Podnikající fyzické osoby, tzv. „OSVČ“ (osoby samostatně výdělečně činné) mají určité povinnosti, které souvisí s jejich podnikáním. Tyto povinnosti přináší jistou administrativní zátěž. Jednou z povinností je podávat daňové přiznání.
Co se dozvíte v článku
Aby mohla podnikající fyzická osoba připravit daňové přiznání k jeho podání, musí náležitě evidovat své příjmy, případně i výdaje. Podnikatelé pak mají možnost volby, jak budou své příjmy a výdaje evidovat. Musí si však dobře a včas promyslet, která z variant je pro ně nejvýhodnější.
Výdaje, které je možné uplatnit k dosaženým příjmům, snižují základ daně a tím i samotnou daň. Podnikatelé pak mohou volit mezi uplatňováním skutečných výdajů, paušálních výdajů nebo přejít do režimu paušální daně. Každá volba má však svá pravidla i důsledky.
Možnosti zdanění a uplatnění výdajů
Podnikatelé si v České republice mohou zvolit ze tří základních režimů zdanění, a to uplatňování skutečných výdajů, uplatňování paušálních výdajů nebo využití režimu paušální daně. Pro každého podnikatele je potom vhodný jiný režim. Zatímco některým podnikatelům může vyhovovat uplatňování skutečných výdajů, jiní mohou preferovat výdaje paušální.
V případě skutečných výdajů podnikatelé uplatňují výdaje spojené s podnikáním, a to doložením příslušných účetních dokladů. U tohoto režimu však musí podnikatelé vést daňovou evidenci – tedy zjednodušeně evidenci příjmů a výdajů. Vyplatí se zejména těm podnikatelům, kteří mají vyšší náklady nebo zaměstnance.
Paušální výdaje jsou jednodušším způsobem co do administrativy, a vyplatí se těm podnikatelům, kteří mají náklady nízké. Nespornou výhodou je, že se výdaje nemusí prokazovat, protože jsou vypočteny jako určité procento z dosažených příjmů, a to v závislosti na druhu podnikání. Paušální výdaje jsou také administrativně jednodušší.
Velmi oblíbenou variantou je také režim paušální daně. V takovém případě podnikatelé nemusí podávat daňové přiznání, shromažďovat účtenky ani vést složité evidence. Postačí, když evidují své příjmy. Nevýhodou ovšem je, že v důsledku nepodání daňového přiznání podnikatelé přichází o uplatnění odčitatelných položek nebo slev.
Je zapotřebí si uvědomit, že každá z těchto variant má jiné daňové dopady, administrativní náročnost a jiné možnosti optimalizace. Klíčové je zvolit ten režim, který co nejlépe odpovídá konkrétní situaci daného podnikatele.
Skutečné výdaje a daňová evidence
Při použití skutečných výdajů podnikatel vede daňovou evidenci, kde zaznamenává veškeré příjmy a výdaje související s podnikáním. Výhodou je, že lze uplatnit reálně vynaložené náklady, což může být velmi výhodné, pokud má podnikatel vysoké náklady, například náklady na pořízení materiálu, zboží, pohonných hmot, náklady na zaměstnance nebo nájem.
Mezi nejčastěji uznávané daňové výdaje patří:
- Nákup materiálu, surovin nebo zboží
- Nájem prostor, energie, voda, internet
- Režijní výdaje – výdaje na telefon, výdaje na provoz vozidla
- Mzdy a odvody zaměstnanců
- Opravy, údržba, odborné služby, účetnictví, poradenství
- Odpisy majetku a leasingy
- Marketing a reklama
Výdaje však musí být doložitelné a musí souvisejí s podnikatelskou činností. Finanční úřad může při nesrovnalostech požadovat důkazy o tom, že daný výdaj opravdu sloužil k dosažení, zajištění nebo udržení příjmů. Prokazování je tak na straně podnikatele.
Pokud podnikatel používá například telefon, internet nebo auto i pro soukromé účely, musí uplatňovat pouze poměrnou část nákladů odpovídající podnikatelskému využití.
Vedení daňové evidence je ze všech režimů nejsložitější, ale poskytuje nejvíce možností pro optimalizaci daně. Hodí se především pro ty podnikatele, kteří mají vysoké náklady.
Paušální výdaje
Paušální výdaje představují zjednodušenou variantu, při které podnikatel nevede podrobnou evidenci výdajů, ale uplatňuje výdaje procentem z dosažených příjmů. Tento režim je často oblíbený pro svou jednoduchost – stačí vést evidenci příjmů a pohledávek, nikoli výdajových dokladů.
Výše paušálu se liší podle povahy činnosti. Podnikatelé potom volí dle druhu činnosti mezi výdajovým paušálem ve výši 80 %, 60 % nebo 40 %, případně 30 % u nájmu.
- 80 % z příjmů – pro zemědělce a živnosti řemeslné
- 60 % z příjmů – pro ostatní živnosti
- 40 % z příjmů – pro svobodná povolání (např. lékaři, právníci)
Maximální výše výdajů, které lze tímto způsobem uplatnit, je však omezena. „Zastropování“ výdajů vychází z maximálního příjmu 2 milionů korun, a proto podnikatelé uplatňující 80% výdajový paušál mohou uplatnit maximálně 1,6 mil. Kč výdajů, podnikatelé uplatňující 60% výdajový paušál mohou uplatnit maximálně 1,2 mil. Kč a podnikatelé uplatňující 40% výdajový paušál mohou uplatnit maximálně 800 tis. Kč.
Výhodou paušálních výdajů je nízká administrativní náročnost. Režim uplatňování paušálních výdajů je ideální pro živnostníky s nízkými náklady, kteří podnikají sami.
Režim paušální daně
Stále oblíbenější se však stává režim paušální daně. Jako výhodu pociťují zejména to, že nemusí podávat daňové přiznání a v rámci tohoto režimu evidují jen své příjmy a pohledávky. V rámci jedné měsíční platby podnikatelé hradí zálohy na daň z příjmů, sociální pojištění a zdravotní pojištění.
Lze říct, že tento režim je nejjednodušší – podnikatel nevede žádnou daňovou evidenci a nepodává daňové přiznání ani přehledy pro pojišťovny. Vše se tedy řeší jednou měsíční platbou, která se liší podle výše pásma od prvního po třetí.
Dle zvoleného pásma podnikatelé hradí zálohy v určité výši, přičemž první pásmo je nejlevnější, ale také nejčastější.
Paušální daň je vhodná pro podnikatele, kteří mají nízké náklady, žádné zaměstnance a chtějí co nejjednodušší administrativu. Hlavní nevýhodou je nemožnost uplatnit jakékoliv daňové slevy nebo odčitatelné položky – kdo tedy má vyšší náklady nebo uplatňuje např. daňové zvýhodnění na děti, často na tomto režimu prodělá.
U režimu paušální daně je zapotřebí také hlídat splnění podmínek, které stanovuje zákon o daních z příjmů. Je tedy možné, že pokud poplatník podmínky poruší, bude muset podat daňové přiznání nebo z režimu vystoupit.
Změna režimu – kdy a jak ji provést?
Způsob zdanění a uplatnění výdajů lze každoročně, a to vždy od začátku kalendářního roku. U některých přechodů z jednoho režimu do druhého je však nutné včas oznámit.
Například pokud chce podnikatel vstoupit do režimu paušální daně, musí podat oznámení finančnímu úřadu nejpozději do 10. ledna daného roku.
U paušálních výdajů a skutečných výdajů není nutné podávat zvláštní oznámení – rozhodnutí se projeví až v podaném daňovém přiznání. Přechod je tedy flexibilní a podnikatel si může každý rok zhodnotit, která varianta je pro něj v dané situaci nejvýhodnější.
Při rozhodování je dobré udělat si porovnání daňové zátěže v jednotlivých režimech a případně se poradit s účetním nebo daňovým poradcem. Včasná změna může přinést výraznou úsporu i méně starostí během roku.
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí
ČLÁNKY DO MAILU