Profesor kulturní ekonomie Justin O’Connor (University of South Australia) ve svém článku pro Culture Policy Room The Quest for a New Narrative on Culture: Foundations, infrastructures, Public Goods (and Bads) upozorňuje na hlubokou krizi kulturní politiky.
O’Connor uvádí, že od 80. let je kulturní sektor nucen obhajovat svou existenci prostřednictvím příspěvků k ekonomickému růstu, sociální soudržnosti či duševnímu zdraví. Tato instrumentalizace však vedla k marginalizaci kultury, což se projevilo například jejím opomenutím v Cílech udržitelného rozvoje OSN z roku 2015 a na summitu OSN v roce 2024.
Kultura není průmysl, ale základní veřejný statek, podobně jako zdravotnictví, vzdělávání či sociální služby. Je nezbytnou součástí našeho žití, nikoli volitelný luxus.
Autor vyzývá k novému přístupu ke kulturní politice, který by uznal umění a kulturu jako lidské právo, jehož zajištění vyžaduje materiální zdroje, vzdělání a prostory pro kulturní praxi. Bez těchto pilířů se kulturní práva stávají pouhou formalitou.
Celý článek k přečtení zde.