze uzákonit činnost botanických zahrad je z roku 1974!). Chybějící právní úprava vede k deformaci právního prostředí, kdy botanické zahrady jsou znevýhodněny vzhledem k čerpání grantových prostředků, ale také jsou v dlouhodobé nejistotě vzhledem k trvalému uchování sbírek, tedy toho nejcennějšího, co botanické zahrady spravují.

Ke stabilizaci území, a tedy i činnosti v rámci ex situ ochrany, by mohla posloužit možnost vyhlásit území botanické zahrady či její části za významný krajinný prvek, obdobně jak je tomu například v Polsku. Některé botanické zahrady v ČR významným krajinný prvkem již jsou vyhlášené, ale není to kvůli sbírkám a ex situ populacím, ale organismům navázaným na prostředí zahrad (především plazům a obojživelníkům).

Náš návrh je rozšířit § 3 (1) b) takto:

Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně botanických zahrad, arboret, historických zahrad a parků.

Protože by však mohlo dojít ke konfliktu se stavební činností, která je pro provozování botanických zahrad nutná, rádi bychom, aby byl § 4 (2) doplněn takto:

Stavby související s údržbou a rozvojem botanických zahrad, arboret, historických zahrad a parků se povolují.

Doufáme, že poslanci naši výzvu vyslyší.

---

reklama

---